Jan Veleba v pořadu Radiožurnálu k tomu mimo jiné řekl, že být tímto přístupem v EU vlajkovou lodí je pro tak malou zemi čin víc k pousmání, nemít to ale tak tragický dopad pro české zemědělce a následně i celou společnost.

 

Pro lepší pochopení o co v tomto případě jde, dává agrární komora slovo Oldřichu Reinbergrovi, viceprezidentovi AKČR a řediteli nového lihovaru v Dobrovici. Zároveň je i generálním ředitelem cukrovaru TTD Dobrovice.

 

„V tomto článku uvedu několik základních dopadů, které bude mít rozhodnutí vlády na zemědělce, investory a výrobce bioetanolu v ČR.

 

V biopalivech jsme stále na začátku

ČR ztratila svůj náskok při produkci biopaliv vůči svým sousedním státům, kde jsou zavedeny či se zavádějí podpory v oblasti obnovitelných zdrojů. Je to dáno tím, že v ČR dlouhou dobu nebyla  politická shoda nad systémem podpory výroby bioetanolu, kdy se o tomto systému vede diskuse již několik let. Jedním z pokusů o výrobu bioetanolu bylo výběrové řízení na rozdělení 2 mil. hl bioetanolu pro období od roku 2007 až do roku 2012. Toto výběrové řízení bylo zrušeno, neboť bylo velmi diskriminační a způsobilo značný korupční skandál, který se svými důsledky trvá ještě dodnes.

 

Nahrazovat fosilní paliva biopalivy se ČR zavázala ratifikací tzv. Kjótského protokolu (1998). V roce 2003 byla v EU vydána směrnice o podpoře využití biopaliv v dopravě. Tato směrnice nařizuje všem členským státům EU zajistit pomocí národních opatření v jednotlivých letech na svých trzích s pohonnými hmotami alespoň minimální obsah biopaliv. ČR se podobně jako ostatní členské státy EU zavázala zajistit tento minimální podíl v roce 2005 ve výši 2 % a do roku  2010 tento podíl zvýšit na 5,75 %.

 

Chování českých vlád je však v ostrém rozporu s tímto závazkem. Lze považovat rozhodnutí dnešní vlády nepodporovat vůbec výrobu biopaliv za to „pravé“ opatření, které zajistí alespoň minimální obsah biopaliv produkovaných z českých zdrojů v blízké budoucnosti tak, jak jsme se zavázali?

 

Samotná legislativa a program podpory výroby biopaliv se rodí velmi komplikovaně a velmi těžce. V podstatě jsme stále na začátku, stát do této chvíle nebyl schopen schválit základní podmínky výroby bioetanolu a zavést je do příslušné legislativy. V průběhu posledních let došlo již několikrát k časovému posunu termínu, odkdy mělo být zahájeno samotné přimíchávání biopaliv do klasických pohonných hmot. Zatím poslední termín  byl stanoven na 1. 1. 2007, ale vzhledem k současnému legislativnímu stavu je velmi pravděpodobné, že tento termín nebude možné dodržet, což bylo potvrzeno i současnou ministryní.

 

To je opět další negativní signál jak pro investory, tak i pro české zemědělce, neboť zemědělská výroba je odlišná od průmyslové nejen svým biologickým charakterem, ale rovněž i svým produkčních cyklem, který je u rostlinné výroby minimálně půlroční. (Může dojít k tomu, že rafinerie budou poptávat biopaliva mimo území ČR.)

 

Nejhorší ze tří variant

V letošním roce byl EK předložen k posouzení program „Podpory výroby biopaliv“, ale reakce EK byla negativní. Proto MZE ČR vypracovalo materiál obsahující 3 možné varianty, o kterých měla ještě rozhodnout stará vláda a to v půli června letošního roku. Tento materiál byl z jednání vlády stažen s tím, že o podpoře výroby bioetanolu by měla rozhodnout až nová vláda. Výše zmíněné možné varianty byly:

o systém vratky spotřební daně

o systém přímé podpory výrobcům biopaliv

o systém bez jakýchkoliv dotací a podpor

Současná vláda rozhodla, jak bylo výše uvedeno o variantě bez jakýchkoliv dotací a podpor.

