Hustota populací mšic na obilovinách je bez přirozených nepřátel až třikrát vyšší než za přítomnosti takových protivníků jako jsou pestřenky, slunéčka nebo pavouci.

To ukázala aktuální studie University Göttingen, v jejímž rámci probíhaly pokusy celkem v pěti evropských regionech. Podle studie populační hustota mšic stoupá o třetinu, pokud se nevyskytují přirození nepřátelé na půdě. Při absenci predátorů žijících na vegetaci se napadení mšicemi zdvojnásobuje, za nepřítomnosti obou skupin přirozených nepřátel dochází k ztrojnásobení.

Výsledky ukázaly, že jednotlivé skupiny nepřátel se nejen ve svých účincích doplňovaly, ale také ze sebe navzájem profitovaly. Druhy, které ve vegetaci vycházely na lov, způsobovaly padání mšic na půdu a zásobovaly tak zde žijící druhy kořistí. Relativní význam jednotlivých druhů přirozených nepřátel a skupin, ale i efektivita ochrany proti škůdcům se podle výsledků studie mohou region od regionu lišit. Kromě toho bylo zjištěno, že na skladbu predátorů měly významný vliv měnící se povětrnostní podmínky.

Studie byla publikována v odborném časopise Ecological Applications pod názvem „The relationship between agricultural itensification and biological control: experimental tests across Europe“.

http://www.agrarheute.com/blattlaeuse

Článek : 115879 ; Vydáno : 12.12. 2011 ; Autor : Mgr. Dana Koubová