Dílčím výstupem projektu je jeden ze scénářů pro využívání české krajiny v budoucnu tak, aby se dokázala lépe bránit klimatickým změnám. Obsahem scénáře je snížení rozlohy orné půdy o 4 až 6 %, zachování nebo rozšíření plochy lesa a více mokřadů.

Oxid uhličitý (CO₂) hraje zásadní roli jak v regulaci globálního klimatu, metabolismu rostlin a živočichů, tak i v energetickém a dopravním průmyslu. Jakákoli nerovnováha v jeho koloběhu vyvolává nevyhnutelnou reakci všech systémů zapojených do jeho cyklů.

Projekt CzechCarbo zkoumá schopnost různých ekosystémů na našem území CO₂ vázat, a to jak v současných klimatických podmínkách, tak v budoucnu. Měří se dynamika, s jakou lesy uhlík pohlcují v různých podmínkách, a také to, jak se uhlík chová v porostech luk, mokřadů a obdělávaných polí. Součástí jsou i návrhy péče o krajinu, aby byla její schopnost vázat CO₂ účinná a pokud možno dlouhodobá.

Ví se, že jeden hektar horského smrkového lesa je schopen pohltit za rok až 8 tun oxidu uhličitého. Největším pohlcovačem oxidu uhličitého na Zemi jsou vedle oceánů deštné pralesy. Lesy severní polokoule mají oproti nim ale výhodu daleko větší dynamiky v nakládání s uhlíkem. České lesy pohltí a zabudují do své hmoty ročně 2 % z celkové produkce oxidu uhličitého, tedy zhruba 143 milionů tun. 

Měření na pokusném pracovišti v Beskydech zkoumá, jak stromy uhlík pohlcují v plném slunci a v rozptýleném světle, přičemž se zjistilo, že příznivější je rozptýlené světlo. Velký vliv na hospodaření s uhlíkem má i teplota. Pokud je příliš teplo, stromy začnou uzavírat průduchy a přestanou dýchat. Na malé ploše tento efekt není tak výrazný, ve velkém se projevil před dvěma lety při extrémním suchu, které postihlo v létě podstatnou část Evropy. V té době byl zaznamenám pokles fixace uhlíku o 30 %.

Ve speciálních sklenících se rovněž sleduje, jak stromy reagují na vyšší množství uhlíku v atmosféře a jak lesy a uhlík v nich uložený zareagují na globální oteplování. Zdrojem uhlíku jsou ale i lesní mýtiny. Pokud je les vykácen plošně, stává se zdrojem uhlíku na deset let, i když je holoseč zalesněna po vykácení okamžitě.  

To, jak lesy dýchají a ukládají uhlík, zkoumají čeští vědci v projektu CzechCarbo od roku 1991. Vědecké bádání v tomto oboru podporuje i mezinárodní úmluva o snižování skleníkových plynů, Kjótský protokol, jehož signatářem je i Česká republika. Projekt za zhruba 60 milionů korun potrvá ještě dva roky.

Poznámka:

Projekt CzechCarbo je zařazen do mezinárodní sítě výzkumu uhlíkového cyklu (CarboEurope). Hlavním řešitelem je Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR ve spolupráci s Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů, Ústavem pro hospodářskou úpravu lesa, Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Českou bioklimatologickou společností, Laboratoří aplikované ekologie Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Českým hydrometeorologickým ústavem. Garantem je Ministerstvo životního prostředí ČR.

Více na http://www.uek.cas.cz/czechcarbo    Zdroj info ÚZPI

Z tiskové konference MŽP, 22. 11. 2005