• Pojem a druhy škody

Ustanovení § 420 občanského zákoníku upravuje obecnou odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti. Porušením povinnosti se rozumí i porušení obecné povinnosti předcházení vzniku škod, kterou upravuje občanský zákoník v ustanovení § 415, a to, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. K odpovědnosti za škodu je nezbytné zavinění, ovšem prokazování nezavinění je na straně toho, kdo škodu způsobil. Ustanovení § 420a upravuje odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností, které je možné se zprostit pouze v případě prokázání, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí.

Ustanovení § 421 a následujících upravují potom případy zvláštní odpovědnosti. Sem patří odpovědnost za poškození či zničení věci, kterou povinný převzal jako předmět závazku. Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo v povaze jiné věci použité k plnění závazku. Této odpovědnosti se nelze zprostit. Dále sem patří odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků. Té se lze zprostit prokázáním, že škodě nebylo možné zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Dále odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným. A v neposlední řadě odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech, což se týká zejména provozovatelů ubytovacích služeb a dále provozovatelů činností, s kterými je zpravidla spojeno odkládání věcí. Za klenoty, peníze a jiné cennosti se odpovídá jen do výše 5000 Kč, pokud však byly převzaty do úschovy nebo byla škoda způsobena těmi, kdo v provozu pracují, hradí se škoda bez omezení.

• Praktické uplatnění nároku na náhradu škody

Nárok na náhradu škody se promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě dvou let. Poškozený tedy může uplatnit nárok na náhradu škody u soudu do dvou let od doby, kdy se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl, nejpozději však do tří let od vzniku škody, v případě úmyslného způsobení potom nejpozději do deseti let. U odpovědnosti za škodu na vnesených nebo odložených věcech je stanovena zvláštní lhůta pro uplatnění nároku u odpovědné osoby, a to tak, že právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu a nebylo-li uplatněno do patnácti dnů ode dne, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, zanikne.

• TIP

Je možné žádat jak náhradu skutečné škody, tak náhradu ušlého zisku.

• Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku

Tento druh odpovědnosti za škodu upravuje zákon shodného jména č. 59/1998 Sb. Ke vzniku odpovědnosti je zapotřebí, aby došlo ke škodě na zdraví, k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, užívané převážně k jiným než podnikatelským účelům, a poškozený prokázal vznik škody, vadu výrobku a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a vznikem škody. Odpovědnost je na straně výrobce. Výrobcem se rozumí i osoba, která výrobek doveze v rámci své obchodní činnosti za účelem prodeje a každý dodavatel, pokud poškozenému při uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí totožnost výrobce (tedy skutečného výrobce konečného výrobku). Odpovědnosti je možné se zprostit například v případě, že výrobce prokáže, že výrobek neuvedl na trh nebo že výrobek nevyrobil pro prodej nebo jinou formu použití pro podnikatelské účely, a v dalších zákonem stanovených případech. Hradí se pouze škoda převyšující částku vypočtenou z 500 EUR kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou v den, v němž škoda vznikla nebo byla zjištěna. Subjektivní promlčecí lhůta je v tomto případě tříletá, tedy tři roky od doby, kdy se poškozený o škodě a o tom, kdo je výrobce a za škodu odpovídá, dozvěděl, objektivní 10 let od doby uvedení výrobku na trh.

• Náhrada škody podle obchodního zákoníku

Jde o případy odpovědnosti nastávající porušením povinností v obchodním styku, tato je upravena v obchodním zákoníku v ustanoveních §§ 373-386. Patří sem zejména obecná povinnost náhrady škody vzniklé v případě porušení smluvního závazku. Povinnosti nahradit škodu se společnost zprostí, pouze pokud prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Mezi takové patří překážky, které nastaly nezávisle na vůli společnosti, nebylo možné je předvídat a nelze je překonat nebo odvrátit. Společnost se rovněž může zprostit odpovědnosti za předpokladu, že nesplnění povinnosti bylo způsobeno jednáním poškozené osoby nebo nedostatkem poskytnutí součinnosti druhé strany.

Společnost odpovídá rovněž za porušení povinnosti způsobené zaměstnancem při plnění pracovních úkonů, případně osobou pověřenou plněním pracovních či jiných úkolů.

Škoda se obvykle nahrazuje v penězích, je však možné, jestliže o to oprávněná strana požádá, nahradit škodu uvedením v předešlý stav. Nahrazuje se rovněž skutečná škoda a ušlý zisk.

• UPOZORNĚNÍ

Za škodu je považována také újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. Například pronájem vozidla za vozidlo poškozené apod.

Poškozená strana nemá nárok na náhradu té části škody, která byla způsobena nesplněním její povinnosti předcházet vzniku škody nebo omezit její rozsah.

Je-li k náhradě škody zavázáno několik osob, jsou tyto osoby povinny škodu nahradit společně a nerozdílně a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti.

Důležitým ustanovením obchodního zákoníku týkajícího se odpovědnosti za škodu je ustanovení § 386 odst. 1), dle kterého není možné se vzdát nároku na náhradu škody před porušením povinnosti, ze kterého může škoda vzniknout. Zároveň soud nemůže náhradu škody snížit. Z tohoto ustanovení vyplývá, že ujednání omezující dopředu náhradu škody, případně náhradu škody vylučující s poukazem na výši smluvní pokuty, jsou neplatná.

• Krátké shrnutí

Každý je de jure povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

Rozlišujeme odpovědnosti za poškození či zničení věci, za škodu způsobenou okolnostmi, za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, za škodu způsobenou vadou výrobku, za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným a za škodu na vnesených nebo odložených věcech.

Při odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku nese odpovědnost výrobce nebo dodavatel v rámci své obchodní činnosti, nesdělí-li zákazníkovi totožnost výrobce.

Jakákoliv ujednání omezující náhradu škody jsou neplatná.

Zdroj: Infoportál.cz