František Mariánek, 3. srpen 2011
Čemu se dá u nás věřit?

Vláda v loňském roce schválila Akční plán obnovitelných zdrojů energie do roku 2020. Plán je notifikován v Evropské komisi a obsahuje směrná čísla vývoje jednotlivých složek obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jsou v něm zachyceny i bioplynové stanice. Ministr zemědělství jezdí v terénu a stříhá pásky nových bioplynek.

 

Zdroj: AK ČR

 

V dubnu je vyhlášené 13. kolo Programu rozvoje venkova (PRV) s příjmem žádostí na výstavbu a modernizaci BPS (bioplynových stanic) v červnu. Monitorovací výbor PRV tento záměr jednomyslně schvaluje. V polovině července vyhlašuje premiér vlády ČR program modernizace ekonomiky ČR s cílem dostat se do roku 2020 mezi první světovou dvacítku. A konečně – 22. července vydává ministerstvo zemědělství tiskovou zprávu o zastavení administrace přijatých 105 žádostí na podporu výstavby a modernizace BPS!


Ještě ke zdůvodnění, které toto ministerstvo uvádí v tiskové zprávě. Ve zdůvodnění se v ní praví: „Ukazuje se také, že hrozí riziko neúměrného nárůstu výkupu dotované energie. Dalším důvodem je úspora finančních prostředků.“ Toto zdůvodnění je zcela nesmyslné. Na konci roku 2010 byly v provozu BPS o výkonu 92 MW, když národní akční plán předpokládal 113 MW. Pokud se týká úspory finančních prostředků, tak 75 % jejich objemu jde z Bruselu. Na jednu českou korunu obdržíme tři koruny z Bruselu! Nejde ale zdaleka jen o peníze. Každý rok vyvážíme přes dva miliony tun obilí. Nebylo by lepší na této ploše, je to přes 400 tisíc hektarů, pěstovat pícniny a „krmit“ jejich senáží bioplynky? Máme indicie, že zastavení se děje na pokyn premiéra a že v pozadí je energetická lobby. V každém případě tento veletoč bude mít velké dopady. Tím hlavním je absolutní ztráta důvěry a otázka, čemu vlastně v této zemi lze věřit?


Jan Veleba


Hodnocení => průměr 020
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář