Potřeba bóru u brambor je přibližně s 200 g na hektar ve srovnání např. s řepkou spíše nízká. Přesto plní tato stopová živina v rostlině bramboru velmi důležité funkce. Bór se podstatnou měrou podílí na odbourávání dusíku a je součástí buněčné stěny. Obě funkce mají výrazný vliv na kvalitu hlíz. Díky stabilním buněčným stěnám je možné lépe udržovat turgor, čímž je zajištěna vyšší ochrana před mechanickým nebo jiným poškozením (např. virózami).

Rychlejší odbourávání dusíku se projevuje pozitivně také v buněčné stabilitě. Kompaktní buňky s příznivým poměrem mezi buněčnou stěnou a velikostí buňky méně často praskají. Riziko mechanického poškození a výskytu rzivosti je tak nižší. Pozitivního efektu odbourávání dusíku může být dosaženo již jedním hnojením na list. Při tom se osvědčila časná aplikace (před zapojením řádků).
Aby byly buněčné stěny hlíz stabilizovány, musí být bór přijímán přímo hlízami. Protože příjem tohoto prvku probíhá pouze hromadným tokem, dostává se větší část především do listového aparátu. Tam se bór ukládá v první řadě do větších, starších listů.