Jedna inženýrsko-dodavatelská firma z jižní Moravy přišla se zajímavým investičním záměrem vybudovat energetický blok pro společnou výrobu tepla a elektřiny z obnovitelného zdroje – odpadního dřeva z truhlářské výroby. Blok umístili přímo v areálu truhlářství, aby minimalizovali dopravní náklady. Elektrickou energii prodávají do sítě rozvodného podniku a tepla využívají k sušení dřeva a k vytápění.

DOTACE SPLÁCÍ ÚVĚR

Realizace zmíněného zařízení na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla je prvním komerčně využitelným projektem tohoto druhu v České republice. Kromě vlastního technologického řešení je výjimečná výhodnou strukturou financování. Z celkových nákladů ve výši 6,5 milionu korun totiž firma uhradila z vlastních zdrojů jen 2,3 milionu korun. Zbylé 4,2 milionu korun pokryl v rámci programu FINESA úvěr od České spořitelny poskytnutý na sedm let s pevnou úrokovou sazbou a zejména s možností předčasné splátky ve výši očekávané dotace.

Program FINESA (FINancování Energii Spořicích Aplikací) umožňuje získat úvěr na financování energeticky úsporných investic. Česká spořitelna ho nabízí ve spolupráci s Mezinárodní finanční korporací (IFC) ze skupiny Světové banky. Kouzlo programu spočívá v tom, že IFC, která se může pochlubit nejvyšším ratingem AAA, garantuje až 50 % výše dluhu. Banka pak po investorovi požaduje zajištění pouze poloviny úvěru, což výrazně usnadní rozjezd podobných projektů malými či středně velkými podniky, které nemají dostatečný majetek na ručení. Výhodnost financování, jež si vybrala zmíněná jihomoravská firma, však nespočívala pouze v převzetí poloviny ručitelského závazku Mezinárodní finanční korporací, ale i ve využití strukturálních fondů Evropské unie. Investor si totiž současně zažádal o dotaci z Operačního programu Průmysl a podnikání (OPPP), který se věnuje i obnovitelným zdrojům. Dotace ve výši 1,7 milionu korun byla firmě přiznána jako vůbec první schválené rozhodnutí v daném dotačním programu.

ENERGETICKÁ POLITIKA EU

Klíčovou součástí politiky Unie v této oblasti je energetická účinnost. Všeobecně se soudí, že Evropská unie může ušetřit až 20 % své energetické spotřeby. Zelená kniha EU mimo jiné uvádí, že bez dodatečných opatření by spotřeba energie v Unii v příštích 15 letech stoupla minimálně o 10 %.

Nemenší důraz klade energetická politika EU na liberalizaci energetických trhů s cílem posílit konkurenci a snížit ceny. Unie se stala nejvíce integrovaným energetickým trhem na světě. Od července 2004 se otevřely trhy plynem a elektřinou pro veškeré podnikové zákazníky a od července 2007 se otevřou i pro domácnosti. Zatímco některé země (například Velká Británie u plynu i elektřiny a skandinávské země u elektřiny) disponují dostatečně rozvinutými trhy s výslednými nízkými cenami, u jiných zemí, včetně Česka, jsou výsledky méně uspokojivé a pokrok příliš pomalý.

Investice do budování přeshraniční infrastruktury zaostávají. Konkurence je nedostatečná, když ve velké části členských států stále dominují bývalé monopoly a dodavatele mění pouze pár zákazníků.

Další energetickou prioritou je podpora obnovitelných zdrojů, jejichž vyšší využívání eliminuje globální oteplování. EU stanovila indikativní cíl do roku 2010 dosáhnout 12 % hrubé národní spotřeby energie z obnovitelných zdrojů a dále ve stejném období dosáhnout podílu 22,1 % elektřiny vyrobené z obnovitelných energetických zdrojů na celkové spotřebě elektřiny. Česko je do zmíněného roku povinno vyrábět 8 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů - z vodních, větrných a solárních elektráren a ze zařízení využívajících geotermální energie a spalujících biomasu.

Členské státy musí zajistit, aby minimální podíl biopaliv (a jiných alternativních pohonných paliv) na energetickém obsahu benzinu a nafty pro dopravní účely činil 2 % do konce roku 2005, respektive 5,75 % do konce roku 2010. Na biopaliva používaná jako motorové palivo lze aplikovat sníženou sazbu spotřební daně, což využívá devět členských států, mezi nimi i Česká republika.

NÁSTROJE EXISTUJÍ

Úvěr FINESA s částečnou garancí Mezinárodní finanční korporace nebo programy v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání jsou jen dva z nástrojů, kterými lze v Česku financovat energeticky úsporné projekty a přispívat tak k naplňování cílů evropské energetické politiky. O tom, zda se tyto cíle podaří naplnit, však rozhodují nejen bruselští úředníci či státní správa členského státu, ale zejména vlastní iniciativa podnikatelského sektoru. Podpůrné nástroje finanční i nefinanční povahy existují, stačí jen po nich sáhnout.

Autoři článku: JAN JEDLIČKA a RICHARD DOLEŽEL

Česká spořitelna

Zdroj: Ekolist/EnviWeb, 25. 1. 2006               Zdroj info ÚZPI