Renata Šarjaková, 27. červenec 2006
ČR neví co s lesy
Spory mezi vlastníky lesních pozemků, myslivci, vědci či politiky brání optimálnímu využívání lesů. Jejich potenciál je přitom obrovský.

Ze dřeva se například dají stavět domy či vyrábět energie. Základním problémem tuzemského lesnictví je fakt, že v současné době neexistuje ucelená a smysluplná koncepce udržitelného rozvoje tohoto oboru. A to i přes to, že materiálů operujících ve svém názvu pojmem "koncepce" vzniklo v minulosti několik. Žádný z nich se však nedokázal oprostit od politických a lobbystických tlaků, žádný nedokázal vyrovnaně akceptovat potřeby a požadavky vlastníků, nájemců, ekonomů a ekologů zároveň. Reálným výsledkem jsou zcela rozporuplná stanoviska jednotlivých zájmových a názorových skupin, z nichž nemá laická veřejnost šanci poznat, na čí straně je pravda.

 

Jednou z koncepčních bariér je podle představitelky Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) Věry Petrové špatný tuzemský zákon o lesích. "Tento zákon v principu nedovoluje vlastníkům hospodařit podle místních podmínek a svazuje ruce v rozhodování odborných lesních hospodářů. Současné lesní hospodářské plány se dělají na deset let. Nikomu přitom nevadí, že se mění klimatické podmínky a že v různých lokalitách je nutné volit různé pěstební metody a třeba i skladbu dřevin," konstatuje Petrová.Dodržování zákonů vlastníkem kontrolují tři různé státní instituce, řada zákonných podmínek jde nad rámec zvyklostí v zemích Evropské unie. O celkové přepolitizovanosti oboru svědčí i doporučení dozorčí rady státního podniku Lesy České republiky (LČR). Jedním z bodů jednání měl být i návrh zásad strategického vývoje tohoto podniku do budoucnosti, který by byl součástí výroční zprávy LČR. Začlenění návrhu do zprávy nebylo ale nakonec podle člena rady Jiřího Papeže doporučeno s odkazem na skutečnost, že takový dokument by měl být věcí budoucí vládní garnitury. Jinými slovy, koncepce bude vypadat podle toho, kdo bude vládnout.

 

VĚDCI KONTRA EKONOMOVÉ

Problematiku českých lesů obecně se snažil nedávno popsat dokument s názvem "Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů" podepsaný postupně celou řadou tuzemských i zahraničních vědeckých kapacit. K podpoře materiálu se okamžitě přihlásilo ministerstvo životního prostředí, neboť vědci pojali problematiku značně ekologicky.

 

Stav lesů je podle nich špatný, druhové složení (zejména kvůli vysokému podílu smrku) nevyhovující, lesní půda překyselená, zvěř přemnožená. "Špatný stav lesů - hynutí porostů, ztráta odolnosti, kalamity, nízká biologická diverzita, pokles retenční schopnosti a dalších funkcí lesů, eroze - má několik příčin. Většina z nich souvisí se způsobem hospodaření. České lesnictví totiž konzervativně trvá na hospodářském modelu stejnověkého lesa a paseky," konstatuje se v dokumentu.

 

SVOL ve svém oficiálním stanovisku nicméně materiál striktně odmítá, především pak tezi o stále se zhoršujícím zdravotním stavu lesních porostů. Argumentů SVOL je celá řada, přičemž je patrné, že hlavním úhlem pohledu je přiměřená ekonomika lesního hospodářství. Problém je jediný - profit z lesů není možné vytvářet za každou cenu a naopak nadměrné omezování lesního hospodářství neprospívá ani tolik vzývané biodiverzitě (druhové rozmanitosti). Pravda je tedy podle všeho "někde uprostřed", a protože komunikace mezi představiteli různých názorů je v tuzemských podmínkách téměř nemožná, měla by společnou pravdu stanovit právě ona chybějící koncepce.

 

TĚŽIT VÍCE ČI MÉNĚ?

