V souvislosti s technologickým pokrokem a rychle rostoucí poptávkou po biopalivech nastanou podle oborových expertů během příštích 15 roků významné změny světového obilního trhu.

Předseda Severoamerické exportní obilnářské asociace Bill Hale řekl ve svém projevu na červnovém zasedání Mezinárodní rady pro obiloviny (International Grain Council - IGC), že produkce biopaliv bude pravděpodobně vytvářet důležitý tlak na změnu využívání kukuřice s tím, že tradiční spotřeba pro krmné účely a produkci škrobu bude doplněna využitím pro nepotravinářské účely. Bill Hale předpovídá, že do roku 2012 bude asi 40 % sklizně kukuřičného zrna využito pro výrobu etanolu ve srovnání se současnými 13 %. Tato fakta jsou významným příspěvkem k současné diskusi kolem spotřeby kukuřice k nepotravinářským účelům. Vazba mezi obilovinami a výrobou energií nebyla nikdy tak aktuální a pevná, než je tomu dnes. Chris Hurt z univerzity Illinois je přesvědčen, že zemědělské odvětví USA a energetický průmysl budou v příštích letech spojeny ještě těsněji. Dodal, že s rostoucími cenami nafty a stále vyšší závislostí společnosti na biopalivech by omezení sklizně kukuřice v roce 2007/08 bylo katastrofální.

Bill Hale na zasedání Mezinárodní rady IGC zdůraznil, že na zvýšení produkce etanolu/bionafty má zájem stále více zemí, např. Austrálie, Thajsko, Čína a Brazílie, které podporují produkci biopaliv prostřednictvím řady podnětů a směrnic. Je zajímavé, že příležitosti využít nové zdroje paliv se chápou nejenom vyspělé země, ale také rozvojové země jako je Thajsko a Indie. Vyvstává však otázka, nakolik bude využívání alternativních zdrojů energie rentabilní.

Ekvivalentní srovnatelné náklady v USA na výrobu bionafty s cenami nafty (ropy) v roce 2004 byly asi 65 USD/barel bionafty ze sójových bobů a něco přes 50 USD/barel bionafty z malajského palmového oleje. Ačkoli tato fakta v současné době znamenají jasnou přednost nákladů na biopaliva před současnou průměrnou cenou surové nafty, která v prvním týdnu června 2005 stála asi 70 USD/barel, odborníci varovali, že ceny nafty mohou jednou klesnout a biopaliva by se stala nákladově méně atraktivní alternativou.

Na zasedání Rady IGC byly prezentovány názory na další možné změny světových obilních trhů. Viceprezident Asociace USA pro pšenici Vince Peterson poznamenal, že produkce pšenice v tradičních produkčních oblastech, jako je Severní Amerika, stále klesá. Od roku 1995 se osevní plocha pšenice v USA snížila o asi 5 mil. ha. Tento pokles výměry věnované pšenici byl kompenzován rostoucí výrobou ekonomicky výhodnější sójou, kanolou, slunečnicí nebo dalšími olejninami. Tento trend se projevil také v dalších zemích. Rovněž Kanada omezila rozsah pěstování pšenice. Celková plocha klesla za 15 roků ze 14 mil. ha na dnešních asi 10 mil. ha. Postupné redukování plochy pšenice na území Severní Ameriky představuje roční ztrátu produkce asi 22 mil. t.

Tento trend byl zaznamenán také v Jižní Americe, kde průměrné plochy pšenice v Argentině a Brazílii dohromady klesly mezi rokem 1985 až koncem 90. let o 50 %. Peterson uvažuje, že stejný trend klesající produkce pšenice a přírůstku produkce olejnatých semen by mohl nastat během příštích let také v Černomořském regionu.

Agra Europe, 2006, č. 2212, s. M/1   zdroj info ÚZPI