Pokud jde o možné riziko nákazy výše zmíněnou Aujeszkyho (ACH) chorobou, týká se riziko zejména psů loveckých, kteří se mohou dostat do kontaktu s divokými prasaty. Právě ta, černá zvěř, jsou rezervoárem viru této choroby.

Jelikož je každý rok několik loveckých psů, zpravidla v průběhu honů, infikováno a následně uhyne, nemoc totiž není léčitelná, odpovídáme v této souvislosti na řadu dotazů. Proto shrňme, o jaké onemocnění jde, a jaká jsou skutečná rizika.

Na počátku je třeba připomenout, že v chovech domácích prasat u nás se s Aujeszkyho chorobou nesetkáváme díky ozdravovacímu programu, který byl v ČR ukončen již v roce 1987 a od roku 1988 jsme podle kritérií Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) považováni za zemi prostou ACH a při vstupu ČR do EU tento statut v roce 2004 potvrdila i Evropská Komise přiznáním dodatečných garancí a statutu země úředně prosté ACH v chovech prasat. 

Aujeszkyho choroba (ACH), nebo též Pseudorabies (pseudovzteklina) je infekční virové onemocnění, které poprvé popsal v roce 1902 profesor Aujeszky v Maďarsku u skotu. Tato choroba je rozšířená prakticky po celém světě. Rezervoárem této nákazy jsou prasata, která jako jediná tuto nákazu přežívají.

Původcem ACH je herpesvirus, který napadá nervovou soustavu a dýchací ústrojí. V zevním prostředí (pH 5 – 9) je poměrně odolný. Při zrání jatečného masa nelze tedy počítat s bezpečnou inaktivací viru. Jatečné maso uchovávané při 4 ºC může obsahovat virus 5 – 7 měsíců, v plicích se virus při pokojové teplotě udrží 6 týdnů, v moči při 4 ºC několik měsíců, v hnoji však nepřežívá více jak 2 – 3 dny. Na seně, slámě, obilninách, dřevě a jiných předmětech přežívá virus v zimě (-8 ºC) 15 – 40 dní, na jaře (16 ºC) a v létě (24 ºC) 5 – 15 dní.

Rezervoárem viru ACH jsou prasata, která jsou k viru vnímavá. Pomnožení viru v organismu prasat nemusejí doprovázet klinické příznaky. Čím jsou prasata při infekci mladší, tím výrazněji u nich onemocnění probíhá. U dospělých prasat proto může onemocnění probíhat nenápadně, bez výrazných klinických příznaků. Existují i latentní infekce kdy virus přežívá v gangliích velkých hlavových nervů. Prasata jsou zdrojem infekce pro ostatní druhy zvířat, u kterých  nemocnění vždy končí smrtí. Jde především o skot, ovce, kozy, psy, kočky a kožešinová zvířata. Přirozený výskyt ACH u koní je poměrně vzácný a u ptáků zatím nebyl pozorován. Z volně žijících zvířat se ACH vyskytla u potkanů, myší, lišek, divočáků, srn, jelenů, medvědů a zajíců. Člověk není k infekci vnímavý.

Klinické příznaky jsou velmi různorodé a závisí na druhu zvířete a na jeho stáří. U prasat se onemocnění projevuje především příznaky postižení centrální nervové soustavy (CNS), dýchacího systému a potraty. U dalších druhů zvířat postihuje CNS, které se projevuje nesnesitelným svěděním. Podle těchto příznaků se můžeme setkat i s označením této nákazy jako „ďábelské svědění“.

Aujeszkyho choroba v ČR

Poslední případ ACH v chovu prasat byl v ČR zaznamenán v roce 2003 u smíšeného malochovu ve Středočeském kraji. V chovu byly 4 prasnice, 10 selat a 11 prasat ve výkrmu. Dále bylo na farmě ustájeno 38 ks hovězího dobytka a 9 ks ovcí různých kategorií. Chovatel byl myslivec a v listopadu 2003 vyvrhoval a zpracovával uloveného divočáka na farmě. Pozitivní prasnice měla přístup k místu tohoto zpracování a prostřednictvím kontaminovaného prostředí došlo k přenosu infekce.

Od té doby se u nás provádí sérologické vyšetření ulovených divočáků. Z dosavadních výsledků je zřejmé, že se ACH v populaci divokých prasat vyskytuje plošně na celém území ČR a pozitivních je zhruba 30 %. To znamená, že v průměru každý třetí divočák přišel do styku s virem a má protilátky. Protože se však jedná o herpesvirovou nákazu, která je charakteristická možností latence, je velmi obtížné definovat množství vylučovatelů viru. Toto může mít vztah i k jiným faktorů, jako je počasí (mrazy), porod, stres apod.

Podobná situace je například v sousedním Rakousku, kde v letech 2005, 2008 a 2010 zaznamenali přenos nákazy z divokých prasat na lovecké psy po kontaktu s infikovanými tkáněmi. V roce 2010 tam došlo k úhynu 4 psů. Klinické příznaky se dostavily za 3 až 5 dnů po infekci, nemoc trvala 16 - 48 hodin a posledních 6 - 12 hodin byla zvířata v kómatu.

Léčení ACH se neprovádí. Vakcinace je jedinou možností jak se bránit proti této nákaze. Byla úspěšně použita při likvidaci této nákazy v chovech prasat. Po ukončení ozdravovacího programu v roce 1987 byla vakcinace zakázána.

S ohledem na sporadické případy onemocnění loveckých psů se v poslední době diskutuje o možnosti preventivní vakcinace. V legislativě EU se v souvislosti s ACH a zákazem vakcinace hovoří pouze o prasatech. Nicméně by vakcinace loveckých psů mohla být velice efektivním preventivním opatřením. V minulosti bylo učiněno několik pokusů použít pro psy inaktivovanou vakcínu určenou pro prasata. Zkušenosti s touto vakcinací jsou však negativní, protože postvakcinační reakce vedly až k úhynům. Výzkumy pokračují. V současné době na trhu EU není dostupná vakcína pro vakcinaci psů.

Riziko infekce psa není tak velké, avšak vyloučit ho nelze, zejména nepodaří-li se zabránit přímému kontaktu s prasetem, které vylučuje virus. Hlavní prevence je omezit kontakt psů s divokými prasaty a nekrmit psy syrovým masem či vnitřnostmi z divočáka.

I majitele se psy „na procházce“ by se v přírodě měli pohybovat po cestách a měli by psy mít na vodítku, aby předešli možnému kontaktu s divokými prasaty. Ostatně pohyb psů bez vodítka je v honitbách zapovězen, a to nejen z důvodů případného nakažení Aujeszkyho chorobou, ale zejména z důvodů rušení zvěře i možného pytláctví.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS

zdroj: Státní veterinární správa ČR, www.svscr.cz »