Příčinou je především ústup od dodržování osevních postupů a zásad osevních sledů. Dodávka a spotřeba uhlíku není vyvážena kvůli klesajícímu množství chovaných polygastrických zvířat a nízkému zastoupení zdrojů uhlíku ve struktuře pěstovaných plodin (nedostatek víceletých pícnin). Nejsou dobré podmínky pro syntézu vysokomolekulárních látek typu huminových kyselin a obnovu půdní struktury žádoucím střídáním plodin, uvedla Ing. Olga Denešová ze Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž, s. r. o.

O půdě se v Kroměříži hovořilo při příležitosti zasedání předsednictva České akademie zemědělských věd na odborném semináři k problematice dopadů osevních postupů a osevních sledů na rostlinnou produkci. Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o. byl založen osmnácti společníky v roce 1992, věnuje se především aplikovanému výzkumu pro rostlinnou produkci, šlechtění, poradenství a informatizaci zemědělství, připomněl jeho ředitel Ing. Slavoj Palík, CSc.

Zdravá půda odolá lépe
Nevhodná struktura zemědělského systému vede ke změnám fyzikálních, chemických a biologických parametrů půdy, které jsou dlouhodobě zaznamenávány při průzkumu v zemědělských podnicích. Důsledkem je zvyšující se variabilita dosahovaných výnosů, klesající účinnost dodávaných živin.
Vzhledem k probíhajícím klimatickým změnám by byl přitom potřeba trend opačný. Půda s dobrou strukturou a dostatečným obsahem humusu se snáze vyrovná s výkyvy počasí a umožňuje rostlinám lépe odolávat stresovým faktorům, kterých bude s největší pravděpodobností přibývat. Studie ukazují, že v České republice roste počet dnů s teplotami přesahujícími 30 °C , srážky sice v průměru výrazně neklesají, ale spadnou v několika intenzivních deštích. Ty ale půda se špatnou strukturou nedokáže plně zachytit. Její schopnost zadržovat vodu záleží především na obsahu a kvalitě humusu, kvalitě a kapacitě sorpčního komplexu, propustnosti, strukturnosti atd. Pokud budou klimatické změny pokračovat, dojde podle hydrologických modelů k poklesu průměrných průtoků, včetně podzemních vod v rozpětí 15 – 40 %. Pravidlem mohou být sucha kombinovaná s povodněmi a vlhkostní režim v České republice se může ocitnout, podle studie českých vědců zabývajících se dopady oteplování na území České republiky, na úrovni dnešního Slovenska či maďarských pust, pokračovala ing. Denešová. Dodala, že problematikou půdní úrodnosti je potřeba se zabývat, hledat možnosti spoluúčasti státu na zúrodňování půdy. Zdravá půda garantuje produkci nezávadných potravin, eliminuje i dopady negativních změn klimatu.

Jak šetřit vláhou
Agronom, který chce šetřit půdní vláhou, musí podle Ing. Barbory Badalíkové z Výzkumného ústavu pícninářského, spol. s r. o. v Troubsku uplatňovat některé zásady. Jednou z nich je redukce hloubky a intenzity zpracování půdy (tzn. spojování pracovních operací včetně setí, ponechání zbytků rostlin na povrchu nebo ve svrchní vrstvě půdy). Takto charakterizované technologické postupy zpracování půdy a setí se obecně považují za technologii minimalizační. Dále se musí snažit o zachování a tvorbu dobré půdní struktury, která určuje vodní a vzdušný režim, a tím biologický a živný režim. Důležité je zamezit zhutnění půdy, zvláště podorničí, které má nepříznivé důsledky pro hydraulickou vodivost. Ponechání posklizňových zbytků (více než 30%) na povrchu nebo ve svrchní vrstvě půdy je označováno také jako půdoochranné. Je důležité nejen pro zachování půdní vody, ale i z hlediska ochrany půdy proti vodní erozi.
Pokusy, které Ing. Badalíková na zasedání prezentovala, ukázaly, že více půdní vláhy si udržuje půda obhospodařovaná minimalizačními technologiemi, nebo při přímém setí, oproti variantě s orbou. “Zvýšení vlhkosti půdy o necelé procento může mít rozhodující vliv na výnos plodiny,“ uzavřela Ing. Badalíková.

