Po mnoha letech průtahů, zpestřených i kriminální kauzou "biolíh", se vloni konečně dočkali povinného zavedení bionafty, od ledna 2008 je "ve fóru" i přidávání biolihu do benzinu. Podivné ale je, že až v půlce ledna se sešla Poslanecká sněmovna, aby upravila pravidla, jimiž se výrobci biopaliv musí řídit.

Z jejich pohledu situace trochu připomíná rok 2003, kdy česká vláda nekomplexně připravovala "biolihový" program, u něhož prosazovala, aby se u nás bioetanol pálil jen z některých odrůd hustě setého obilí a k pěstování se využívalo jen certifikované osivo. Důvod? Původní program se připravoval v době, kdy v této zemi ročně přebývalo okolo milionu tun obili. Zemědělci nevěděli, co s ním. Navíc, vláda se snažila upřednostnit vysokoškrobnaté plodiny a odrůdy, v domnění, že podporuje ty nejefektivnější domácí suroviny. Situace se ale vstupem do EU změnila a světový trh se za tu dobu posunul jiným směrem. Trendem se staly cukrová třtina, kukuřice, pšenice či triticale (pšeničnožitný hybrid). Suroviny, ze kterých lze líh vyrábět a o kterých se před pěti lety u nás příliš nemluvilo.

POKUŠENÍ, POKUŠENÍ, POKUŠENÍ...
Pozdní projednávání novely zákonů, které mají umožnit důslednou kontrolu biolihu, jistě svádí k daňovým únikům. Možnost záměny biolihu s potravinářským lihem, daněným v čisté formě 256 korunami z litru, přitom může být lákadlem pro další miliardové podvody. Ministr průmyslu Martin Říman v tomto směru varoval, že bez důsledné kontroly tu můžeme mít další kauzu typu lehkých topných olejů. Z pohledu státní ochrany proto celní správa připravila interní předpis, který by měl danou situaci řešit. Jelikož u všech velkých průmyslových lihovarů jsou celníci 24 hodin denně a existují tam i celní sklady, nepředpokládá se, že k nějakým daňovým únikům dojde.

Petrolejáři mají malou útěchu. Zákon totiž nařizuje dodat na trh dvě procenta lihu z celkového ročního objemu prodaného benzinu. Mohou tak začít později než v lednu a čekat, až budou platit přesná pravidla. Ale o to větší množství pak budou muset do fosilního paliva přidávat. Horní hranice, kdy ještě líh v benzinu nepoškozuje současné motory, je však 5 %. A dodržení tohoto limitu už hlídá a bude trestat při svých kontrolách Česká obchodní inspekce.

Prokázat dvě či tři procenta lihu v benzinu je vůbec problém. Pokud někdo vyrobí sto tisíc litrů ES5 - tzn. směsi, kde je 85 % etanolu a 15 % benzinu - může tímto způsobem splnit svou povinnou roční dvouprocentní kvótu přimíchávání a do zbylého sortimentu už nic nepřidávat. A potom bude obtížné fakticky oddělovat benzin bez lihu od benzinu s lihem. To už však není problém výrobců lihu, nýbrž firem, které jej přimíchávají. Jde hlavně o Českou rafinérskou (Unipetrol, Shell a Agip) a Čepro, státem ovládaný distributor paliv. Jeho šéf Pavel Švarc už před časem označil nepřipravenost zákonů za velký průšvih. S dodávkami lihu do benzinu přesto začal hned od ledna s poukázáním na skutečnost, že riziko případných daňových úniků si musí řešit stát. Čepro funguje v režimu daňového skladu, nehledě na to, že má denně na kontrole celníky. Nebezpečí tak lze spatřovat především u dováženého lihu. Jestliže by byl importován jako nedenaturovaný, může skutečně nastat problém s daňovými úniky.

PODNIKY V ROZPACÍCH
Ačkoliv vláda - s průtahy - povinná biopaliva přece jen zavádí, producenti biosložek se rozjíždějí pomalu. Největší producent metylesteru do nafty, Setuza, ještě nespustil naplno svůj nový podnik v Ústí nad Labem. Na sto procent nejedou ani konkurenti Setuzy - Agropodnik Jihlava nebo továrna v Milíně na Příbramsku, jež patří Agropolu. Dosavadní dvouprocentní podíl metylesteru v palivech je pro plný výkon firem ještě malý.

Biolíh z cukrové řepy už vyrábí firma TTD Agroetanol, jež patří největšímu domácímu cukrovaru TTD Dobrovice. Jenže tu zas zbrzdilo opožděné zavádění biolihu do benzinu - původně se mělo jeho přidávání spustit spolu s metylesterem do nafty. A tak podnik zatím biolíh vyváží do Německa, Polska, na Slovensko. Vinou vlády a poslanců ale firma stále neví, odkdy bude brát i český trh. Může se klidně stát, že pak nebude mít dost dodávek pro tuzemsko, pokud uzavře smlouvy s cizinou, tvrdí šéf TTD Oldřich Reinbergr.

MÁ VŮBEC SMYSL SE DO BIOPALIV POUŠTĚT?
Mají skutečně budoucnost? S ohledem na to, že jejich přínos pro životní prostředí je zpochybňován, údajně zdražují kvůli nim potraviny - a nezaměstnanost je až nebezpečně nízká. Např. výroba biolihu z obilí je podle některých analýz energeticky i ekonomicky tak náročná, že se sotva vyplatí.

Podle slov náměstka ministra financí Tomáše Zídka daný stav věci smysl určitě má. Evropská unie má biopaliva stále jako významnou prioritu, miliardami je podporuje i Evropská investiční banka, ale je potřeba se zaměřit na efektivitu.

