1. Virová zakrslost pšenice (Wheat dwarf virus) 

napadá pšenici, ječmen, oves a některé druhy trav. Napadené rostliny jsou zakrslé a jejich listy žloutnou nebo červenají. Tvorba klasů je narušena.  Nejedná se  o neznámé poškození porostů obilovin. V roce 1968 a  1969 na Libochovicku (okr. Litoměřice) se  projevila v slabé intenzitě na několika lokalitách. Na porostech byl sledován dostatečný výskyt níže uvedeného přenašeče. Od  první poloviny devadesátých let lze pozorovat zvýšený  výskyt tohoto onemocnění. V roce 1992 bylo pozorováno napadení v okresech Brno - město, Břeclav, Hodonín, Kroměříž a Bruntál. Následujícího roku to byly okresy Břeclav a Hodonín. V  loňském roce bylo sledováno napadení v porostech  ozimé pšenice i ozimého ječmene v těchto okresech: Blansko, Břeclav, Kroměříž, Uherské Hradiště a Olomouc. V lokalitě Kokořín (okres Mělník) byla napadena pouze ozimá pšenice. V letošním roce byly první výskyty  potvrzeny v období 29.4. - 5.5. v okresech Břeclav, Kroměříž, Prostějov, Uherské Hradiště, Vyškov a Znojmo. Lze konstatovat, že největší napadení je v oblasti jižní Moravy.

Při infekci ozimů na podzim rostliny na jaře předčasně odumírají. Benada (1995) uvádí značné odrůdové rozdíly. U některých odrůd uvádí domněnku, že byly infikovány až na jaře. Autor také uvádí jako ochranu ošetření porostů ozimé pšenice přípravkem Karate 2,5 EC (lambda-cyhalothrin) a zaorání  výdrolu. Přesná prognóza by byla možná pouze v případě, pokud by se sledoval v době setí přesný počet křísů na katastru.

Tato viróza je přenášena především křískem polním  (Psammotettix alienus) základní zbarvení je šedé. Na temeni  hlavy jsou vždy tmavohnědé skvrny ve tvaru dvou trojúhelníčků. Za nimi šikmo k vnitřní ploše  temene směřují dvě skvrny, které mají vnější okraj výraznější, další pár skvrn v zadní části temene je nezřetelný. Štít je hnědě skvrnitý. Přední křídla mají hnědý pruh. Jedná se o druh, který žije na obilovinách (jarních i ozimých) ve velkém množství, kde také nejvíc škodí. Může se také vyskytovat na dalších plodinách: réva vinná, chmel atd.. Ještě v roce 1956 Miller uvádí přenos virů jako možný, ovšem nikdo se tím zatím nezabýval. Předpokládalo se přezimování dospělců.  Inkubační období v rostlinách pšenice a ječmene je 10 až 25 dní. Vacke (1964) uvádí, že k aktivaci tohoto viru v nymfách postačí  5 minut. Praslička (1996) prováděl tříleté  testování napadení dle termínu výsevu a vliv na napadení. V prvním termínu výsevu (20.9.-22.9.) bylo průměrné napadení 8,6 % a průměrný výnos 4,5 t/ha. Ve druhém termínu (4.10. - 7.10.) bylo průměrné napadení 4,5 % a průměrný výnos 5,6 t/ha. Některé literární prameny uvádí jako dalšího vektora ostruhovníka průsvitného  (Javesella pellucida syn. Calligypona pellucida),  na konci holení zadních noh má ostruhy. Imaga a larvy sají na obilninách a jiných rostlinách. Samci jsou černí, samice žlutohnědé. Křídla mají blanitá s dobře patrnou žilnatinou. Žilnatina je zvláště při zadním okraji tmavší a má dobře vyvinuté zrnění. Samičky kladou vajíčka do mladých stébel. Přenáší mykoplazmózu sterilní zakrslost ovsa a další virózy. Brzy zjara se vyskytuje na loukách, jetelovinách, na vojtěškách a samozřejmě na obilovinách. Je polyfágní, vyhledává stinná a vlhčí místa. Vyskytuje se dlouho do podzimu. Škodí larvy i dospělci  sáním a přenosem mykoplazmóz a virových chorob.

2. Virus žluté  zakrslosti ječmene (BYDV, Barley yellow dwarf virus)

parazituje na ječmeni, pšenici, na ovsu, žitě i tritikale, na kukuřici i travních porostech. Do sedmdesátých let napadala tato viróza především  jarní obiloviny, od tohoto období výrazně napadá ozimé obiloviny. V roce 2001 byl první výskyt zaznamenán již v únoru v porostu pšenice ozimé a v květnu několik výskytů na ozimé pšenici a ozimém ječmenu (Blansko, Břeclav, Kroměříž, Uherské Hradiště a Olomouc).  Na okrese Bruntál porosty ozimého ječmene,  napadené již na podzim roku 2001 byly již v první polovině dubna roku 2002 silně žlutě zbarvené. O významu tohoto onemocnění svědčí i napadení porostu ozimého ječmene v Dolním  Rakousku v lokalitě u městečka Mistelbach. Přenašeči jsou mšice a  to kyjatka osenní (Sitobion avenae). Bezkřídlé samičky jsou zelené až hnědozelené, okřídlené samičky mají tmavou hlavu a hruď. Přezimuje ve stadiu vajíček na travách, pýru plazivém a ozimých obilninách. Mšice střemchová (Rhopalosiphum padi), bezkřídlá samička je zelená, okřídlená samička má hlavu a hruď černou, zadeček zelený s hnědočervenou skvrnou mezi sifunkuli. Dále se na obilninách vyskytují a mohou přenášet viry: kyjatka obilná (Sitobion fragariae), brvnatka travní (Rungsia maydis) a kyjatka travní (Metopolophium dirhodum). Specificky  přenáší mšice střemchová kmen označovaný BYDV - RPV, který je serologicky odlišný od druhého kmene BYDV - PAV, který je nespecificky přenosný, jak mšicí střemchovou, tak kyjatkou osenní. Virus se nepřenáší vajíčky ani nymfami. Dospělé mšice se stávají vironosnými při akvizičním sání na zdroji infekce již po 5 - 15 minutách. Cirkulační proces perzistentního viru  přes zažívací trakt trvá nejméně 16 hodin, v přenašečích je virus stálý  asi 120 hodin. Je přenášen při teplotách nad 120C z důvodu vyšší letové aktivity mšic. Virus se množí v rostlině v buňkách cévních svazků. Příznaky na rostlinách se objevují až na jaře, nejdříve na listech zlatožlutým zbarvením čepelí u ječmenů, slabě žlutým, častěji červeným u pšenic a zčervenáním listů u ovsa. Později dochází u citlivých odrůd k silné redukci počtu produktivních stébel, zakrslosti rostlin a kořenů, redukci počtu a hmotnosti obilek. U ovsa se infekce objevuje po 10 - 15 dnech. Pro úspěšnou ochranu je  nutné zvolit správný termín zásahu. Jelikož přenašeči nalétávají do porostu postupně a ne všichni na jednou je určení ideálního termínu pro ošetření velmi obtížné.

