Voda je zdaleka nejběžnější látkou na Zemi, ale 97 % představuje voda mořská. Ze zbývajících 3 %, což je sladká voda, jsou dvě třetiny zmrazeny v ledovcích, ledu a sněhu, především kolem pólů. Lidstvo tak má ke své spotřebě jen 1 % veškeré vody na naší planetě.

Od roku 1950 se počet obyvatelstva ve světě zdvojnásobil, ale spotřeba vody stoupla šestkrát. Situaci zhoršuje globální oteplování. Podle studie Scrippsova oceánografického ústavu v Kalifornii ohrožuje vzestup globálních teplot obrovský rezervoár vody, který představují ledovce.

PŘEKÁŽKY

Jedno procento světové vody, které má lidstvo k dispozici, je rozděleno velice nerovnoměrně. Některá teritoria, jako Kanada, Rakousko či Irsko, mají více vody, než by mohly spotřebovat, zatímco třeba Austrálie, severní Čína nebo Blízký východ mají vody příliš málo. V mnoha částech světa, jako v Indii a Bangladéši, jsou deště velmi sezonní: téměř celá roční dodávka může spadnout během několika měsíců.

Ještě větším problémem je plýtvání vodou. Do značné míry vyplývá z odmítání považovat vodu za ekonomický statek, na který se vztahuje zákon nabídky a poptávky.

Bývalý šéf francouzského vodárenského gigantu Veolia s oblibou říkával: "Bůh nám dal vodu, ale ne potrubí." Ekonomický pohled zahrnuje finanční náklady na sběr, čištění, skladování a distribuci pitné vody a na čištění odpadních vod. Nízká cena vody vede k plýtvání, zvláště zemědělská produkce vyžaduje velké závlahy. V důsledku rychlé industrializace Číny, Indie a dalších zemí se voda stala velkým tématem. "Říše středu", která se podílí 30 % na světovém ekonomickém růstu, chce vybudovat 200 až 400 elektráren, ale nemá k tomu dostatek vody. Odhaduje se, že nedostatek vody ubral v roce 2003 průmyslové výrobě v zemi kapacitu v hodnotě 28 miliard dolarů. Dostatek vody nemají dvě třetiny z 670 čínských měst.

O dramatickém znečištění řek v Číně svědčí ekologická katastrofa ze 13. listopadu, kdy z petrochemického závodu v severovýchodní provincii Ťi-lin uniklo do řeky Sang-hua 100 tun benzenu a nitrobenzenu. Peking se dokonce omluvil Rusku, protože znečištěná voda směřovala k Chabarovsku.

Ve světě nejsou řídké případy, kdy se až 50 % vody ztrácí netěsností potrubí ve vodovodních systémech.

Nadějné je, že spotřeba vody již nekopíruje růst hrubého domácího produktu, což lze dokumentovat na příkladu USA. Podle Tichomořského institutu v kalifornském Oaklandu bylo ve 30. letech minulého století v Americe k výrobě jedné tuny oceli třeba 200 tun vody, ale dnes na to v moderních ocelárnách stačí 3-4 tuny.

OSN V POHOTOVOSTI

 Z popudu OSN byl rok 2003 vyhlášen Mezinárodním rokem čisté vody. Zajištění přístupu k nezávadné vodě byl věnován také jeden z cílů Světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu roku 2002. Na polovinu by se měly snížit statistiky, podle kterých dnes má v rozvojových zemích nedostatečný přístup k vodě přes miliardu lidí a základní sanitaci postrádají 2,4 miliardy lidí.

Zhruba 40 % obyvatel Země nemá dostatek vody k hygieně. Každý rok umírají 2,2 milionu lidí na nemoci související se špatnou kanalizací či znečištěnou pitnou vodou. Zhruba polovinu nemocničních lůžek ve světě obsazují lidé, kteří trpí nemocemi způsobenými špatnou kvalitou vody. Každý den se do řek a jezer vypouští na dva miliony tun odpadů. Na planetě je nyní 12 000 krychlových kilometrů znečištěné vody, což je více než objem deseti největších řečišť. Pokud bude míra znečišťování držet krok s růstem počtu obyvatel, vzroste do roku 2050 objem kontaminované vody na 18 000 čtverečních kilometrů, což představuje zavlažovací potřebu světa (na dnešní úrovni) po devět let.