Agrotechnika je důležitá
Agrotechnika má ve vztahu k obsahu vody v půdě velký význam, protože vytváří buď optimální nebo negativní vlhkostní režim půdy. Úpravou půdního prostředí se dá ovlivnit infiltrační a antigravitační pohyb vody v půdě, a tak do určité míry regulovat hospodaření půdy s vláhou, uvedla dále Ing. Badalíková. Například hlubší zpracování půdy sice zmenšuje povrchový odtok vody na jaře a zabezpečuje vyšší zásoby vody v půdě, ale snižuje zásobu produktivní vláhy, což se negativně projevuje na růstu a vývoji plodin při vlhkosti půdy pod hranicí optima. Agrotechnika také ovlivňuje evaporaci a transpiraci. K největšímu úbytku vody dochází v orničním horizontu, a proto je třeba zvažovat, jakou technologii zpracování půdy zvolíme, zejména v oblastech s nedostatkem vláhy a v obdobích, kdy zásoba vody v ornici klesá pod dostupnou hranici, uvedla Ing. Badalíková.
Pro stabilitu produkčního potenciálu půdy má rozhodující význam jak bilance uhlíkatých látek během celé rotace osevního postupu, tak sled jednotlivých plodin po sobě v rámci rotace, uvedla Ing. Badalíková Z hlediska vstupu organické hmoty do půdy zařazujeme pěstované plodiny do několika skupin. Zdrojem uhlíkatých látek jsou víceleté a jednoleté pícniny (jeteloviny, trávy), které ovlivňují bioenergetický potenciál orné půdy kořenovým systémem. Mezi odběratele se řadí především okopaniny (cukrovka, krmná řepa, brambory) a dále olejniny (řepka olejka, mák, slunečnice). Za neutrální se považují například obilniny či luskoviny.

Cena za osevní postup
Pro rostlinnou produkci v ČR je v posledních letech charakteristická úzká skladba plodin, stále více ovlivňovaná situací na trhu, připomněl prof. Ing. Jan Křen, CSc., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Snižuje se především zastoupení zlepšujících plodin, které mají příznivý vliv na půdní i životní prostředí. „Rovněž v západní Evropě a v USA se využívají úzké sledy plodin. V našich podmínkách lze jejich způsoby hospodaření aplikovat obtížně,“ uvedl dále. Na západoevropský způsob jsme neměli dostatek prostředků na vstupy zabezpečující vysokou produktivitu v podmínkách stabilnějšího klimatu, na americký nemáme dostatek vhodných podmínek (půdy) pro levnou produkci založenou na vhodné rajonozaci a extenzivním hospodaření s vysokou technologickou podporou. „Konkurenceschopnost musí být v našich podmínkách více než jinde zajišťována dodržováním agronomicky správných postupů, počínaje vhodnou strukturou plodin, přes optimalizaci pěstebních technologií a volbu pro ně vhodných odrůd,“ soudí prof. Křen.
Jak připomněl, v posledních letech poklesla dodávka živin, výsledkem však nebyl výrazný pokles výnosů, nýbrž jejich výrazné meziroční výkyvy. Přičítá to dlouhodobému působení několika faktorů: nízkých dávek živin v minerálních a organických hnojivech; relativně nízkých dávek pesticidů, především fungicidů, a nevhodné struktuře plodin – snížení ploch dobrých předplodin (okopanin, luskovin a víceletých pícnin). Negativní efekty těchto faktorů zesilují extrémní změny počasí (horko a sucho, přívalové deště, holomrazy a další anomálie), jejichž frekvence se v posledních letech zvyšuje, zdůraznil prof. Křen.
Zároveň připomněl, že na přelomu 18. a 19. století byly osevní postupy základní metodou, která umožnila zvyšovat produktivitu agroekosystémů. Oslabení jejich role přišlo zhruba v polovině 19. století spolu s přijetím Liebigovy minerální teorie výživy rostlin. „Bylo ověřeno, že produktivitu agrosystémů lze zvyšovat externími vstupy,“ připomněl prof. Křen. Patří mezi ně minerální hnojiva, pesticidy, regulátory růstu ale také kvalitnější zpracování půdy, které je však náročnější na energii. „Velká část funkcí osevních postupů je v současné době nahraditelná. Otázkou je, za jakou cenu,“ uzavřel prof. Křen.
Jak ukázal na výsledcích dlouhodobých (až 50ti letých) pokusů Mgr. Jan Lipavský, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. v Praze, už pouhé střídání ozimé pšenice s jarním ječmenem zvýší u první zmíněné plodiny výnos o 2 - 4 t/ha oproti monokultuře. Zároveň se do určité míry snižuje význam úrovně dusíkatého hnojení. Výnosy pšenice rostou také s poklesem podílu obilnin v osevním postupu.

