Renata Šarjaková, 22. březen 2007
ČEZ bude spalovat otruby, je to správná volba?
Energetická společnost ČEZ představila v pátek svůj plán na posílení výroby energií z obnovitelných zdrojů.

Energetická společnost ČEZ představila v pátek svůj plán na posílení výroby energií z obnovitelných zdrojů, což jí zároveň umožní (spolu s jinými opatřeními) snížit emise skleníkových plynů o zhruba patnáct procent.
Objem elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů by se do roku 2020 měl zvýšit na trojnásobek současných hodnot. Např. elektrárna v Hodoníně má být prvním zdrojem energie v ČR, který bude spalovat výhradně biomasu. Otázkou je, kde hodlá společnost ČEZ, tlačená do podobných rozhodnutí částečně veřejným míněním, částečně vládou s nejasným vztahem k energetické politice, získat odpovídající množství biomasy, které na českém trhu fakticky chybí. Plocha, na níž se pěstují rychle rostoucí plodiny vhodné k energetickému využití, v poslední době spíše klesá, když se zemědělcům pěstování podobných rostlin ani přes navýšení dotací nevyplatí. Druhým problémem je konkurence okolních zemí (Rakouska), které se k podobným zdrojům postavilo poněkud razantněji a osvobodilo biomasu od DPH, což ji umožňuje vykupovat za nižší ceny. Chce-li ČEZ těmto cenám konkurovat, bude muset výkupní ceny navyšovat (a zohlednit zvýšené náklady i v cenách). Ze zelené energie by tak mohl spotřebitelům spíše zezelenat obličej při pohledu na účet za elektřinu. Situaci by měl pomoci vyřešit nový systém podpory pěstování energetických plodin, ovšem s nespornými dopady na veřejné rozpočty a tedy daně. Ekologickou energii tak opět zaplatíme všichni, jen to nebudeme mít přímo na očích. S růstem poptávky po zemědělské ploše a plodinách užívaných nejen k výrobě pro potravinářský průmysl, ale i pro energetiku, či jako zdroj paliv pro automobilový sektor, je dlouhodobě růst cen podobných plodin nevyhnutelný. Dalším řešením je dovoz ze zemí třetího světa, zde ale narazíme na problém, že rozšiřování zemědělské plochy v těchto zemích padají za oběť často unikátní biotopy (deštné pralesy), tzv. ekologičnost podobných zdrojů se tak jaksi vytrácí.

Druhou alternativou, kterou se chce ČEZ vydat, a která mu v podmínkách ČR zbývá, je vítr. Výstavba větrných elektráren je vzhledem k jejich dostupnosti a relativní jednoduchosti nejrychlejší. Zde ale ČEZ bude více a více narážet na odpor veřejného mínění (to sice alternativní zdroje podporuje, jen ne ve svém okolí), když většina obcí ve svém katastru podobné stavby mít nechce. K plánovanému větrnému parku v okolí Dukovan se okolní obce vyjadřují ve smyslu, že je pro ně přijatelnější cestou výstavba nových jaderných bloků.

Není tato cesta nejpřijatelnější i pro celou ČR? Vždyť i nahrazení uhelných elektráren jádrem povede ke snížení emisí oxidu uhličitého, splnění tohoto plánu se s rozvojem jaderné energetiky nevylučuje, spíše naopak. Jaderné elektrárny jsou navíc ve srovnání se spalováním otrub a šťovíku, či nespolehlivým větrem nepoměrně stabilnějším a větším zdrojem. Na nedostatek uranu, využitelného v jaderné energetice si ČR také nemůže stěžovat, zásoby této komodity v zemi jsou odhadovány na více než sto tisíc tun. Jaderné energii se i ve světě blýská na lepší časy, tvrzení jejích odpůrců, že by s jejím rozvojem ČR šla proti jakémusi celosvětovému proudu, jsou nepodložená.

Stačí se podívat do okolních zemí, Slovensko se již dostalo do situace, kdy musí řešit nedostatek elektrické energie a jako řešení se jeví právě jaderná energetika (dostavba třetího a čtvrtého bloku v Mochovcích). Plány na výstavbu jaderných zdrojů s výkonem až dvanáct gigawatt (tedy šest Temelínů) oznámilo i Polsko, které se bude s pobaltskými republikami podílet i na výstavbě atomové elektrárny v Litvě. Značný rozvoj zaznamená tento druh energie i v Rusku, které plánuje stavbu nových bloků s celkovým výkonem až čtyřicet gigawatt (s tím, že jimi bude nahrazovat i plynové elektrárny chápané jako poměrně ekologické), včetně nových typů reaktorů schopných zpracovat i již použité palivo, což opětovně rozšiřuje využitelné zdroje. V Asii je jaderná energie také na vzestupu, jak v případě rozvojových zemí, tak i např. ve vyspělém Japonsku. Jádra se jen tak nevzdají ani Spojené státy, či jeho zastánci uvnitř EU jako jsou Francie či Finsko. ČR by tak v podpoře tohoto druhu energie rozhodně nebyla ojedinělou zemí.

Rozvoj alternativních zdrojů energie je jistě v souladu s trendem vyspělých zemí a lze jej schvalovat, nebylo by ale správné si myslet, že jde o samospasitelnou politiku, která vyřeší problémy životního prostředí. Naopak neuváženým prosazováním např. spalování biomasy tyto problémy spíše jen přesune do rozvojových zemí, které budou tuto komoditu produkovat na úkor vlastního životního prostředí. ČEZ za jeho poslední plány nelze kritizovat, jedná v souladu se současnými trendy myšlenkovými a v rámci EU i politickými. Ovšem i navýšení podílu alternativních zdrojů na požadovaných dvacet procent stále ponechává dalších osmdesát procent spotřeby elektrické energie, které bude potřeba pokrýt jinými zdroji. A zde není rozumné zavrhovat jadernou energii. To ovšem není jen na rozhodnutí ČEZu, zde ČR stále chybí politický konsenzus na budoucnosti energetické politiky v zemi.

Karel Potměši

Zdroj: enviweb.cz


Hodnocení => průměr 110
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář