Info
Obecné informace
Odkazy
Úvodní stranaInfoObecné informace
Renata Šarjaková, 30. březen 2007
Predátoři škodlivého hmyzu - neplacení pomocníci farmářů
Entomolog univerzity v Albertě v Kanadě informuje o výhodách používání přirozených predátorů škůdců plodin a jejich srovnání s používáním insekticidů v ochraně rostlin.
Nechte je rozmnožovat, abyste zlepšili ochranu proti škůdcům
     Témeř každý rok se musí farmáři na kanadských prériích potýkat s přemnožením některých hmyzích škůdců a ztrácejí část svého výnosu kvůli těmto žravým tvorům.
     Hmyz stále bojuje o přežití ve světě, kde hmyz požírá hmyz. K přemnožení škůdce dojde,  když okolnosti dovolí druhu získat krátkou výhodu nad svými konkurenty.
     Na prériích jsou farmáři schopni produkovat plodiny s použitím malého množství insekticidů. V některých jiných zemích farmáři používají na své plodiny mnohokrát více insekticidů, říká entomolog univerzity v Albertě Lloys Dosdall. Kanadští pěstitelé by měli  umět prodat tuto velkou přirozenou výhodu a chovat přirozené nepřátele, kteří jim pomohou držet množství hmyzích škůdců pod kontrolou.
     Všechny býložravé druhy hmyzu mají přirozené nepřátele, kteří je mohou držet na takové úrovni, aby nedominovali v prostředí po jakoukoli dobu. Přirození nepřátelé, kteří činí přítrž přemnožení škůdců, šetří farmářům na prériích miliony dolarů tím, že činí postřiky zbytečnými. Farmáři mají významnou úlohu v tom, že nechají přirozené nepřátele nechat se rozmnožovat, aby jim pomáhali v ochraně proti škůdcům.
     Jestliže jsou populace hmyzího škůdce dost vysoké, neměli by farmáři váhat s insekticidním postřikem. Ale neměli by postřikovat, když počty škůdce nejsou na ekonomicky prahové hodnotě.   
     Tím, že farmáři postřikují pod ekonomickým prahem, ztrácejí dvěma způsoby. Výhodu eliminování hmyzího škůdce neospravedlní náklady na postřikování a usmrtí všechny spojence v boji se škůdci. Proto by měli pátrat po škůdcích důsledně a nepostřikovat, ledaže by populace škůdců byly nad ekonomickým prahem.
     Avšak ekonomické prahy kalkulované pro řepku kanolu před lety nemusí platit pro moderní odrůdy kanoly. Nejen, že jsou dnešní ceny kanoly pravděpodobně nižší a náklady na insekticidní ošetření vyšší, ale novější odrůdy jsou mnohem produktivnější. Novější hybridní odrůdy kanoly mohou být lepší v tom smyslu, že lépe kompenzují žír hmyzu než starší typy. Může se vyplatit tolerovat škůdce, který snižuje výnos jen o několik bushelů.
 
Lumek Diadegma insulare - predátor zápředníčka polního (Plutella xylostella)
     Někdy mohou mít přirození nepřátelé dramatický vliv na populace hmyzích škůdců. Například v roce 2005 se zvýšily populace zápředníčka polního (Plutella xylostella), ale tomuto zvýšení se přizpůsobovaly zvyšováním počtu i populace jejich přirozeného nepřítele - parazitické vosičky Diadegma insulare. V některých částech Spojených států může tato malá vosička snížit množství larev zápředníčka na nepostřikovaných rostlinách o polovinu.
     Predátoři, jako například zlatoočky denivky, dravé ploštice, draví brouci, rovněž jako  pavouci a ptáci se živí larvami zápředníčka. A ke konci léta může zlikvidovat většinu populace houbová choroba.
