V uplynulou středu jste zahájili provoz bioplynové stanice v Agropodniku a.s. Valašské Meziříčí, kde jste předsedou představenstva a významným akcionářem. Dá se říci, že jste výstavbu stihli za pět minut dvanáct a nepřišli jste tak o dotaci, kterou poskytuje stát na výrobu „zelené“ energie. Nebo se mýlím?

Skutečně jsme provoz spustili v tom nejzazším možném termínu z pohledu možností čerpání dotací. A hned uvedu proč. Investorem, lépe řečeno garantem výstavby stanice je Agropodnik, a.s. Valašské Meziříčí, kdy rozhodujícím vlastníkem této společnosti jsou tři významné zemědělské podniky v okrese Vsetín. Stanice je pořízena za podpory dotačních prostředku z OP MPO. Do tohoto programu jsme se mohli přihlásit, aniž bychom měli platné stavební povolení. A v tom byl kámen úrazu. První nepravomocné stavební povolení jsme získali 14. 7. 2008. Proti výstavbě se však zvedla vlna odporu ze strany občanských sdružení. Ničím nepodložená argumentace o negativním vlivu na životní prostředí, ale zejména jejich účinná schopnost využívat možnosti platné legislativy, nám dovolila zahájit výstavbu až koncem března 2011. Přitom klíčový, nepřekročitelný, termín zahájení provozu byl stanoven na konec roku 2011. Naštěstí, vše se podařilo a my jsme v souladu se smlouvou zahájili zkušební provoz .

Kolik vaše bioplynová stanice vyrobí energie a jaké pro ni máte užití? Získali jste možnost napojení na běžnou síť rozvodu elektrické energie nebo máte své vlastní využití?

Předpokládáme, že naše bioplynová stanice vyrobí za rok 8.200 tis kWh elektrické energie. První ukončené měsíce ukazují, že tato výše je dosažitelná, možná o něco málo i překročitelná. Veškerou produkci dodáváme do rozvodné sítě. Smlouvu o odběru máme se společnosti E.ON. Byly nám nabídnuty zajímavé podmínky, navíc s tímto odběratelem neměla problém ani naše úvěrující banka

Jaká je doba návratnosti takové investice?

Je to velmi složitá otázka. Bude záležet na cenách vstupů, zejména pak, jak se budou vyvíjet ceny zemědělských komodit. My předpokládáme, že návratnost se bude pohybovat v rozmezí 10-ti až 14-ti let. Možná se to bude někomu zdát jako velmi dlouhá doba. My se však držíme ve svých prognózách raději zpátky a podaří-li se zkrátit dobu návratnosti, bude to jen ku prospěchu.

Je tu řada výrobců bioplynových stanic, převažují zahraniční firmy. Jakou nabídku jste využili a proč?

Jak jsem již dříve uvedl, doba přípravy byla neskonale dlouhá. V roce 2007, kdy započala příprava výstavby stanice, operovalo na tomto trhu v České republice výrazně méně společností, než je tomu dnes. Zrovna tak zkušeností nebylo mnoho. Po zralé úvaze jsme se nakonec rozhodli pro společnost agriKomp Bohemia a s odstupem času se ukazuje, že naše rozhodnutí bylo správné. Dodavatel byl schopen realizovat stavbu v doslova šibeničním termínu. Zrovna tak kvalita všech jím vykonaných prací je vynikající včetně uvedení do zkušebního provozu. Dělníci a inženýři dodavatelské firmy opravdu odvedli kus poctivé práce.

Čím tu železnou krávu, jak se někdy humorně ale i dost trefně nazývá tato technologie nakrmíte?

Kolik procent rostlinné produkce spolkne u vás nepotravinářské využití?

Jak se Vy osobně díváte na nepotravinářské využití obilí, řepky, ale i pícnin? Kolik procent půdy , jinak takto nevyužité, by v republice leželo ladem?

Jistě, že mi odpovíte kladně na otázku, zda fandíte bioplynovým stanicím. Jaké ale pro to máte pádné argumenty?

Kdyby tomu tak nebylo, určitě bychom nepodnikali v této oblasti. Bioplynové stanice jsou vynikající náhražkou neustále se snižujícímu počtu chovaných přežvýkavců. Zejména se to týká počtu mléčných krav. A to je to, oč tu běží. Dojde k zastavení propadu výměry pěstovaných pícnin na orné půdě. To je klíčové pro přechodové oblasti, jako je Vysočina či podhůří pohraničních hor. Horské oblasti jsou vyřešeny převedením půdy do trvalých travních porostů s chovem krav bez tržní produkce mléka. Nížiny jsou určeny pro pěstování obilnin, cukrovky či řepky. Zbývají tedy ty tzv. přechodné oblasti. Bioplynové stanice mohou tedy přispět nejen k zachování určité míry zaměstnanosti ve venkovském prostoru, mohou ale i sehrát velmi pozitivní roli v boji proti vodní erozi. Jednoduše tím, že se zvýší plocha těch plodin, které umí v přírodě zadržovat vodu. A to jsou pícniny na orné půdě. Moderní stanice travní senáže bez jakýchkoliv problémů konzumují.

Eugenie Línková

V agrární komoře jsme spočítali, že zhruba 750 tis hektarů zemědělské půdy by bylo možno využít pro nepotravinářské účely. Ne že by všechna tato půda až doposud ležela ladem, to rozhodně ne. Pakli-že se ale výroba z této výměry přesune mimo potravinářský sektor, určitě to přispěje a již přispívá ke stabilizaci zemědělského podnikání. A to je dobrá informace nejen pro zemědělce, ale i pro všechny ostatní občany. Bude to znamenat stabilizaci i cen potravinářských výrobků na maloobchodním trhu.Náš zemědělský podnik zásobuje stanici krmením z 50%, tedy zhruba 500kW výkonu. Druhou polovinu navážejí kolegové ze Zemědělského družstva Kelečsko. Co se týká nepotravinářského užití v naší zemědělské společnosti AGROTECH Poličná, hospodařící na 1260 ha zemědělské půdy, předpokládám, že to bude asi 20% z celkové výměry.Ano, to přirovnání je sice humorné, nicméně téměř přesně vystihující podstatu věci. Naše bioplynová stanice je zásobována vedle vepřové a hovězí kejdy kukuřičnou siláží a travní senáží. Objemné krmivo musí mít, zrovna tak jako pro dojnice, vynikající kvalitu a tu my bez nějakého vychloubání umíme. Jinak by naše dojnice nemohly dojit skoro jedenáct tisíc litru mléka ročně.