František Mariánek, 21. leden 2011
Výzkum ozimého ječmene jako bioenergetické plodiny v USA
Výzkumníci z americké organizace ARS se zabývají výzkumem možností využití ozimého ječmene jako energetické plodiny.
Poslat článek emailem Vytisknout článek Článek : 107527 ; Vydáno : 18.1. 2011 ; Autor : Ing. Šárka Vondrášková
     Výzkum prováděný vědci z americké výzkumné organizace ARS (Agricultural Research Service) z výzkumného centra Eastern Regional Research Center (ERRC) ve Wyndmoor v Pennsylvanii by mohl poskytnout velkou podporu výrobě bionafty z ječných výchozích produktů.
     Jako obnovitelné palivo pro dopravu, bionafta vyráběná z ječných vedlejších produktů – nebo jakéhokoli jiného biologického výchozího produktu – má několik výhod. Toto palivo může být potenciálně přečištěno, skladováno a distribuováno s infrastrukturou již na místě pro průmysl palivové nafty. A možná v budoucnosti budou spotřebitelé schopni plnit své vozy benzinem nebo naftou pocházející z bionafty bez potřeby speciální adaptace ve svých palivových systémech.
     ERRC vedoucí vědec a inženýr chemie Akwasi Boateng pracoval s chemikem Charlesem Mullenem, inženýrem mechaniky Neilem Goldbergem, chemikem Robertem Moreauem a vedoucím výzkumu Kevinem Hicksem na studiích, které hodnotily výnosy bionafty z ječné slámy, plev a sušených lihovarských výpalků (DDGS – dried distillers grains). Všechny tři výchozí produkty jsou vedlejšími produkty fermentace ječných zrn při výrobě etanolu – alternativy biopaliva, která pomalu získává vliv ve státech středoatlantické oblasti a jihovýchodu, kde by farmáři mohli vydělávat na produkci ozimého ječmene jako krycí plodiny, přičemž by v létě stále pěstovali kukuřici a jiné potravinářské plodiny.
     Výzkumníci vyráběli bionaftu ze všech tří ječných vedlejších produktů způsobem „rychlé pyrolýzy“.V laboratoři poskytl kilogram ječné slámy a plev cca půl kilogramu bionafty s obsahem energie cca polovina objemu energie bionafty č.2.
     Objem energie bionafty z ječných DDGS – včetně DDGS kontaminovaných mykotoxiny, které nemohou být využity k doplnění krmiv pro hospodářská zvířata – byl dokonce vyšší, cca dvě třetiny objemu energie dieselové palivové nafty č.2. Ale ta byla viskóznější a měla kratší dobu skladovatelnosti než bionafta vyrobená ze slámy nebo plev.
     Proces rychlé pyrolýzy také vytváří pevný vedlejší produkt zvaný „biochar“ („biouhel“), který by mohl zlepšovat vododržnou kapacitu a obsah živin v půdách. Obohacování půd biocharem může sekvestrovat uhlík v půdě po tisíce let.
     Na základě těchto studií vědci naznačují, že umisťování jednotek pro rychlou pyrolýzu v komerčních podnicích pro výrobu etanolu z ječného zrna by mohly být návrhem win-win pro farmáře ve státech středoatlantické oblasti. Zrno ječmene by mohlo být využíváno k výrobě etanolu a vedlejší produkty by mohly být využívány k výrobě bionafty buď pro biopaliva pro dopravu nebo pro výrobu tepla a elektřiny potřebné pro konverzi zrna na etanol.
     Pěstování ozimého ječmene by také pomáhalo omezovat erozi půdy a vyplavování dusíku, což jsou hlavní problémy pro farmáře v oblasti  Chesapeake Bay Watershed. Přidávání biocharu jako půdního doplňku by mohlo dále přinášet výhody produkci krmných plodin a úsilí o sekvestraci uhlíku – z nichž každé ukazuje, že dokonce úctyhodné staré plodiny mohou být využívány k tomu, aby pomáhaly řešit současné energetické problémy.
Agricultural Research, vol. 58, 2011, č. 10, s. 26

Hodnocení => průměr 029
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář