Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti. Tak umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Rozvíjí se již několik desetiletí a od r. 1994 je součástí zemědělské politiky EU.

V České republice hlavní normou, která definuje ekologické zemědělství a stanovuje kriteria pro označení produktů jako "produkt ekologického zemědělství" s logem BIO je jednak ZÁKON č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který odpovídá mezinárodnímu standartu IFOAM (International federation of organic agriculture movements) a od 1.5.2004 i Nařízení Rady 2092/91 o ekologickém zemědělství, které je závazné pro všechny členské země EU. České ekologické zemědělství je akreditováno IFOAM i EU.

Cíle ekologického zemědělství:

• udržet a zlepšit dlouhodobou úrodnost půdy a její ekologickou funkci (zvyšovat obsah organické hmoty a humusu v půdě, zlepšovat její fyzikální vlastnosti a umožnit bohatý rozvoj společenstva půdních organismů)
• vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podnikání (využívání všech odpadů pro výrobu organických hnojiv)
• pracovat v co nejvíce uzavřeném systému, využívat místní zdroje, minimalizovat ztráty
• produkovat potraviny a hnojiva o vysoké nutriční hodnotě a v dostatečném množství (kvalita není dána jen přítomností nutričně hodnotných látek, ale znamená také praktickou absenci cizorodých látek, dobrý vzhled, jakostní chuť a vhodnost pro skladování a další zpracování)
• minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů energie (odmítnutí syntetických minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin)
• hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám (způsob chovu musí zvířatům umožnit přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst, vývoj a reprodukci)
• umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce (ekologický způsob hospodaření vyžaduje hluboký zájem a zodpovědnost)
• udržet osídlení venkova a tradiční ráz kulturní zemědělské krajiny

Pěstování rostlin:

Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Organickým hnojením, velmi pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy dosahujeme její přirozené úrodnosti.
Prostřednictvím půdy vyživuje ekologický zemědělec své rostliny - nehnojí rostliny nýbrž půdu. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a úspěšně se bránit proti chorobám a škůdcům. S využitím nejmodernější techniky ekologický zemědělec provádí mechanickou regulaci plevelů. S technikou, přizpůsobenou přírodě, je možné se obejít bez chemicky syntetizovaných pomocných látek. Ekologické zemědělství se dobrovolně zříká odrůd, získaných cestou genového inženýrství.

Chov zvířat:

V ekologickém zemědělství jsou zvířata začleňována do koloběhu. Dostávají krmení převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožňováno, aby si žila a chovala se tak, jak je jim od přírody vrozeno. Za to, že jsou chována v souladu se svými vrozenými potřebami se odměňují vitalitou a dobrým zdravím. Výsledkem jsou chutné produkty, které můžeme užívat s dobrým svědomím.

Ekologická farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Masové chovy a jezera kejdy či hnoje jsou proto vyloučena. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů a přenosy embryí.

Zdroj: AP