Biosložky v naftě i benzinu představují do budoucna ustavičně rostoucí byznys. Jen v ČR se za rok prodá zhruba 2,8 miliardy litrů benzinu a 4,9 miliardy litrů nafty. Z toho jsou petrolejáři, kteří uvádějí paliva na trh, povinni dodávat zatím do sítě ročně 2 % biologických složek. V případě dieselu jde od loňského září o metylester řepkového oleje (MEŘO), v případě benzinu od ledna 2008 o biolíh. Postupně se ovšem bude podíl biopaliv zvyšovat. V roce 2009 už má dosahovat 3,5 % u biolihu a ještě o procento víc u bionafty.

Problematika MEŘO a bionafty není tak aktuální, oproti lihu, který má perspektivnější budoucnost. Spočívá v tom, že tato biosložka je použitelná jen do dieselových motorů, kdežto líh lze využít jak ve vznětových, tak i v zážehových motorech. Příkladem může být třeba Švédsko, kde na směsi obsahující líh jezdí i autobusy se vznětovými motory. Navíc metylestery je možné vyrábět jen z olejnin, kdežto surovinová základna pro pálení lihu je podstatně širší.

Celá Evropská unie se zavázala dosáhnout už v roce 2010 podílu biopaliv 5,75 %, a v roce 2020 má být podíl už dokonce desetiprocentní. A to přesto, že biopaliva jsou zatím dražší než klasická nafta nebo benzin. Nárůst od 5,75 % nahoru má přitom být pokryt hlavně zmíněnými biopalivy druhé generace, to znamená zužitkováním nejrůznějších bioodpadů - štěpky, tráva atd. Mělo by se využívat prakticky vše, co lze přeměnit na alkohol.

Čeští zákonodárci, na rozdíl od některých jiných zemí, nevyhověli volání podnikatelů po dotacích. Litr paliv tak zdražil zhruba o několik desetníků - ale v sezóně rostoucích cen ropy to zaregistroval málokdo.

BURZOVNÍ SPEKULACE
Stát nařizuje výrobcům pohonných hmot, kolik procent biosložky musí přimíchat. Přitom je klidně možné, že v budoucnu, pokud bude ropa dále zdražovat, nastane opačná situace. Benzin bude tak drahý, že prudce poroste i cena lihu. Pálit ho budou chtít všichni a potravinářského obilí bude ubývat. Vláda nebude přimíchávání přikazovat, ale naopak omezovat, aby zbylo i na jídlo.

Za současné zdražení potravin biopaliva nemohou. Odborníci i politici se shodují, že na daný stav věci má vliv především rostoucí poptávka po obilí v asijských zemích, spojená s burzovní spekulací. Jestliže se jedná o obilí, v ČR se zatím z něho nevyrobil ani litr lihu pro biopaliva. Jak zdůraznil Reinbergr, firma dělá biolíh z cukrovky, a cena cukru teď jde dolů. Pokud jde o řepkový metylester do nafty - plochy řepky už jsou v Česku téměř na maximu delší dobu, a ostatním plodinám prostor neubírají.

Přesto náměstek ministra financí, jenž je také expertem na obnovitelné zdroje energie, upozorňuje, že efektivnější než řepka je palma olejná, a biolíh je nejlépe vyrábět z celulózy. To znamená hlavně z dřevních odpadů. Právě využívání odpadů takřka všeho druhu, ať už z pil, celulózek nebo potravinářství, je do budoucna nejperspektivnější. Jinak řečeno: kdo vsadil na biolíh z obilí, může mít potíže.

Zídek připouští i to, že přehnané využívání biopaliv ve světovém měřítku může paradoxně vést k ekologickým problémům. Státy, kde se biopalivům daří, kvůli pěstování palem olejných nebo cukrové třtiny na tento artikl "ve velkém" likvidují deštné pralesy. Unie může udělat aspoň to, domnívá se náměstek, že případné dovozy těchto paliv podmíní požadavkem na jejich ekologickou výrobu.

BIOPALIVA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Před pěti lety státní program protěžoval jeden produkt na úkor jiných, těžko šlo hovořit o trhu. Od těchto podpor se ustoupilo a dnešní model je liberální. Jelikož naši zemědělci už nemají problém s prodejem obilí, nastala jiná situace. V Německu za hranicemi už stojí tři veliké lihovary, které přebytečné obilí, jež tady nadále je, jednoduše skoupí. Další obrovský lihovar, který prošel zkušebním provozem, má společnost Agrana v Rakousku. Stojí 230 km od naších hranic. Pouze čeká, až se cena obilí zase pohne směrem dolů.

Má ale přeprava biopaliv na takové vzdálenosti ještě něco společného s ochranou životního prostředí a snižováním emisí skleníkových plynů? Z logiky věci to může mít nějaký význam jedině tehdy, když se líh spotřebuje co nejblíže místu výroby. EU proto připravuje řadu předpisů, v nichž by se právě na tyto věci mělo dbát. Otázka transportních nákladů bude hrát zásadní roli, protože jako biopalivo by nově mělo být uznáno pouze to, co bude vyhovovat určitým limitům emisního řetězce od zemědělské prvovýroby ke spotřebě. Bude-li to líh z Brazílie, nároky kladené na biopalivo nesplní. Velkokapacitní závody ve Španělsku, Německu či zmíněná Agrana v Rakousku, které vozí obilí z okruhu 400 až 600 km, by dopadly stejně.

Přesto si lze představit, že naši petrolejáři dají nakonec přednost dováženému lihu před domácím. Buď z Brazílie, nebo z Německa. Ven budeme vyvážet naše obilí a zpátky importovat líh. Přidaná hodnota zůstane u exportéra a naši energetickou soběstačnost to nezvýší.

Zdroj: EnviWeb