Nárok restituentů na získání pozemků má totiž podle důležitého verdiktu Nejvyššího soudu přednost před prodejem ve veřejné nabídce.

"Nároky podle zákona o půdě mají přednost před prodejem pozemků podle zákona," uvedl senát Nejvyššího soudu pod vedením Josefa Rakovského.

Desetiletá tahanice

Změněný zákon o půdě stanoví přesný postup při nabídce náhradních pozemků ze strany Pozemkového fondu. Ten musí pozemky nabízet ve veřejné nabídce, má to být obrana proti manipulacím s půdou a zvýhodňování obchodníků s půdou.

Nejvyšší soud vydal verdikt důležitý i pro další podobné případy ve sporu muže ze středních Čech a Pozemkového fondu.

Muž se o získání náhradních pozemků za půdu zabavenou komunisty snaží marně deset let. Neúspěšně žádal o vydání náhradního pozemku v letech 1996, 1998, 2003 a 2004. Na postup Pozemkového fondu podal stížnost.

Přitom byl k dispozici volný náhradní pozemek, srovnatelný s původním. Muž byl ochoten doplatit i finanční rozdíl v ceně. Pozemek přitom fond několikrát neúspěšně nabídl ve veřejné nabídce. Muž byl jediným zájemcem o pozemek.

A zatímco okresní soud žalobě muže vyhověl a nařídil fondu pozemek převést, Krajský soud v Praze rozhodl ve prospěch fondu.Nejvyšší soud se zastal restituenta.

Zákon není nadevše

"Nic nebránilo žalovanému (Pozemkový fond) v tom, aby tento pozemek na žalobce převedl, jestliže jeho nárok na náhradní pozemek byl nesporný, a řadu let přes snahu žalobce neuspokojený. Dle názoru soudu lze proto posuzovat postup žalovaného za přinejmenším liknavý, a po vydání rozsudku soudu prvního stupně až svévolný," rozhodl soud.

Pozemkový fond se bránil tím, že i když Ústavní soud rozhodl o přednosti přímých restituentů na vydání pozemků před jejich prodejem, změna zákona schválená až po rozhodnutí ústavních soudců situaci změnila - fond je povinen nabízet půdu ve veřejných soutěžích.

To ale podle Nejvyššího soudu není správný postup. "Nález Ústavního soudu nelze považovat za překonaný jen tím, že postup Pozemkového fondu je v současné době upraven v zákonu o půdě podrobněji než dříve, protože libovůli či svévoli nelze vyloučit ani za této úpravy," rozhodl Nejvyšší soud.