Podle plzeňského ředitele Richarda Bílého je jasná situace u hospodářských zvířat, kde je povinnost umožnit odvoz uhynulých zvířat na chovatelích. Likvidaci pak uhradí asanačnímu podniku. U volně žijících zvířat, právně „ničích“ pak záleží na ochotě ke spolupráci ze strany uživatelů honiteb, přičemž lze podle veterinárního zákona (§ 40, odstavec 3) využít Hasičský záchranný sbor ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému, zejména když jde o mimořádnou událost nebo havárii, při které se tato složka záchranného systému aktivuje. A v tom problém na Tachovsku nebyl, pracovníci Hasičského záchranného sboru byli profesionálně ochotní, jsou doslova „zvyklí na ledacos“. Problémem může být ale uhrazení za likvidaci kadáverů asanačním podnikem. O uhrazení částek za likvidaci totiž příslušné obce, na jejichž katastru byla uhynulá těla divokých prasat nalezena, může požádat jak asanační podnik, tak Hasičský záchranný sbor.

Snad jen pro úplnost uvádíme, že uhynulé divočáky vyšetřili ve Státním veterinárním ústavu v Praze a i v Jihlavě. Všechny kusy byly vyšetřeny, aby se vyloučily všechny potenciální nebezpečné nákazy, které připadaly v úvahu. Byl tak vyloučen klasický mor prasat, africký mor prasat, Aujeszkyho choroba prasat. Toxikologickým vyšetřením byla vyloučena otrava solí, dusitany i „oblíbeným“ karbofuranem. Překvapením ale bylo, když se prokázala otrava etylenglykolem, který je součástí zejména nemrznoucích chladicích kapalin, popřípadě hnacích plynů využívaných při svařování. Nemrznoucí směsi by mohly být pro prasata lákavé, tekutina je totiž sladká a je bez zápachu… a k usmrcení postačí jeden gram na kilo živé hmotnosti. Jde tedy zřejmě o úmyslnou otravu, ovšem s průkazem viníka bude mít asi policie velkou práci. Podle informací, které máme k dispozici, shromáždila policie řadu důkazů a ve skládání mozaiky při vyšetřování trestného činu dále pokračuje.

Zde je asi na místě upozornit, aby se kdokoli se potká s podezřelým konáním, které by mohlo vést k trávení zvířat, kontaktoval policii, popřípadě uživatele honitby, popřípadě i místně příslušnou krajskou veterinární správu.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS