Vedlejším produktem anaerobní fermentace je takzvaný digestát, čili zbytková, biologicky rozložitelná hmota, kterou lze využít jako kvalitní hnojivo na zemědělské pozemky nebo surovinu pro výrobu kompostu.

„Celý systém bioplynové stanice je nesmírně jednoduchý. Máte kupičku hnoje, ze které vhodnou technologií vyrobíte plyn na vytápění a kvalitní hnojivo," shrnuje principy bioplynové stanice ředitelka České inspekce životního prostředí Eva Tylová.

Pro účely výroby bioplynu lze použít kaly z čistíren odpadních vod, produkty ze zemědělské výroby, popřípadě jiné biologicky rozložitelné odpady.

„Bioplynka rozhodně nesmí být zdrojem zápachu pro své okolí. Toto platí nejenom pro samotnou provozovnu, ale i pro digestát, který se posléze rozváží na pole. Tomuto požadavku musí být plně podřízeny parametry stanice i její technologické uspořádání," upozorňuje Tylová.

Podle České inspekce životního prostředí je důležité klást zvýšenou pozornost na technologickou kázeň, aby nedocházelo  k negativním vlivům na životní prostředí. „Už na začátku se musí velmi přesně vydefinovat  podmínky fermentace, stejně jako doba, po kterou jsou v reaktoru zdrženy suroviny a důležitá je i teplota v reaktoru. Podcenit se nesmí ani  přesný poměr v dávkování vstupních surovin a uskladnění digestátu," říká Milena Drašťáková z České inspekce životního prostředí.

Technologie, která dokáže převést biologický odpad na teplo a energii, je vhodným příkladem toho, jak ekologicky šetrné zařízení může špatným provozováním škodit životnímu prostředí. Setkat se s tím lze právě u bioplynové stanice Velký Karlov.

Zdroj: ČIŽP