Renata Šarjaková, 16. listopad 2007
Spotřeba skopového masa v Severní Americe
Pokles spotřeby skopového masa ve Spojených státech amerických.
 
V Severní Americe, kde bylo skopové maso dříve oblíbené, dochází stále k poklesu spotřeby tohoto masa. Oblíbeným jídlem připravovaným ze skopového nebo jehněčího masa je gyros, masné výrobky a různé další  pokrmy. V současné době relativně málo Američanů nebo Kanaďanů konzumuje jehněčí maso. V každé z těchto zemí dochází k neustálému poklesu jeho spotřeby. Tato tendence se projevuje od dob druhé světové války. Nyní je, ve Spojených státech amerických, celková spotřeba menší než půl kilogramu na osobu za kalendářní rok. V porovnání s tím lze uvést, že se toto množství značně liší od spotřeby ostatních druhů masa, která činí téměř 42 kg kuřat, 32 kg hovězího a 29 kg vepřového masa.
V severní Americe hrála v historii důležitou roli v konzumace jehněčího masa. V průběhu amerického revolučního období v roce 1770 a v průběhu veškerých válečných změn během devatenáctého století, byly ovce chovány na mnoha farmách jako zdroj masa a vlny, která byla důležitou surovinou pro odívání.
Vrcholem severoamerické produkce skopového masa bylo období druhé světové války. Tehdy bylo ve Spojených státech amerických chováno 130 milionů ovcí. Mnoho obyvatel mělo skopové maso zařazeno ve svém jídelníčku. Dnes se ale jeho množství neustále snižuje, chová se méně než 10 milionů ovcí.
Denně se na jatkách zpracovává méně než 10 000 kusů jehňat, což je velice málo z hlediska toho, že se jedná o zemi s 30 miliony obyvatel. Mnoho Američanů nejí skopové maso vůbec. Často byly navrhovány různé způsoby, jak konzumaci skopového zvýšit.
Krátce po druhé světové válce se dostávaly na příděl vojenské konzervy se skopovým masem, které nebyly u obyvatelstva vůbec oblíbené. Aroma konzervovaného skopového masa bylo ovlivněné pronikajícím lanolinem, který je přítomný ve vlně. Tím, že nebylo toto maso v domácí stravě oblíbené, nevyzkoušely ho ani později v životě děti.
Po druhé světové válce musela americká produkce skopového masa čelit klesajícím cenám. Nárůst produkce byl zaznamenán až v průběhu korejské války v letech 1950-53, kdy byly ovce chovány zvláště pro vlnu, která se používala k výrobě uniforem.
Výroba byla vládou podporována až do roku 1998, kdy byly zrušeny příspěvky na produkci vlny a skopového masa. Nárůst výroby skopového byl zaznamenán kolem roku 1960, kdy se do Spojených států amerických přistěhovalo značné množství lidí z hispánských a asijských zemí, kde je obyvatelstvo zvyklé jíst skopové maso.
Jednalo se ale také o Velkou Británii, Irsko, Francii a středomořské státy (Španělsko, Itálie, Řecko, Turecko a země severní Afriky), Rusko a zvláště země Středního Východu. Obyvatelé těchto zemí si přinášeli s sebou z vlasti svou kulturu a stravovací návyky. Ty se však postupně měnily a přibližovaly se běžným stravovacích zvyklostem ve Spojených státech.
Přistěhovalci, kteří přišli do Ameriky se chtěli rychle asimilovat, přijmout za vlastní postoje a životní styly zdejšího prostředí. Byl pro ně stále více přitažlivý divoký západ s pastevci krav a koní, než chov ovcí, na který byli zvyklí z původní vlasti.  Jedním z důvodů, proč přistěhovalci upouštěli od konzumace skopového byl ten, že v nových podmínkách mělo i jinou chuť než na starém kontinentě.
 
Zdroj: Ing. Iva Hvízdalová

Hodnocení => průměr 054
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář