Neudělají zbytečný krok navíc a za den většinou ujdou sotva několik stovek metrů. Evropsky unikátní projekt telemetrie černé zvěře proběhl v zimních měsících na Šumavě a vyvrátil teorii o mnohakilometrových přesunech divočáků.

Vědci z ČZU ve spolupráci s Jihočeskou společností pro ochranu přírody a myslivost a Bavorským mysliveckým svazem díky speciálním sledovacím obojkům s vysílačkou GPS sledovali život šesti divočáků prakticky v přímém přenosu. Jedna ze sledovaných, přibližně čtyřletá bachyně se po celou dobu zdržovala poblíž krmeliště a zalehávala ve vzdálenosti do 300 metrů od něj. Podle záznamů měla tři oblíbená místa, kam odcházela zalehnout a jinam se téměř nevzdalovala. Za celou dobu se vzdálila maximálně 3 kilometry od místa svého odchytu. Podobně přibližně šestiletá bachyně se dvěma selaty se sice po označení vydala do sousední honitby vzdálené asi 5 kilometrů, ale po třech dnech se vrátila do blízkosti místa označení a od té doby už se zdržovala jen v jeho v okolí. Denně v průměru urazila 700 metrů, zaměřovala se na návštěvu krmelišť a zbylou dobu trávila stabilně na několika oblíbených místech. Další ze sledovaných divočáků, tříletý kňourek se týden pohyboval v okolí místa označení. Pak odtáhl do oblasti vzdálené asi pět kilometrů. Denně urazil vzdálenost okolo 2,7 kilometru. Každý den navštěvoval ohradu, v níž jsou chováni býci, kde hledal potravu. Pak odcházel na některé ze svých tří nebo čtyř oblíbených odpočinkových míst, kde trávil zbytek dne a noci.