Biopaliva vyráběná z obnovitelné biomasy jsou podporována jako způsob snižování emisí skleníkových plynů a jako jedna z mála možností, jak nahradit kapalná paliva v dopravě. Existují však vážné obavy ohledně případných negativních dopadů biopaliv na potravinovou bezpečnost, životní prostředí a lidská práva v rozvojových zemích. Je proto nezbytné nastavit etické podmínky rozvoje biopaliv.
Etické problémy biopaliv byly často diskutovány nesystematicky. Aby se předešlo škodám, měly by být etické otázky součástí integrované analýzy, která bude směrovat politická rozhodnutí. Nedávno zveřejněná britská zpráva Nuffieldské rady pro bioetiku identifikovala morální hodnoty, které jsou stále více zmiňovány v souvislosti s celosvětovým právem, klimatickými změnami a etikou životního prostředí. Pro praktické zavedení těchto hodnot do rozvoje biopaliv vytvořili autoři zprávy etický rámec, který zahrnuje pět principů, které mohou tvůrci strategií využít pro hodnocení strategií a technologií.

1. Rozvoj biopaliv by neměl být na úkor základních lidských práv (ochrana života, zdraví a pohody a schopnosti uživit se).
   Cíle pro biopaliva vedly k rychlému nárůstu výroby, což se mohlo podílet na růstu cen potravin a na špatných pracovních podmínkách zaměstnanců. Strategie by měly být schopny na tyto nezamýšlené následky pružněji reagovat. Povinné systémy certifikace by měly zahrnovat prvky ochrany lidských práv.
2. Biopaliva by měla být udržitelná z hlediska životního prostředí.
   Kromě snižování biodiverzity díky změnám užívání půdy mohou biopaliva vést také k plýtvání vodou a znečištění hnojivy a pesticidy. Strategie týkající se udržitelnosti biopaliv jsou obvykle slabé a liší se země od země. Tato dobrovolná schémata by měla být nahrazena závaznými a vynutitelnými mezinárodními standardy pro výrobu biopaliv, v ideálním případě vyvinutými mezinárodní agenturou, jako je Program pro životní prostředí OSN.
3. Biopaliva by měla přispívat k čistému snižování emisí skleníkových plynů a nezhoršovat globální změny klimatu.
   Klimatické změny představují hrozbu především pro znevýhodněné oblasti. Zmírňování klimatických změn je tedy považováno za obecně prospěšné. Ačkoli se očekává, že biopaliva budou snižovat emise skleníkových plynů, není jasné, jak emise měřit, a to především v případě dovážených biopaliv. Měl by být nastaven jednoduchý mezinárodní rámec měření emisí skleníkových plynů z celého životního cyklu biopaliv. Kromě toho by mezinárodní komunita měla věnovat pozornost otázce změny užívání půdy.
4. Biopaliva by měla uznávat právo lidí na spravedlivou odměnu.
   Například evropská směrnice o obnovitelné energii požaduje, aby byli pracovníci ve všech zemích vyrábějících biopaliva pro evropský trh spravedlivě odměňováni a aby pracovní podmínky byly v souladu s usnesením Mezinárodní pracovní organizace. Při tvorbě strategií je potřeba zohlednit i sociální dopady dovážení biopaliv. Dalším prvkem spravedlivého odměňování je intelektuální vlastnictví.
5. Náklady na biopaliva a zisky z nich by měly být spravedlivě rozděleny.
   Biopaliva mohou s sebou nést environmentální, politické, ekonomické a sociální zisky či zátěže, které se budou vztahovat pouze na určitou část společnosti, což vede k otázce jejich spravedlivého rozdělení. Například investice do biopaliv mohou ohrozit potravinovou bezpečnost v chudých zemích a zároveň přinést zisky z hlediska energetické bezpečnosti a klimatických změn pro rozvinutý svět. Strategie řízení biopaliv by měly vyvažovat potřeby místních a mezinárodních trhů a neznevýhodňovat malé výrobce.

Vzhledem k tomu, že nelze očekávat snižování spotřeby energie, je potřeba vyvíjet nová etická udržitelná biopaliva. V současné době však není vývoj nových paliv příliš podporován. Široké zavedení navrhovaných etických standardů a systémů certifikace by vytvořilo vhodné politické a komerční prostředí zajišťující dobrou konkurenceschopnost nových, eticky vyhovujících biopaliv oproti stávajícím biopalivům. Eticky rámec by měl být použit také u dalších podobných produktů a technologií.
Science, 332, 2011, č. 6029, s. 540–541
EKO VIS MŽP. Informační zpravodaj, 21, 2011, č. 4, s. 49–50
http://www.nzpk.cz/objednavka-reprograficke-sluzby/