 

Tuto variantu považuji za zcela nepřijatelnou a to z níže uvedených důvodů:

 

 za současné situace, kdy je ve státech sousedících s ČR (SRN, Rakousko …) realizována státní podpora uplatňování biopaliv, je tato varianta diskriminační jak pro tuzemské výrobce biopaliv, tak i pro výrobce a distributory pohonných hmot (čeští výrobci a distributoři pohonných hmot by do cen museli započítat i vyšší cenu biopaliva, čímž by se jejich produkty staly nekonkurenceschopné pro vývoz),

 

 zvýšené náklady podnikajících subjektů budou implikovány do ceny pohonných hmot  pro konečné spotřebitele, což se projeví jejím zvýšením. Zvýšené náklady se současně promítají do oblasti dopravních služeb a prakticky do dalších odvětví našeho hospodářství, včetně potravinářského průmyslu a oblasti zemědělství,

 

 lze očekávat nárůst importů biopaliv s negativním dopadem na platební bilanci ČR a bilanci zahraničního obchodu,

 

 varianta je diskriminační pro palivové směsi s vysokým % biopaliv (E 85, E 95) a v podstatě vylučuje jejich uplatnění na trhu motorových paliv v ČR,

 

 tato varianta není zatím aplikována žádným státem EU.

 

Odlišnost podpor v jednotlivých zemích

Z našeho pohledu se tedy ČR vydává svou „vlastní“ cestou, a to zcela odlišnou od ostatních států EU, kde nejenom že produkce obnovitelných zdrojů energie z biomasy představuje jednu z priorit agrární politiky a je předmětem hlavních politických debat, ale rovněž je v těchto státech výroba biopaliv určitým způsobem podporována. Formy podpory jsou v jednotlivých zemích odlišné, patří mezi ně především vratka spotřební daně či systém daňových úlev nebo podpor pro přimíchávání biopaliv do klasických fosilních paliv. Čistá biopaliva jsou většinou osvobozena od spotřební daně a v některých zemích chtějí dosáhnout 5,75 % podílu přimíchávání biopaliv do PHM již před stanoveným rokem 2010 (např. Rakousko). V USA jsou podporováni zemědělci pěstující plodiny na výrobu biopaliv. V letošní „Zprávě o stavu Unie“ prezident G. Bush uvedl, že do roku 2025 se má nahradit 75 % ropného dovozu etanolovými palivy.

 

Lídrem výroby bioetanolu je Brazílie

Současným lídrem ve výrobě bioetanolu je dnes Brazílie, která zavedla používání biopaliv v automobilovém průmyslu již v polovině 70. let. Na tuto pozici se Brazílie vypracovala díky přírodním podmínkám vhodných pro pěstování cukrové třtiny a také díky dvěma ropným šokům. Tyto ropné šoky přivedly brazilskou ekonomiku do hluboké recese, protože země dovážela 80 procent své spotřeby paliv. Stát v té době zavedl podpory výroby a zpracování cukru a financoval vývoj automobilu na etanolový pohon. Druhý ropný šok v roce 1979 ještě zintenzívnil úsilí brazilské vlády, která vyhlásila Pro-alkoholový program. Tři desetiletí trvající program zavádění alternativních paliv dospěl do současného stavu, kdy brazilské čerpací stanice nabízejí čistý ethanol, směs benzínu s 22 % ethanolu nazvaná „Gasohol“ a tzv. směs MEG (33% metanolu, 60 % bioetanolu a 7 % automobilového benzínu).

 

Co znamená bioetanol pro české zemědělství?

