Pro zemědělce je situace o to horší, že jejich finanční možnosti ve velkém počtu případů neumožnily ještě ani vykrýt závazky restituentům, vyplatit ( vydat ) majetkové podíly vyplývající z transformací družstev nebo z privatizace státních podniků.
Před a po vstupu do EU šly vysoké náklady na nové technologie a rekonstrukce související s welfare zvířat, veterinárními či jinými předpisy, které jak se později ukázalo ani EU nevyžadovala, byly to mnohdy nadsazené požadavky našich institucí.
To vše spolu s růstem cen vstupů, nízkými odbytovými cenami, levným dovozem potravin ze zahraničí, v některých případech zastavením nákupu potravin od českých výrobců ze strany některých obchodních řetězců, rušením potravinářských výrob jejich zahraničními vlastníky (viz. Eastern Sugar a 102 tisíc tun cukru odebraných ČR ) a politika vlády a MZe, jejichž některá opatření jdou vyloženě proti produkčnímu zemědělství, ve svém celku znamená, že čeští zemědělci nemohou finančně konkurovat svým kolegům z bývalé EU 15, nejsou schopni ekonomicky soutěžit se zájemci o půdu ze zahraničí.

    Navržená novela zákona o privatizaci státní půdy umožní prodej či pronájem nejen půdy v majetku státu, ale půdy všech vlastníků. A půda na níž zemědělci hospodaří patří z 90 % jiným vlastníkům než těm, kteří ji užívají. Z celkového množství cca 3,5 mil ha zemědělské půdy mají tedy zemědělci jistotu dalšího hospodaření na cca 350 tis. ha, což je zhruba 1 a ¼  plochy zemědělské půdy Olomouckého kraje ( kraj- cca 277 tis. ha zem. půdy ). Přijetí novely zákona může mít dopad nejen na vlastní zemědělské či lesnické hospodaření, ale i na jiné činnosti s tím související např. výkon práva myslivosti, kdy zákon č. 449/2001 říká, že minimální výměra honitby složené z vlastních či pronajatých pozemků činí 500 ha. Pro cizince, který bude nějaké hektary vlastnit, nebude problémem si zbytek pronajmout, neboť tuzemské zájemce bude schopen lehce přeplatit. Toto riziko ztráty či možného omezení své mimopracovní činnosti platí pro více jak 100 tisíc myslivců.

    Naskýtá se otázka proč se to všechno děje, proč je otázka prodeje státní půdy na pořadu dne, když máme od EU schválené přechodné sedmileté moratorium na prodej půdy cizincům  a nejsme ještě ani v jeho polovině.
Mám za to, že to všechno zapadá do sebe, jako správně seřazená ozubená kolečka. Zavírání cukrovarů, zastavování nákupu českých potravin obchodními řetězci, anabáze s dofinancováním přímých plateb v roce 2006  ze státního rozpočtu do alespoň 65 % úrovně zemí EU 15, dotační politikou MZe omezování výroby v produkčních oblastech a naopak podporování oblastí extenzivních, a k tomu navrhované umožnění prodeje půdy cizincům má zřejmě jeden cíl – nejen omezení, ale postupnou likvidaci českého zemědělství a umožnění zásobování potravinami 10 milionů obyvatel z jiných než českých zdrojů. A když se mocné ruce trhu trochu  pomůže, tak je velmi mocná.
Jenom aby někdo za pár let neřešil podobné problémy jako v současné době s prodejem Gripenů ze Švédska.

Zdroj: Pavel Stonavský