Také lidé odpovědní za hospodaření s energií dnes již na decentralizovanou výrobu elektrického proudu z bioplynu nepohlížejí tak skepticky jako dříve. Pro potravinářský průmysl a gastronomii, velkokapacitní kuchyně, kantýny a odpadové hospodářství nabízí bioplynová technologie možnost zlikvidovat organické zbytky a odpady, jichž stále přibývá, nenákladnou cestou v zemědělských zařízeních. A jelikož tato technologie je ekologicky výhodná také pro zpracování kejdy a hnoje (např. se sníží zatížení pachem), oceňují ji stále více i lidé mimo zemědělství.

Pro samotné zemědělce má technologie bioplynu stále větší význam z mnoha důvodů. Využitím bioplynu ve vlastním provozu lze nejen ušetřit na nákladech za nakupovanou energii, ale v mnoha případech může „zemědělská výroba proudu“ znamenat i další zdroj příjmu. Zároveň získávají na významu „vedlejší efekty“ bioplynové techniky; k nim náleží především zmenšení zatížení pachem kejdy a hnoje, snížení ztrát na živinách, což má za následek úsporu na umělých hnojivech, snížení žíravého účinku na rostliny při vyvážení bioplynové kejdy, lepší homogenita, a tím i lehčí míchání, čerpání a rozdělování kejdy.

§         Bioplynem lze pohánět jak motory pro vývin mechanické síly, tak generátory proudu ve velkém výkonovém rozsahu od několika málo až po několik stovek kW. Naproti tomu pro výkony řádu megawattů (více než 1000 kW) je v současnosti účelné vyrábět proud prostřednictvím parních turbogenerátorů využívajících spalování dřeva, slámy a jiných druhů suché biomasy.

§         Byly vyvinuty způsoby, jak postavit bioplynové stanice levnější, z funkčního hlediska bezpečnější, a tím i hospodárnější než dosud. Zde je třeba uvést především zásobníkové bioplynové stanice s fóliovým víkem, ale také vylepšená průtoková a kombinovaná zařízení. Také u příslušných pomocných agregátů (míchadla, topné systémy, čerpadla, řezačky) nastal a trvá pokrok ve vývoji.

§         Byly získány i rozsáhlé praktické zkušenosti s bioplynovými stanicemi. Díky tomu dnes již existují odborníci, kteří zemědělcům mohou při plánování a realizaci zařízení poskytnout pomoc.

§         Od roku 1992 se stále častěji praktikuje kofermentace, tedy zužitkování organických zbytků z nezemědělských provozů spolu s kejdou a hnojem, což je pro zemědělce, potravinářský průmysl i komunální hospodářství velmi zajímavá záležitost. Dává nové podněty použití bioplynové technologie a zlepšuje hospodárnost provozu zařízení.

§         Vedlejší efekty výroby bioplynu, jež zlepšují vlastnosti kejdy (zmíníme je dále), je dnes možno lépe posoudit, částečně dokonce kvantifikovat a především využít.

§         Anaerobní (bez přístupu vzduchu) zpracování kejdy v bioplynových stanicích představuje praktickou možnost, jak zabránit emisím metanu a čpavku během zpracování a skladování kejdy a hnoje. Zemědělci provozující bioplynové stanice aktivně přispívají k ochraně životního prostředí a k vytváření image moderního zemědělství.

§         Brát v potaz koloběhy živin má dnes větší význam než před několika lety, zvláště se zřetelem k dusíku (N2). V bioplynových stanicích lze ztrátám dusíku z kejdy a hnoje téměř úplně zabránit. Tím více je však třeba sledovat, aby velké ztráty dusíku nevznikaly při vyvážení obsahu stanic na pole.

Také liberalizace evropského trhu s elektřinou se projevila na šíření bioplynové techniky. Patrně každý, kdo se dříve cítil být vydán na milost svému dodavateli proudu, uvítal zrušení jeho monopolního postavení. Na druhé straně jen málokdo předvídal, že klesající ceny elektrické energie dramaticky ovlivní i hospodárnost bioplynových stanic.

Poté co opadla vlna útoku na kosubstráty (se všemi jejich klady a zápory), nabývá už po několik let na významu kofermentace narůstajících surovin, například kukuřice.

Zdroj: Bioplyn v praxi