Pro české zemědělství představuje výroba biopaliv záruku odbytu prakticky veškeré rostlinné produkce, což v budoucnu bude klíčový stabilizační faktor pro celý tento sektor. Hovoří-li současná politická reprezentace o vůli maximálně podporovat tuzemské zemědělství, pak je naprosto nepochopitelné, že programy na využití obnovitelných zdrojů již u nás dávno nefungují.Ze zemědělských komodit je to cukrová řepa a obilí (škrobnaté odrůdy pšenice a tritikale), které nejlépe splňují požadavky na dostatečný hektarový výnos lihu při přiměřených nákladech. Pro zachování rovnováhy zemědělské produkce jsou obě tyto plodiny velmi důležité. Cukrovka proto, že je důležitou součástí osevních postupů produkčních oblastí, kde mj. tvoří také součást krmivové základny. Při současné nadprodukci cukru, která tlačí osevní plochy cukrovky dolů, za ni není v řepařských oblastech náhrada. Obilí má zase výhodu pěstitelské nenáročnosti a nízkých hektarových nákladů. Lze ho díky tomu pěstovat v daleko větším rozsahu, a to i v horších klimatických a půdních podmínkách naší republiky. Další výhodou obilí je jeho dobrá skladovatelnost. Zatímco řepa se musí zpracovat do podoby koncentrovaného cukerného materiálu, obilí stačí uložit do sila a skladovat třeba i několik let. Technologie zpracování obilí na líh je náročnější, neboť obilí obsahuje nezkvasitelný škrob, který je nutné před vlastní fermentací rozložit. Také výtěžnost etanolu z obilí je nižší než z cukrovky a nižší jsou i jeho hektarové výnosy lihu. Cukrovka má totiž výjimečné produkční schopnosti. I v ČR, kde nejsou např. v porovnání s Francií tak ideální podmínky, je schopná produkovat 65 t bulev na ha a až 10 t zkvasitelného cukru.

 

Na základě dosahovaných zemědělských výsledků jsem přesvědčen o tom, že je v našich podmínkách možné nejenom vyrábět potřebné množství biopaliv, ale rovněž být i ve srovnání s ostatními zeměmi konkurenceschopný za předpokladu ale, že budou všude nastaveny přibližně stejné podmínky!!!

 

Výrobci bioetanolu

V současné době se v ČR dokončují 2 lihovary, které začnou ještě v letošním roce vyrábět bioetanol. Jedná se o lihovar společnosti Agroetanol TTD, která patří do skupiny Cukrovary TTD. Tento lihovar umístěný v areálu cukrovaru Dobrovice bude mít roční kapacitu cca 1 000 000 hl a jako základní surovinu pro výrobu bioetanolu bude použita cukrová řepa. Druhý lihovar patřící společnosti Ethanol Energy bude mít roční výrobní kapacitu 700 000 hl a pro svou výrobu použije jako základní surovinu obilí. Do těchto dvou lihovarů byly již proinvestovány 2 mld. Kč. 

 

Z uskutečněných jednáních s českými petrolejáři a na základě současného nepříznivého legislativního stavu jsme nucení veškerou naší produkci podobně jako největší český producent MEŘA společnost Setuza exportovat do sousedních zemích, i když je v našem záměru vyrábět bioetanol pro český trh.

 

Od roku 2007 může být i tento export do sousedních zemích ohrožen z důvodu požadavku odběratelů na nedenaturovaný bioetanol, jelikož zákon o lihu ve znění platném od 1. 1. 2007 tuto možnost nepřipouští (povinnost kontinuální denaturace při výstupu z výroby).

 

Z našeho pohledu – investora a současně výrobce bioetanolu je finanční podpora, ať už ve formě vratky spotřební daně či přímé podpory producentovi, chápána jako nutné vyrovnání rozdílu mezi výrobou klasických fosilních paliv a výrobou bioetanolu. Výše podpory je dočasná a očekává se, že bude se stoupající cenou ropy klesat a při určité cenové hladině zmizí úplně.

 

Co znamená bioetanolový program pro ČR

 

 sníží se závislost ČR na dovozu ropy, jejíž cena je v poslední době velmi nestabilní. (Vzhledem k vysoké a stále rostoucí poptávce a klesajícím disponibilní zásobám fosilních primárních energetických zdrojů, zejména ropy, je důležité pozorovat závislost výkonu ekonomik jednotlivých států na spotřebě ropných zdrojů. V EU je tato závislost odhadována někde na úrovni 98%. Tyto skutečnosti vytváří tlak na úsporné zacházení s PHM a tudíž vytváří předpoklad pro využívání alternativních a obnovitelných zdrojů).

 

 Zlepší se obchodní bilance, neboť právě stoupající cena ropy ji negativně ovlivňuje. (odvětví biopaliv má pozitivní dopad na obchodní rovnováhu díky tomu, že částečně nahrazuje dovozy některých výrobků: ropa a například hospodářská krmiva a hnojiva, které vznikají při různých technologií výroby bioetanolu)

 

 Sníží se emisní látky vypouštěné do ovzduší. (Od vstupu ČR do EU je každoročně zaznamenáván značný nárůst silniční dopravy.)

 

 Zvýší se využití zemědělských ploch, což povede ke zlepšení situace zemědělců a k údržbě krajiny na venkově. Rovněž to bude mít i pozitivní efekt na pracovní místa nejenom v zemědělství, ale i v navazujícím průmyslu. (Dle francouzské studie výrobu 1 milionu hektolitrů etanolu vytváří dohromady 500 pracovních míst.)

 

 Využití biopaliv v dopravě je jednou z možností, jak snížit negativní důsledky dopravy na životní prostředí (snížení exhalací ve výfukových plynech) a zároveň napomoci zemědělskému sektoru k efektivnějšímu využívání půdních zdrojů. (problémy nevyužité zemědělské plochy je možné řešit i jinými cestami, např. vývozem zemědělských produktů, jejím zatravňováním, nebo zalesňováním, tyto způsoby však většinou neřeší sociální rozměr problému spojený s ekonomickou a sociální úrovní života na venkově).

 

Důvodů proč podporovat program biopaliv je jistě více a jsou pochopitelné pro každého. Bohužel zatím nejsou pochopeny naší novou vládou.

 

Závěr

 

 Pro české zemědělství představuje výroba bioetanolu záruku odbytu prakticky veškeré zemědělské produkce.

 

 České zemědělství má potenciál pro to, aby vyprodukovalo potřebné množství surovin pro biopaliva. Není proto v zájmu ČR se dostat do pozice importéra biopaliv.

 

 Je nezbytné vytvořit takový kontrolní mechanismus, který eliminuje prostor pro korupční skandál, který je velmi často zmiňovaný ministryní zemědělství.

 

 Finanční podpora je chápána jako nutné vyrovnání rozdílu mezi výrobou klasických fosilních paliv a výrobou bioetanolu. Výše této podpory je dočasná a očekává se, že bude klesat se stoupající cenou ropy, kdy při určité cenové hladině zmizí úplně.

 

 Nastavením určitých zákonných podmínek se sníží investorům riziko, kterému se v současné době vystavují, jelikož proinvestovaly již 2 mld. Kč do svých projektů, které nemají zatím žádnou skutečnou oporu v legislativě.

 

 Cena bioetanolu je odvislá od ceny ropy, která je v poslední době velmi nestabilní a je ovlivněna celou řadou mezinárodních událostí (konflikt na Blízkém Východě, pokles těžby ropy v Nigérii, výpadek zásobování z Aljašky – prorezavělý ropovod, každoroční hurikány v USA atd.).

 

 I když produkce biopaliv je dražší než u klasických pohonných hmot, její pozitivní externality jsou jednoznačně větší – jedná se obnovitelný zdroj.

 

 Z technického hlediska:

 stanovit minimální podíl biosložek v PHM a to i v návaznosti na závazek přimíchávat 5,75 % v roce 2010

 zahájit přípravy týkající se možnosti paliva tzv. E85, kde je již 85 % podíl biopaliv

 je nutná též příprava petrolejářských podniků na užití biopaliv (investice již započaly – viz ČEPRO Včelná)

 stanovit technické normy pro všechna paliva používaná na trhu paliv

 

 z marketingového hlediska je nezbytné zahájit celonárodní marketingovou akci zaměřenou na kvalitu pohonných hmot s přídavkem biopaliv s důrazem na ochranu životního prostředí atd.“

 

Zdroj: představenstvo AKČR