OSN si stěžuje, že většina příslibů ke zlepšení dodávek vody zůstává nenaplněna a politici nepřistupují k tomuto problému dostatečně seriózně. Pokud se neučiní víc, do roku 2050 může nějakým způsobem trpět nedostatkem vody až 7 miliard lidí z očekávané světové populace 9,3 miliardy.

Podle zprávy OSN, jež porovnala 122 zemí podle kvality vody a "jejich schopnosti a odhodlání zlepšit situaci", jsou nejlepší Finsko, Kanada a Nový Zéland. Naopak nejvíce trpí obyvatelé chudých zemí. Řeky v Asii jsou nejznečištěnější na světě: je v nich třikrát víc bakterií, než je světový průměr a olova se v nich nachází dvacetkrát více než ve vodních tocích v západních státech.

ZAPOJIT BYZNYS?

 Klíčem k efektivnějšímu hospodaření jsou investice do infrastruktury a dokonalejších zařízení k recyklaci, čištění a filtrování vody.

V roce 2000 uvedl tým vedený Světovou radou pro vodu (WWC) a Globálním partnerstvím pro vodu (GWP), že investice do vodárenství v chudých zemích je třeba zvýšit na 180 miliard ze současných 75-80 miliard dolarů ročně.

Žádoucím se jeví větší zapojení privátního sektoru. Frederick Segerfeldt, autor knihy Voda na prodej: jak mohou byznys a trh vyřešit krizi s vodou ve světě, doporučuje, aby lidé překonali svůj instinktivní nesouhlas s tím, že na vodě lze dosahovat zisku.

"Mnohé privatizace byly problémové. Tyto chyby však nejsou pádnými argumenty proti privatizacím jako takovým, ale proti špatným privatizacím," dodává.

Američtí investoři již vycítili potenciál a kurzy akcií společností, které mají něco společného s vodou, v roce 2005 stouply. Došlo také ke konsolidační vlně, kdy velcí, jako General Electric, kupují menší společnosti s kvalitním "vodním" know how. Charles Thomas, šéf ekologicky zaměřeného investičního fondu Jupiter, prohlásil: "Vlna převzetí signalizuje, že voda bude na dlouhou dobu příběhem růstu."

Některé kanadské firmy by chtěly vyvážet vodu v tankerech do Spojených států. Ekologové jsou znepokojeni a tlačí na vládu v Ottawě, aby to zakázala. Vytvoření mezinárodního trhu s vodou by však mohlo svět podnítit, aby si vody více vážil.

JAK DÁL?

 Riziko brzké krize kvůli vodě, jež by vedla k velkému nedostatku či ozbrojeným konfliktům, podle OSN nehrozí, přestože v posledních desetiletích došlo kvůli vodě ke 37 ozbrojeným střetům, z čehož 18 se odehrálo mezi Izraelem a arabskými státy.

Velkou otázkou je zavlažování, které ve většině rozvojových zemí představuje minimálně 75 % a někdy až 90 % spotřeby vody. Tato voda bývá zdarma nebo je neuvěřitelně levná, přestože přehrady, kanály, tunely a potrubí k její distribuci jsou nákladné. Vyšší cena vody by měla podnítit její efektivnější spotřebu - například úsporně zavlažovat po kapkách, v čemž excelují Izraelci. Tato vyspělá technologie je však zatím ve světě používána jen na pouhém 1 % zavlažované půdy.

Úspěch politiky v oblasti vody závisí také na řízení. Má-li zapojení privátního sektoru fungovat, je třeba silné a jasné regulace. Pevný právní rámec vyžaduje také stanovování ceny vody a obchodování s ní. Voda by měla být decentralizována na místní úroveň. Obecní a městské úřady často nalézají vhodnější řešení než národní vlády.

Nadějí pro budoucnost je využívání obrovských podzemních ložisek vody - v nichž se možná nachází 500krát více vody než ve všech řekách na světě.

Diskuse se zatím většinou soustředila na vydávání více peněz, zvláště prostředků na zahraniční pomoc. Ale ještě důležitější jsou ekonomické a institucionální reformy, především větší využívání cenové politiky a trhů. V příštích 20-30 letech budou investice do všeho, co souvisí s vodou, velkou příležitostí.

Karel Ježek, EKONOM/EnviWeb, 5. 1. 2006         zdroj info ÚZPI