     Vosička Diadegma insulare klade jediné vajíčko do larvy zápředníčka. Larva vosičky omezuje žír larvy zápředníčka a zkonzumuje ji, když se larva zakuklí. Tyto parazitické vosičky jsou velmi citlivé vůči insekticidům a zápředníčci se v některých částech světa stávají rezistentními. V některých státech farmáři musí postřikovat zeleninu až 15 krát za sezónu, aby zápředníčka potlačili.
     Vědci z Michiganu zjistili, že vosička produkuje více vajíček na rostlinách hořčice rolní (Sinapis arvensis) nebo barborky obecné (Barbarea vulgaris) brzy na jaře a přežívá déle na merlíku bílém (Chenopodium album) a mléči rolním (Sonchus arvensis). Vědci doufají, že manipulací těchto rostlin v blízkosti plodin budou moci zlepšit biologickou ochranu proti zápředníčkovi.
 
Květilka zelná má také svého přirozeného nepřítele
     Odborníci na kanolu v Parklandu zaznamenávají obnovení výskytu květilky zelné (Delia radicum). Populace tohoto hmyzu, který pochází z Evropy, vzrůstají stále již 30 – 40 let. podle Neila Hollidaye, vedoucího entomologie na univerzitě v Manitobě. V roce 2006 byl běžný výskyt 15 – 18 larev na rostlinu. Ačkoli počet 5 – 10 larev na rostlinu je typický, na některých kořenech žije až 60 larev.
     Květilka zelná klade svá vajíčka blízko bází rostlin kanoly. Po vylíhnutí se larvy přemisťují do kořenů - z dosahu insekticidů, proto entomologové pracují na biologické ochraně. Delia klade méně vajíček, když plevely rostou mezi rostlinami kanoly, proto přisévání kanoly k obilovinám nebo ponechávání některých plevelů v plodině může omezovat zamoření tímto škůdcem.
     Květilku zelnou napadá drabčík Aleochara bilineata. Dospělci se živí vajíčky květilky a kladou svá vajíčka blízko kukel. Larvy pronikají do kukel, zablokují otvor, který vytvořily, živí se jejich obsahem a pak se kuklí uvnitř schránky kukly. Drabčík Aleochara bilineata a druhý parazit - malá vosička paraziticky napadnou na prériích cca 40 % kukel květilky zelné.
     V Evropě napadá květilku zelnou jiný druh drabčíka rodu Aleochara. Kanadský výzkumník pracuje na ověřování, zda evropský druh stupňuje účinek drabčíka Aleochara bilineata a nenapadá užitečné druhy, a doufá, že jej bude moci importovat a vypustit jej na kanadská pole.
     V polních klecích napadaly tyto dva druhy společně více kukel květilky zelné než stejný počet jednoho nebo druhého druhu samotného. Výzkumník se zaměřil na tento parazitizmus, protože jiné druhy predátorského hmyzu se živí pouze vajíčky květilky.  
     Brouci a jiné druhy predátorského hmyzu se obecně živí kořistí, která odpovídá jejich velikosti. Velcí těžcí brouci běžní ve zbytcích plodin požírají můru Mamestra configurata, larvy zápředníčka, žížaly, slimáky a plzáky a někdy sebe navzájem. Menší drabčíci, střevlíci a jiné druhy hmyzu několik mm dlouzí se živí hmyzími vajíčky.
     Je odhadováno, že až 70 % květilky zelné je požíráno predátory a 40 % přeživších je zahubeno parazity. Ti také hynou kvůli počasí a nehodám, takže celková úmrtnost by mohla dosahovat 98 % z 50 až 200 vajíček na pár, který je může vyprodukovat. I přes tyto ztráty květilky stále prosperují, což zdůrazňuje potřebu je více potlačovat.
     Evropský drabčík parazituje na květilce cibulové (Delia antiqua) a rovněž na druzích, které se nacházejí na kanole, ale ne jiných prérijních druzích, proto je výzkumník optimistický ohledně získání povolení pro vypouštění tohoto hmyzu do kultur.  