 K ošetření lze použít např. Decis EW 50 (deltamethrin) 0,125 l/ha, Decis Flow 2,5 (deltamethrin) - 0,25 l/ha, Fury 10 EW (zeta-cypermethrin) - 0,1 l/ha, Karate 2,5 WG (lambda - cyhalothrin) - 0,3 kg/ha, Nurelle D (chlorpyrifos+cypermethrin) - 0,6 l/ha,  Perfekthion (dimethoate) - 0,6 l/ha, Pirimor 25 WG  (pirimicarb) - 0,3 - 0,6 kg/ha, přípravek Sumithion Super (fenitrothion)  - 0,75 - 1,5 l/ha, Talstar 10 EC (bifenthrin) - 0,1 l/ha, Vaztak 10 EC  a Vaztak 10 SC (alpha - cypermethrin) - 0,1 l/ha atd.

Z jara, když se projeví virová zakrslot vizuálně, je na jakékoliv chemické ošetření pozdě. Jediné co je možné udělat je pořádně přihnojit porost, aby alespoň některé podnože vymetaly.

Některé literární prameny uvádí jako možné přenašeče křísy  např. křískem polním  (Psammotettix alienus) -popis viz výše. Dále pidikřísek polní (Cicadella atropunctata), který je 3 - 4 mm velký, základní zbarvení je žluté. Vyskytuje se na bramborách, řepě, luštěninách, podrostech obilí. Může způsobit škody ve sklenících na chryzantémách. Mezi tyto vektory se také řadí  žilnatka vironosná (Hyalesthes obsoletus).  Je to teplomilný druh vyskytující se především v oblasti jižní Moravy a Slovenska. Zbarvení je hnědé, délka 5 mm. K ošetření lze použít přípravek Sumithion Super (fenitrothion) v dávce 0,75 - 1,5 l/ha.

Pro potřeby hodnocení poškození touto virózou byla ÚKZÚZ vypracována stupnice napadení :

9 - rostliny bez symptomatických příznaků,

8 - v odrůdových pokusech nehodnotit,

7 - omezené žloutnutí listů, prodlužování žlutých okrajů, více listů ztrácí zelenou barvu,

6 - ohniskové intenzivní žloutnutí, žádné zakrsání a redukce rostlin,

5 - začíná plošné intenzivní žloutnutí a zakrsání rostlin,

4 - vysoká úroveň žloutnutí, slabší zdravotní stránka, zjevné zakrsání,

3 - silné žloutnutí, malé odnože, zakrsání, slábnutí rostlin, začínající redukce odnoží,

2 - žloutnutí  celých listů, zakrsání redukce délky hlavního stébla, redukce  počtu  a

délky odnoží, sterilita odnoží,

1 - zakrslost  celého porostu, celkové žloutnutí, malý  počet nebo žádné odnože, značná

sterilita odnoží i hlavního  stébla, silné zasychání,  ztráta vody, popř. zaschnutí celých

rostlin.

Tento virus byl poprvé popsán v letech 1951 a 1953 v USA na ječmeni. V Evropě byl poprvé popsán ve Velké Británii v roce 1959, dále SRN 1969, Českolovensko 1967. Jedná se o velice nebezpečného patogena, který může způsobit snížení výnosu, popřípadě zaorání porostu.

Z agrotechnických opatření, které omezují výskyt výše uvedených viróz  lze doporučit:

• Důležité je zabránit výdrolům a provádět hned po sklizni hlubší podmítku, aby výdrol nemohl vyklíčit. Vektoři se po sklizni totiž přemisťují na nově vyklíčené rostliny.
• Tam, kde jsou vysoké výskyty, provádět pozdější setí ozimů, které nejsou tolik ohroženy.
• K šíření napomáhá také využívání bezorbného systému pěstování obilnin.
• V rámci jednoho podniku, pokud je to možné, provést výsevy v různých termínech, které mohou omezit rozsah napadení.

Závěrem lze konstatovat, že  zvýšený výskyt těchto viróz, především v posledních dvou letech svědčí o jejich  významu. Je nutné věnovat jim zvýšenou pozornost i vzhledem k omezeným možnostem ochrany (pouze omezení vektorů).  Jako perspektivní se jeví šlechtění rezistentních odrůd, popřípadě využití insekticidního moření.

Ing. František Muška, Ph.D., SRS-OPOR Brno, Ing. Petr Procházka, Brno