Tuzemské lesnictví nemá vyřešenu ani tak základní věc, jako je shoda na optimálním objemu těžby dřeva. Svou roli hraje i přetrvávající mýtus, že dřevní hmoty v lesích ubývá. To ale není pravda. Dřevo přirůstá každým rokem, a to velmi dynamicky. Zatímco v roce 1930 činily zásoby dřeva v českých lesích 307 milionů krychlových metrů, v roce 2003 to již bylo 650 milionů kubíků. V letech 2004 až 2006 ale prováděl Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) šetření, z nichž vyplynulo, že v současnosti činí zásoba dřeva v Česku 930 milionů kubíků.

 

Výsledky, které nikdo nečekal, spatřily světlo světa teprve před několika měsíci a jsou velmi podrobné. "Šetření jsme prováděli na 14 560 referenčních plochách po celém území České republiky," podotýká ředitel ÚHÚL Jaromír Vašíček. Připomíná přitom, že ne všechny porosty jsou využitelné k těžbě. "I tak nám ale umožňují získané údaje větší optimizmus v plánovaných těžebních výhledech," říká Vašíček.

 

To by zřejmě přivítali i zpracovatelé dřeva. Podle generálního ředitele LČR Františka Koníčka je v současné době v Česku převis zpracovatelských kapacit ve výši 1,5 až 2 miliony kubíků ročně, což přispívá mimo jiné ke sporům mezi firmami usilujícími o zakázky právě LČR. "Chtěli bychom vyrovnat nabídku s poptávkou. Jinak se buď budou muset některé zpracovatelské kapacity zavírat, nebo se bude muset poptávka krýt dovozem," tvrdí Koníček. Což by bylo podle něj škoda za situace, kdy průměrný roční přirozený přírůstek činí 7,8 kubíku na hektar lesa, těží se ale jen 5,6 kubíku z hektaru.

 

ČESKÁ SPECIALITY - STÁTNÍ ZAKÁZKY

Na rozdíl od zahraničí je lesní hospodářství zásadně ovlivněno skutečností, že největším vlastníkem lesů v zemi je stát, konkrétně LČR, které hospodaří a spravují zhruba dvě třetiny rozloh. Právě proto je tak napjatá konkurenční situace mezi dřevozpracujícími firmami a podnikatelé bedlivě sledují situaci uvnitř státního podniku.

 

Po letech sporů a nejistot se ale zdá, že v průběhu příštího roku by se mohla situace alespoň částečně uklidnit. LČR totiž na základě postoje Evropské unie, verdiktu Ústavního soudu a z rozhodnutí ministra zemědělství Jana Mládka, vypíší na veškeré obhospodařované území výběrová řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Tak, aby podle tohoto principu byly nejpozději do konce příštího roku uzavřeny veškeré smluvní vztahy.To by mělo v praxi srovnat podmínky zakázek pro všechny smluvní partnery, a to i z časového hlediska. Obor by se tak konečně mohl věnovat tomu, co bylo po celé polistopadové období trestuhodně zanedbáváno - propagaci a prezentaci výhod užití dřeva.

 

DŘEVĚNÁ MĚSTA

Rezervy ve využití dřeva jsou v Česku doslova obrovské. Jen ve stavebnictví činí možný potenciál násobky současného stavu. Podle statistik nadace "Dřevo pro život" je Česká republika z vyspělých zemí prakticky na posledním místě ve využití dřeva jako stavebního materiálu."Zatímco v Česku tvoří podíl staveb na bázi dřeva na bytové výstavbě jen jedno procento, v Německu je to sedm procent (z toho v Bavorsku 70 procent), v Rakousku či Švýcarsku 10 procent, Velké Británii - Anglii a Walesu 15 procent, Skotsku 50 procent (přitom na britských ostrovech jsou malé vlastní zdroje dřeva), ve Finsku, Norsku a Dánsku přes 60 procent, v USA 65 procent a v Kanadě dokonce 80 procent," tvrdí nadace.

 

Dřevo navíc představuje nejefektivněji využitelný materiál k takzvanému udržitelnému stavění. "Podle statistik totiž vyroste každých 80 let v Evropě na každou tříčlennou rodinu 240 kubíků dřeva. Ze 140 kubíků, zpracovaných na užitkové dřevo, lze přitom postavit komplexní rodinný dům s kvalitní izolací a 80 let ho velmi levně vytápět. Ze zbývajících 100 kubíků dřeva lze vyrobit nábytek a řadu dalších produktů. Takto zpracované dřevo lze po letech několikanásobně recyklovat nebo spálit a vzniklé teplo opět různými způsoby využít.

