Ministerstvo zemědělství registruje řadu dotazů a odlišných názorů týkajících se lovu prasete divokého v souvislosti s nově stanovenou dobou lovu v § 1 písm. l) vyhlášky o době lovu, a to jak z řad myslivecké veřejnosti, tak z řad zaměstnanců orgánu státní správy myslivosti.

V této souvislosti je proto nutno uvést, že doba lovu prasete divokého je nově nastavena pro všechny věkové kategorie bez rozdílu pohlaví od 1. ledna do 31. prosince.

To však neznamená, že v důsledku novely vyhlášky o dobách lovu přestávají platit ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších (dále jen „zákon o myslivosti“) předpisů, zvláště pak ustanovení § 36 (Vypracování plánu), § 39 (Snížení stavů zvěře a zrušení jejího chovu) a § 45 (Zakázané způsoby lovu, zejména zákaz lovit na společném lovu divoká prasata kromě selete a lončáka) atd.

Pro všechny uživatele honiteb, ve kterých je prase divoké druhem zvěře nenormovaným to znamená, že pro něj nejsou stanoveny minimální a normované stavy a nezahrnují jej do „Plánu mysliveckého hospodaření v honitbě část plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou (Mysl 1)“. V tomto případě je i nadále zachována povinnost uživatele honitby zažádat v souladu s § 36 odst. 5 zákona o myslivosti o vyjádření orgánu státní správy myslivosti k možnosti lovu jedinců samičího pohlaví bez omezení věku a samčího pohlaví do stáří 2 let. Po obdržení vyjádření lze pak lovit výše zmiňované kategorie po dobu celého roku při dodržení ostatních podmínek vymezených zákonem o myslivosti. Lov kňourů II.
a III. věkové třídy je možný pouze na základě povolení nebo uložení lovu v souladu s ustanovením § 39 zákona o myslivosti.

Uživatelé honiteb, kteří mají v souladu s vyhláškou č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd stanoveny pro prase divoké minimální a normované stavy budou s tímto druhem zvěře hospodařit jako doposud, jen s tou výjimkou, že lov prasete divokého bez ohledu na věkovou třídu a pohlaví lze provádět celoročně. Provedou tedy v souladu s § 36 sčítání zvěře a vypracují plán mysliveckého hospodaření tak, aby byla splněna podmínka stanovená v § 3 odst. 2 zákona o myslivosti – „Držitel honitby a v případě jejího pronájmu nájemce honitby (uživatel) je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti
o uznání honitby…“.

Lov divokých prasat starších 24 měsíců na společném lovu je možný, pouze pokud je taková možnost uvedena v povolení podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti – včetně povolení výjimky ze zakázaného způsobu lovu podle ustanovení § 45 odst. 2) zákona o myslivosti.

Novela vyhlášky o době lovu nastavuje zvláště pro honitby, s enormně vysokými početními stavy černé zvěře nikoli povinnost, ale možnost celoročního lovu všude tam, kde je potřebné učinit radikální zásah do populace prasete divokého ať již formou tradičního způsobu lovu nebo odchytem. K těmto krokům, zvláště v honitbách, kde nejsou pro prase divoké stanoveny normované a minimální stavy, je ale stále vždy potřebná součinnost orgánů státní správy myslivosti, které musí na základě znalosti jednotlivých lokalit a honiteb přistupovat při uplatňování § 39 zodpovědně k vydání patřičného rozhodnutí tak, aby výsledný efekt vedl k postupnému snižování početních stavů a úpravě poměru pohlaví a nikoli k celoročnímu lovu trofejových kňourů.

Je na uživatelích honiteb, zdali využijí možnost celoročního lovu prasete divokého (za výše stanovených podmínek), nebo zda tuto dobu budou využívat jen částečně.