     Další výzvou pro něj bude nalézt linii drabčíka Aleochara bipustulata, který zde bude klást vajíčka, když se květilka zelná začne kuklit. Bude muset namnožit významná množství tohoto hmyzu pro vypouštění. Zjistil, že extrakt hořčice může udržet brouky na malé ploše, takže  budou snáze schopni najít partnera pro páření.
     Jestli mu bude povoleno vypustit evropský druh drabčíka rodu Aleochara, očekává, že bude mít hmyz připraven pro vypouštění za cca pět let, a to je 13 let poté, co zahájil práce na řešení problému květilky zelné. Konstatuje, že za tento pokrok z velké části vděčí úsilí pracovníků z organizace CABI ve Švýcarsku. V rámci speciální domluvy financování s organizací Agriculture Canada, pomáhá CABI vědcům najít řešení pro problémy související s hmyzími škůdci, které se vyskytují jinde ve světě. Tato úsilí vědců pracujících v Evropě a Kanadě vedly k úspěšné biologické kontrole některých plevelů a škůdců, která byla velice náročná na náklady.
 
Parazitoidi ploštic rodu Lygus
     Vědci také uvažují o vypuštění evropského parazitoida ploštice rodu Lygus, která již žije ve východní Kanadě. Tyto ploštice preferují vojtěšková pole a po posekání píce se jen přesunou do porostů řepky kanoly. Na prériích se jejich parazitoidi s nimi nestěhují. Entomologové doufají, že evropský parazitoid importovaný do Spojených států bude více ohotný ke stěhování do kanolových polí spolu s plošticí.
     Kanadští parazitoidi krytonosce šešulového (Ceutorhynchus obstrictus) by mohli být vzorovým příkladem pro další přirozené nepřátele. Tento krytonosec, ačkoli je invazivním cizím druhem, se nestává tak vážným škůdcem, jak entomologové zpočátku očekávali, protože některé z kanadských původních druhů se na něho adaptovalo jako na svou kořist. Počty parazitoidů se v posledních několika letech zvýšily 50krát.
     Dva původní druhy hmyzu si konkurují v tom, že se živí tímto krytonoscem, ale očekává se, že jeden bude eventuálně převládat. Vosičky rodu Necremnus vyhledávají larvy nosatce uvnitř lusků kanoly svými nápadnými tykadly (samečci mají podobná tykadla, která používají ke vzrušování samiček během páření). Samička vbodává paralyzující jed do larvy krytonosce a pak do ní naklade jedno vajíčko. Když se vylíhne larva vosičky Necremnus, živí se stále paralyzovanou larvou krytonosce.
     Další původní druh vosičky rodu Trichomalus je blízce příbuzná vosičce, která parazituje na krytonosci šešulovém v Evropě. Ta se také přeorientovala na napadání tohoto škůdce a očekává se, že by se mohla stát dominantním parazitoidem.
     Mohla by existovat stinná stránka pro adaptování původních domácích parazitoidů novému hmyzu. Přirozený hostitel může trpět menším stupněm parazitizmu a jeho počet se může nekontrolovaně zvyšovat. Vědci nemusí být schopni najít přirozeného hostitele vosičky rodu Trichomalus. Vosička rodu Necremnus napadá krytonosce, který se živí semeny úhorníku mnohodílného (Descurainia sophia).
     Jiní škůdci nejsou příliš postihováni parazitizmem, dokud není jejich přemnožení v pokročilém stadiu. Například v roce 2006 se zvyšovala množství můry Mamestra confgurata, ale nebyly zjištěny žádné známky napadení vosičkou, která na nich parazituje. Proto musela být některá pole postřikována, K tomu, aby se dostatečně zvýšily počty vosiček, které by ukončily tato zamoření, je obvykle třeba, aby vysoká úroveň hostitelských populací trvala asi dva roky.
Zdroj: Ing. Šárka Vondrášková

Vytiskni tuto stránku Vytiskni tuto stránku
Hodnocení => průměr 092
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář
Úvodní stranaInfoObecné informace