 

Přitom za dobu životnosti dřevěného domu vyroste nový les," konstatuje se v dokumentech nadace. Využití dřeva má i své ekologické aspekty. Ve výrobcích ze dřeva se totiž dlouhodobě uchovává uhlík, tím se stabilizuje jeho množství v přírodě a zmenšují se dopady globálních klimatických změn. Jeden kubík dřeva váže až 250 kilogramů oxidu uhličitého. Při průměrné spotřebě 100 až 150 kubíků dřeva na jeden dům a životnosti stavby minimálně 100 let se jedná o nezanedbatelná množství. Přitom na místě, kde se na dřevěný dům vytěžil les, za sto let vyroste les nový - a ten váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna, přepravě stavebních hmot se obrovská množství tohoto plynu pouze uvolňují.

 

A CO BIOLÍH?

Méně kvalitní dřevo, které mimochodem tvoří právě v Česku dost podstatný podíl celkové dřevní hmoty, lze navíc využít také v energetice. Zdaleka nejen k topení, ve hře je totiž také biolíh. "Využití dřevních odpadů a celulózy k produkci biolihu se může stát vážným konkurentem pšeničných, kukuřičných a jiných surovin," domnívá se například náměstek ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha.Stávající analýzy totiž signalizují, že z dřevních surovin lze biolíh získat oproti jiným efektivněji. S dřevní hmotou jako obnovitelným zdrojem energie počítá ostatně i samo ministerstvo zemědělství. Počátkem letošního roku kvůli tomu zadalo podle Hugo Roldána zpracování studie, která by měla kvantifikovat objem energeticky využitelné suroviny.

 

Biolíh obecně se přitom vyrábí alkoholovým kvašením cukrů (glukózy) a její následnou destilací. Proto patří mezi tradiční suroviny hlavně škrobové plodiny (obilné zrno, brambory nebo kukuřice). Glukóza je ale také součástí celulózy, základního stavebního prvku všech rostlin, tedy i dřeva. A právě získávání glukózy z rostlinné biomasy tlakovou termickou hydrolýzou je základem technologie, kterou lze zpracovat prakticky jakoukoli biomasu včetně dřevní hmoty.

 

Ideální surovinou je odpadní obilná sláma nebo energetické rostliny. Podle společnosti Biotech progress lze ale zmíněný kvasný proces možné nahradit bakteriální fermentací, která zásadně zkracuje dobu přeměny glukózy na bioetanol. Tím se výrazně snižují investiční i provozní náklady. "Výroba bioetanolu z lignocelulózové biomasy je díky typu suroviny levnější než zpracování škrobových plodin. Zároveň splňuje všechna kritéria extenzivního zemědělství, zaměřeného na nepotravinářskou produkci," tvrdí například tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.Podle všeho ale na sebe v tuzemských podmínkách nechá biolíh ze dřeva ještě nějaký ten čas čekat. Například předseda Sdružení výrobců bionafty Petr Jevič to odhaduje "tak na pět let". Přesto je to další z podnikatelských příležitostí spojených s využitím suroviny z našich lesů.

 

 

VIZE

Dlouhodobou vizí propagátorů užití dřeva je, aby se během deseti let zdvojnásobila roční spotřeba dřeva na jednoho obyvatele ze současných 0,23 kubíku na 0,46 kubíku. Jako příklad toho, že to jde, může sloužit třeba sousední Rakousko. Tam se podle údajů nadace "Dřevo pro život" během posledních 15 let zvýšila spotřeba dřeva z 0,30 kubíku na 0,62 kubíku. Situace obdobné například Finsku, kde je spotřeba rovný kubík na hlavu a rok, zřejmě v tuzemských podmínkách dosáhnout nelze. Ale tolik by ani nebylo potřeba.

 

 

Zdroj: Petr Havel, agrární analytik, Silvarium, 24. 7. 2006

Zdroj info ÚZPI


Hodnocení => průměr 103
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář