Ještě jsme to nepřijali?

Nepřijali.

Kdo hlavně to nepřijal?

Pokud se bavíme v politické rovině, tak největším odpůrcem je bývalý prezident Václav Klaus.

Ovlivnil tak celkově politickou agendu?

Myslím si, že ano. Když byl ministrem životního prostředí například Klausův obdivovatel Tomáš Chalupa, těžko se něco prosazovalo.

Jak problém vnímá současná vláda?

Nastala ohromná změna. Pro ministra životního prostředí Brabce je sucho prioritou, stejně jako pro ministra zemědělství Jurečku. A není to až výsledek dnešní situace, ministr Brabec tlačil na vypracování určitého plánu už při vstupu do úřadu, a sucho nebylo.

Zájem o vaše služby tedy stoupá?

Ano - a svým způsobem jsem za to rád. Jestliže se nám dostává pozornosti, můžeme konečně něco dělat. Upozorňovali jsme na ten problém celou dobu, deset let jsem všechny obcházel s tím, co nás čeká. Ale teprve když přišla povodeň, nebo teď naopak sucho, vytvořil se prostor pro naši práci. Byť to jsou draze zaplacené zkušenosti, tak zaplaťpánbůh za ně.

A jak problém vnímá česká veřejnost?

Lidé něco takového obecně nepřijímají. Když máte z něčeho strach, neradi to uznáte - teprve až se vás ten problém fyzicky dotkne. Představte si scénář: lidé si ráno dojdou na záchod a nespláchnou, potom si budou chtít dát sprchu a nepůjde to. Pak teprve si uvědomí, o jak velký problém se jedná.

A když ten problém přijmeme, jak potom můžeme suchům předcházet?

Je nutné zadržet vodu v krajině a přírodě tak, aby byla využitelná v období sucha. Ve vlhkém období musíme eliminovat soustředěné odtoky a vytvořit například průlehy, remízky, kde se voda může vsáknout. Potom je důležité, jak se budou chovat sami lidé. K tomu více řekne nejnovější plán vlády, na kterém se velkou měrou podílel právě náš Výzkumný ústav vodohospodářský.

Co je hlavní myšlenkou plánu?

Je zapotřebí přizpůsobit legislativu, aby se - stejně jako u povodní - vyhlašovaly jednotlivé stupně sucha. Pak se spustí ekonomická opatření a sankce, protože ty fungují nejlépe. Tam bychom se chtěli inspirovat takzvaným izraelským modelem. Stanoví se jednotná spotřeba vody na člověka na den - a jakmile překročíte limitní hranici, budete platit třeba desetinásobnou sazbu.

To je z dnešního pohledu celkem tvrdá budoucnost.

Bude prostě potřeba k takovým opatřením donutit i lidi, kteří to nebudou chtít vzít za své. Mluvím například o napouštění bazénů. Už dnes jsou například obce u Sázavy, ve kterých neteče pitná voda, protože si lidé napouští bazény. Pro každého je bližší košile než kabát:  Napustím si bazén, ale to, že sousedovi nepoteče voda, je jeho problém.

Plýtváme tedy vodou?

Spotřeba sice klesá, už jsme skoro na úrovni dalších vyspělých evropských zemí, ale pořád se bazény napouštějí; ty mi leží v žaludku. V jejich počtu na obyvatele jsme v Evropě mezi prvními. Když si prostě budete chtít napustit bazén, zaplatíte desetkrát tolik. Spousta lidí si to potom rozmyslí.

Myslíte si, že to je možné?

Proč by to nebylo být možné? Podle mě je důležité, aby měli lidé co pít.

Takové kroky budou silně nepopulární. Není nejdříve nutná určitá osvěta?

Vysvětlovací kampaň by určitě měla být a sám jsem to ministrovi Brabcovi řekl. Každý musí pochopit, že to není svévole, ale že se jedná skutečně o vážný problém.

V jakém časovém úseku se na takové zákony máme připravit?

Plán vlády byl stanoven tak, aby všechny úkoly byly splněny do roku 2018, takže relativně brzy. Neznamená to ale, že v tu chvíli budou v platnosti i ony ekonomické nástroje. Zmínil jsem je proto, že jsou nejpalčivější.

Ochrana vodních zdrojů se do podvědomí dostává až v posledních letech. Udělali jsme v minulém století fatální chyby?

Byly to hned tři věci. Jednak se v 50. letech rozoraly lány a políčka a vznikly ohromné plochy bez mezí. Další chybou bylo napřimování toků. Ale úplně nejhorší byla změna způsobu myšlení lidí. Zemědělci po kolektivizaci přišli o svá pole, začali hospodařit na něčem, co nikomu nepatřilo, a starost o půdu jim byla ukradená. Naopak nebylo chybou stavět velké přehrady - ale je důležité mít na paměti účel, za kterým vznikly. Tehdy se předpokládalo, že socialistický průmysl masivně poroste a bude potřeba čím dál více vody.

A měli bychom i teď postavit nové nádrže? Ochránci přírody by z toho asi nebyli nadšení…

Samozřejmě, i přehrady jsou součástí plánu. Ale rozhodně by to nebyly nějaké hrůzy jako vltavská kaskáda. Už za minulého režimu byl vytvořen seznam přibližně dvou set lokalit, které byly chráněné pro případ, že by se tam jednou musely nádrže vybudovat. Teď bychom ten seznam využili pro boj se suchem a povodněmi. V průběhu času se ovšem počet takových lokalit pod tlakem veřejnosti i aktivistů snížil na současných devadesát. To považuji za obrovskou chybu.

Strach ochránců přírody není na místě?

Snaha chránit přírodu je naprosto legitimní. Ale je potřeba si uvědomit, že lokality pro vytvoření přehrad jsou právě tak krásné a právě tak chráněné, protože je tam stavební uzávěra.

V katastrofálním stavu je podle vás i zemědělská půda…

Výrazně se zhoršuje půdní profil a jeho sorpční schopnost. I kvůli těžké technice a erozi se nemá voda kam vsakovat. Podíl na tom mají i nevhodné plodiny vzhledem k místním podmínkám. Zemědělci si primárně musí uvědomit, že půda je živí.

Ale to je provázané i s dotační politikou státu. Je pochopitelné, že budou pěstovat podporované plodiny.

A proto voda se musí stát hlavním politickým tématem - a od toho se teprve musí odvíjet další kroky. Zemědělec by měl dostávat dotace za šetrné zemědělství, ne za pěstování řepky.

Dá se šetřit i v průmyslu?

Firmy neplýtvají. Jsou pod ekonomickým tlakem a platí za odběry, což vytváří určitý druh společensky odpovědného podnikání. U nás existuje sdružení firem, které se zavázalo k minimalizování nákladů vody. Patří tam ČEZ, Škoda, Skanska nebo Plzeňský Prazdroj.

Nelze ale popřít, že potřeby firem vedou k drancování zdrojů podzemní vody. Oproti povrchové vodě ji vodárenské společnosti nakupují od státu za zhruba čtyřikrát nižší cenu…

Ano, ty ceny musí být stejné…

A proč nejsou?

V případě vody se nejedná o zboží. Voda je veřejný statek, který se jako takový prodávat nesmí. V ceně jsou ale započítány veškeré náklady spojené s údržbou vodních toků, které nejdou popřít hlavně u povrchové vody. Ale nemělo by docházet k nadměrnému využívání podzemních vod, proto by ceny měly být stejné. Jakékoliv hýbání s cenou vody je ale politicky nepopulární.

Jak vysokou cenu za vodu vůbec platíme v porovnání se zbytkem Evropy?

To je strašně rozdílné, ale je pravděpodobné, že cena půjde nahoru. Jestliže jsem ochotný platit 32 korun za litr benzinu a u vody to vychází na 10 haléřů na litr, je jasné, že je tady jasný „potenciál k růstu“. Bez benzínu člověk přežije, bez vody ne. Voda je strategická surovina 21. století.

Takže souhlasíte s tezí, že se o ni povedou válečné konflikty.

Takové boje už dnes probíhají, ačkoliv se to tak v médiích neinterpretuje. Například spor Izraele a Sýrie o Golanské výšiny. Pokud někde začne docházet voda, řešení jsou dvě - násilí nebo válka. Je to prostě věc nutná k přežití a už dnes je na světě obrovské množství lidí bez přístupu k pitné vodě. Vedou se diskuze, jestli je důležitější voda, nebo energie. Já říkám, že voda, protože bez ní žádnou energii nevyrobím. Zatímco voda z Želivky je schopná dotéct do Prahy bez energie.

Jakub Slunečko

Zdroj: Respekt.cz