Sika je odolnější

„Největší nebezpečí pro nás představuje sika ve své přizpůsobivosti a agresivitě,“ popisuje Adam Jirsa z oddělení lesního provozu Správy NP Šumava. „Tedy schopnosti osidlovat nová území a křížit se s naším původním jelenem evropským a znehodnocovat jeho genofond,“ upřesňuje. Zatímco myslivci nad takovým křížením vesměs jen mávnou rukou, vědci a ekologové tak klidní nejsou. Jelen evropský do české přírody historicky patří a jeho zmizení poznamená chod celého ekosystému.

Navíc jelen evropský je daleko citlivější na změny životního prostředí. Podle jeho výskytu a populace je proto možné jednoduše zjistit, kde je ještě příroda v dobrém stavu a kde jsou potíže. Sika tolik náchylný není, nemá příliš vysoké nároky.

Adam Jirsa upozorňuje, že při větším rozšíření siky se dá počítat s negativním dopadem na lesy. Původem asijský druh kvůli svému menšímu vzrůstu okusuje letorosty mladých stromů a vyžírá sazenice jehličnanů.

Neodradí je ani repelent

„Intenzivní okus, ohryz a loupání limitují umělou i přirozenou obnovu lesa. Poškozovány jsou často i kultury ošetřené repelenty,“ přibližují Jan Dvořák a Petr Čermák z brněnské Mendelovy univerzity v magazínu Lesnická práce.

Před 125 lety se přitom jelen sika v českých zemích objevil jen jako zpestření obor. Pro majitele poděbradského panství Arnošta Filipa Hohenloheho to byla v roce 1891 velká událost, pro tři laně a jednoho samce japonského siky si dojel k německému obchodníkovi Karlu Hagenbeckovi.

Jenže oborou Kluk u Poděbrad to neskončilo. Jelen se začal objevovat i v dalších panstvích. Populace siky raketově rostla, přes poškozené ploty začal především na konci druhé světové války a v 50. a 60. letech nekontrolovaně pronikat do volné přírody.

Jeho rozmachu pomohlo několik faktorů. Jedním z hlavních byla komunistická filozofie myslivosti - chovat dostatek jelenovité zvěře pro trofejní úlovky lovců.

A sikovi dodnes nahrává i neagresivita jelena evropského. Vzhledem k tomu, že je vyšší než japonský vetřelec, nemusí jej v některých případech vnímat jako konkurenta, a proto před ním nebrání své laně. I proto je křížení obou druhů poměrně jednoduché.

Tisícovky jelenů

„Prevencí proti výskytu jelena siky je jeho odstřel,“ vysvětluje Adam Jirsa ze Správy Národního parku Šumava. „Na území národního parku se loví celoročně jako nepůvodní druh bez omezení. Cílem je jeho úplná eliminace,“ pokračuje. Přesto populace siky narůstá velkou rychlostí a nekontrolovaně ničí jelena evropského. Nezabránila tomu ani dlouhodobá práce vědců. „Již v 70. letech minulého století byla v Československu formulována první varování před hybridizací obou druhů. V té době bylo v Čechách a na Moravě podle oficiálních statistik chováno asi 1100 siků a ročně se jich ulovilo kolem 680 kusů. V roce 2010 jsme to dotáhli již na oficiálních 10 000 chovaných siků a úlovek činil 11 000 kusů,“ počítají pracovníci Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v magazínu Svět myslivosti.

Jen pro srovnání. V roce 2013 bylo chované zvěře jelena evropského včetně laní i kolouchů necelých 27 tisíc kusů, lovci jich odstřelili 23 600.

Záměrně přemnožený sika

Že potíž jménem sika rezonuje stále víc, potvrzuje i výzkumný projekt, na němž právě pracuje Česká zemědělská univerzita v Praze. Státní podnik Lesy ČR akademiky pověřil, aby zjistili "očekávanou produkci populace jelena siky".

Jinými slovy - správci státních lesů se potřebují dopředu připravit, aby mohli zastavit další případnou invazi a rozpuk siky na úkor tradičních druhů.

Věc dlouhodobě sleduje i Česká inspekce životního prostředí. V roce 2013 například udělila 1,1milionovou pokutu myslivcům honitby Líšťany-Hunčice na Plzeňsku.

Mezi lety 2009 až 2013 tu nalákali velkou populaci jelena siky nedovoleným přikrmováním. „Zvířata se nejvíc zdržovala v lese o výměře 350 hektarů v počtech až tisíc kusů, což je několikanásobně více než v okolních honitbách, kde byly zjištěny stavy této zvěře od 6 do maximálně 450 kusů,“ popisovala před třemi lety Simona Cigánková, mluvčí inspektorů. Přemnožený sika citelně poškodil stovky stromů. Část lesa kvůli okusu uhynula.

Ostatně v menším měřítku tuhle hrozbu v minulosti pocítili i správci CHKO Křivoklátsko. Jeleni okusují dřeviny především v centrální části chráněné oblasti, kde jsou nejcennější biotopy. Zvěř tu poškodila více než tři čtvrtiny listnáčů.

Zdroj: Lidovky.cz