Nákup půdy ze strany zemědělských podniků v zemích střední Evropy je spíše výjimkou. Převážná část zemědělsky využívané půdy je v některých nových členských státech v nájmu a pouze menší část ve vlastnictví. Zejména velké zemědělské podniky, družstva a různé společnosti hospodaří převážně na pronajaté půdě, ale i menší podniky rozšiřují svoje hospodářství hlavně prostřednictvím pronájmu. Podle údajů zjištěných Eurostatem při posledním censu v roce 2003 nebo 2005 se téměř pravidelně vyskytuje závislost rozsahu obhospodařované půdy na velikosti podniku - s růstem velikosti podniku také roste podíl pronajaté půdy a klesá podíl půdy ve vlastnictví podniku. Například v Maďarsku v roce 2003 podniky ve velikostní skupině 4 až 8 ha si pronajímaly v průměru jen 21,6 % půdy, podniky ve skupině 100 a více ha hospodařily na 90,6 % pronajaté půdy a jen 9,4 % půdy bylo v jejich vlastnictví. Z celkového množství pronajaté půdy ve sledovaných zemích také připadá největší část z celkové výměry pronajímané půdy v zemi na největší podniky. V Maďarsku připadalo na podniky ve skupině 4 až 8 ha z celkové pronajaté půdy v zemi 3 %, skupina největších podniků měla v nájmu 67 % celkové výměry pronajaté zemědělské půdy v zemi.

Mezi novými členskými státy byl největší podíl pronajaté půdy zaznamenán na Slovensku a v Česku. Na Slovensku bylo v roce 2003 podle statistiky Eurostatu ve vlastnictví podniků jen 3,8 % obdělávané půdy, kdežto 96,2 % půdy si zemědělské podniky pronajímaly. V České republice bylo zaznamenáno, že jen 9,8 % půdy v zemědělských podnicích patřilo těmto podnikům, kdežto 90,2 % celkové obdělávané půdy bylo v pronájmu. Ve statistice EU se dále uvádí, že v roce 2003 bylo pronajato z celkové zemědělské půdy v Bulharsku 85,1 %, v Estonsku 62,4 %, v Litvě 57,7 %, v Rumunsku 38,2 %, ve Slovinsku 32,0 %, v Lotyšsku  30,8 % a v Polsku (r. 2005) 23,4 %.

Vědecký pracovník belgické Katolické univerzity Leuven (KUL) Johan Swinnen ve své studii uvádí, že „regionální monopoly a vysoké náklady na převedení vlastnických práv na půdu blokují na východě trh s půdou, což vede k dalším problémům“. Podle něho také nejsou vyvinuty v této oblasti úvěrové trhy. To ztěžuje nákup půdy a rovněž pronájem. Avšak podle tohoto autora východoevropská zemědělská družstva, která chtějí zvětšit svou výměru, volí většinou nájem půdy. Ke špatně fungujícímu trhu se zemědělskou půdou přistupují rovněž nevyjasněné vlastnické vztahy. Přitom v mnoha případech dosud nebyly provedeny pozemkové reformy a změněny katastrální systémy. J. Swinnen připomíná, že je tomu tak především v Bulharsku, kde v právní praxi ještě není vypracováno veřejné zákonodárství o vlastnictví půdy.