Obilovin přibude
Že se problémy, které doprovázejí výpadek osevních postupů objevují v praxi, potvrdil Ing. František Tichý, CSc., ze ZVÚ. Upozornil také, že do budoucna lze očekávat větší zastoupení obilnin v osevním sledu, přičemž v některých podnicích následují již nyní dvakrát až třikrát po sobě. Lze předpokládat, že nastanou problémy s chorobami. Zvláště na těžkých půdách v tomto případě hrozí větší výskyt černání pat stébel a dalších obdobných chorob. S rozšířením černání pat stébel se setkáváme při pěstování obilnin po sobě. Je dáno druhem půdy, polohou pozemku, způsobem zpracování půdy (minimalizace uplatněná při převlhčení půdy), průběhem povětrnosti, především však anaerobními podmínkami v půdě. Nelze tedy předpokládat automatické rozšíření černání pat stébel při vysoké koncentraci obilnin. Jedinou možností eliminace výskytu této choroby je nepěstovat obiloviny po sobě na honech s těžkou podmáčenou půdou, se zhoršeným fyzikálním stavem půdy, kde je předpoklad anaerobních půdních podmínek.
Nepříznivý výnosový dopad vysokého procenta obilovin by podle Ing. Tichého bylo vhodné snižovat vyšší intenzifikací výroby, dále výsevem meziplodin se zapravením nepřerostlých rostlin na podzim, či rozšíření luskovin používaných do krmných směsí. Jak ale soudí, neobejde se to bez dotací, které by pomohly vyrovnat nízkou cenu sóji. „Zemědělec sám nápravná opatření nebude dělat. Pokud nemá živočišnou výrobu, nebude například pěstovat víceleté pícniny.“ konstatoval Ing. Tichý. „Udržet úrodnost půdy je jak v zájmu zemědělce, tak v zájmu státu,“ dodává. Většina podniků ale hospodaří na pronajatých pozemcích, a zde je možný konflikt mezi majitelem a uživatelem půdy, zaznělo na zasedání. Vlastník půdy nemá téměř žádnou šanci ovlivnit, jak se na ní nájemce hospodaří. Ve smlouvě, na jejímž základě ji pronajímá, by měly být proto uvedeny parametry, se kterými ji nájemci předává a následně dostane zpátky.

Možnosti eliminace nepříznivých faktorů
Na semináři byly posuzovány možnosti eliminace negativních dopadů jak v rámci faremního rozsahu hospodaření, tak i v rámci řízení integrované produkce na jednotlivých honech. Závěr semináře tak vyzněl převážně optimisticky.
Jako podpůrné faktory byly na semináři mj. vyhodnoceny:
- využívání vzrůstajících možností v diverzitě pěstovaných plodin
- řízené využívání specifických odrůdových vlastností
- využívání moderních poznatků výzkumu v efektivní aplikaci dostupných intenzifikačních prostředků
- potřeby dalšího výzkumu specializovaných pěstebních technologií
- řízené využívání meziplodin
- udržování a rozvoj heterogenity krajiny
- SW-produkty k řízení produkce na jednotlivých honech, vedoucí k preciznímu zemědělství.

Zdroj: David Bouma