Všechny tyto stresové faktory mohou negativně ovlivnit zdravotní stav a produkci mléka v laktaci. Hlavně jalovice jsou na tyto změny citlivé. V tomto období také dochází k nastartování tvorby mléka, což je spojené s poměrně výraznou metabolickou zátěží jedince. Působení všech těchto vlivů zvyšuje riziko edému vemene, infekce vemene, zadržení lůžka, zánětu dělohy atd. Výsledkem je snížení produkce mléka, opožděný nástup říje a zvýšení nákladů na léčbu dojnic. Tuto enormní zátěž po otelení je možné na základě zahraničních výzkumů významně snížit zavedením dojení několik dní před očekávaným otelením. Toto opatření může ovlivnit produkci mléka, kvalitu mleziva, výskyt mastitid, edémů vemene, metabolismus, reprodukci a jiné zdravotní problémy.

Produkce mléka před otelením je závislá na individualitě dojnice, jejím věku a času. Hlavně u prvotelek je velmi nízká a den před otelením dosahuje 8-12 kg/den. Jedna ze studií uvádí, že 36 % dojnic před otelením produkovalo méně než 4,5 kg; 33 % mezi 4,5 až 9 kg a 31 % produkovalo více než 9 kg mléka. Najdou se však i dojnice, které několik dní před porodem nemají žádnou produkci mléka, některé naopak až 27 kg. Výsledky výzkumů poukazují na zvýšenou produkci mléka v prvních týdnech laktace díky zahájení dojení cca 15 dní před otelením. Průměrné zvýšení denní produkce mléka u prvotelek dosahovalo 1,7 kg v průběhu prvních 135 dní laktace. Hlavně u prvotelek má dojení před otelením příznivý vliv na růst a vývin sekrečního epitelu v důsledku snižování tlaku vzniklého akumulujícím se mlékem v mléčných alveolách. Zvýšená produkce mléka u prvotelek může také souviset s lepší adaptací na strojní dojení a nižším výskytem edémů vemen po otelení s následným zvýšeným výskytem mastitid. U starších dojnic je nutné vzít do úvahy také možnou kontaminaci mléka rezidui léčiv použitých na zasušování a proto mléko vydojené před otelením není určené k dodání do mlékárny.

Pro nově narozené tele je podstatnou a nevyhnutelnou složkou kolostra dostatek obranných látek ve formě imunoglobulinů. Koncentrace IgG1 byla sice nižší z vemen dojených před otelením, avšak celkový objem IgG1 byl vyšší než u vemen dojených až po otelení. Nižší koncentrace IgG1 v kolostru krav dojených před otelením souvisí jen se zředěním obsahu IgG1 v důsledku vyšší produkce kolostra.

V posledních dnech před otelením dochází ke tvorbě mléka sekrečním epitelem vemene a následnému naplnění alveol a postupně i mléčných a strukových cisteren. V tomto období dochází ke zvýšenému riziku vzniku klinických environmentálních mastitid závislých na hygienických poměrech ustájení. V důsledku přeplněného vemene velmi často dochází k samovolnému úniku mléka už několik dní před otelením, přičemž se otevřený strukový kanálek stává vstupní branou pro různé druhy mikroorganismů. Výsledkem jsou velmi časté mastitidy vznikající hlavně u prvotelek hned po otelení. Pravidelné vyprazdňování vemen, následná hygiena a dezinfekce struků po dojení před otelením snižuje riziko vniknutí baktérií přes strukový svěrač. Některé studie uvádějí, že až 81 % vzorků mléka odebraných 15 dní před otelením bylo pozitivních na baktérie. Na základě výzkumů bylo zjištěno, že u prvotelek se zahájení dojení před otelením odrazilo ve snížení počtu infekcí vemene až o 50 %. Následkem toho byl nižší i průměrný počet somatických buněk u prvotelek (197 000 SB/ml) oproti plemenicím dojeným až po otelení (445 000 SB/ml).

Vlivem dojení před otelením se snížil výskyt prvotelek s edémem vemene. Edém vemene představuje akumulaci tekutiny v mezibuněčné tkáni, zvyšuje riziko mechanického poranění vemene a redukuje prostor ve vemeni pro tvorbu a uložení mléka. Také edém vemene má velmi příznivý vliv na vznik mastitidy.

Poruchy regulace metabolismu vápníku jsou nejčastěji pozorované u krav na 2. a vyšší laktaci. Výsledkem je nedostatek vápníku v krvi a následná poporodní paréza. Vliv dojení před otelením pozitivně ovlivňuje mechanismus působící na regulaci vápníku v krvi, což se projevuje sníženým výskytem poporodní parézy krav dojených i před otelením. Z metabolických ukazatelů byly 4 dny před otelením zaznamenané pouze mírně nižší hladiny glukózy v krvi zvířat dojených před otelením v porovnání se zvířaty dojenými až po otelení. Hladiny BHB (b-hydroxybutyrát) a neesterifikované mastné kyseliny (NEFA) byly vyšší v porovnání s nedojenými zvířaty před otelením. Po otelení se však tyto ukazatele mezi oběma skupinami vyrovnaly až na BHB. U plemenic dojených ještě před porodem je potřeba energie na zvýšenou produkci mléka vyšší, čemuž je potřeba následně přizpůsobit i potřebu živin v krmné dávce zvířat v přípravě na porod. Uvedenou změnou je možné snížit i výskyt ketózy, která také snižuje produkci mléka.

Po otelení následkem negativní energetické bilance dochází k poruchám reprodukce. Předpokládalo se, že následné zvýšení nádojů po otelení vlivem dojení před otelením tyto problémy ještě prohloubí. Výsledky ale potvrdily, že dojení před otelením neovlivnilo růst folikulů v období očekávání první říje. Také ani začátek aktivity žlutého tělíska, servis perioda nebo procento oplodnění po 1. a dalších inseminacích nebyly nijak ovlivněny.

Na základě dosavadních výsledků je dojení před otelením z hlediska zlepšení užitkových a zdravotních parametrů nejefektivnější v chovech, kde jsou dodržovány určité zásady. Mezi tyto zásady patří:

Hygiena a čistota prostředí při telení;

Zvýšená starostlivost při telení jalovic a krav;

Přesná a pravidelná evidence všech zdravotních a metabolických poruch;

Navykání prvotelek na krmnou dávku dojnic ještě před nástupem laktace;

Začínat s dojením, jen když je vemeno viditelně naplněné;

Zabránit dojení naprázdno;

Dodržovat správně zvolený program výživy dojnic, aby se minimalizovaly metabolické poruchy ve stádě před a po otelení.

Na základě dosud známých výsledků není možné dojení před porodem paušálně doporučit pro všechny chovy na řešení zdravotních problémů a zvýšení mléčné  užitkovosti.  Ukazuje se však jako dobrý nástroj pro řešení problémů v chovech, které se pravidelně střetávají s výskytem edémů a mastitid u prvotelek. Není však možné zapomínat na základní zootechnické podmínky a potřeby chovu, stejně jako na zvýšenou zátěž na metabolismus vlivem dojení před otelením. Proto je potřebné zvýšit i úroveň výživy minimálně 3 týdny před a měsíc po otelení.

Slovenský chov, 2011, č. 12, s. 32

Zdroj: Agris.cz