Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že tím, kdo by měl zabezpečit nemovitosti všech typů (pozemky, stavby i zařízení), před možným pádem stromů rostoucích na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, jsou vlastníci ohrožených nemovitostí. Náklady s tím spojené nesou rovněž tito vlastníci. Zabezpečení může spočívat i ve vykácení stromů ohrožujících uvedené nemovitosti, samozřejmě při splnění všech podmínek, které pro jejich kácení v daném případě stanoví lesní zákon (tj. včetně dodržení podmínek vyplývajících ze zařazení lesa do kategorie lesa zvláštního určení). Povinností vlastníka pozemku určeného k plnění funkcí lesa je poskytnout vlastníkům nemovitosti potřebnou součinnost k tomu, aby mohli zabezpečovací opatření provést, to buď v rozsahu, který bude mezi nimi vzájemně dohodnut, nebo v rozsahu určeném orgánem státní správy v příslušném rozhodnutí.

Povinnost provést opatření k zabezpečení před škodami, která podle § 22, odst. 1 lesního zákona tíží vlastníky ohrožených nemovitostí, však nemá za následek úplný zánik odpovědnosti vlastníka pozemku určeného k plnění funkcí lesa za případně vzniklé škody. Tato odpovědnost může vzniknout za situace, kdy by vlastník pozemku určeného k plnění funkcí lesa nedodržel obecnou povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám podle § 415 občanského zákoníku. I z některých rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že vlastník pozemku určeného k plnění funkcí lesa nesmí zcela rezignovat na sledování stavu svého majetku a jeho údržbu (z hlediska vzniku škod) a je povinen zakročit v situaci, kdy vznik škody hrozí. Konkrétní rozsah povinnosti „počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám“ je pro vlastníky pozemků určených k plnění funkcí lesa ovšem určen spojením § 415 občanského zákoníku s § 22, odst. 1 lesního zákona. To znamená, že vlastník pozemku určeného k plnění funkcí lesa splní svou povinnost předcházet vzniku škod tehdy, pokud na hrozící škodu upozorní osobu, která je podle § 22 lesního zákona povinna provést nezbytně nutná opatření k zamezení vzniku škod, tj. vlastníka ohrožené nemovitosti. Vlastník pozemku určeného k plnění funkcí lesa tak jinými slovy řečeno může být činěn odpovědným za škodu, která vznikne na jiné nemovitosti pádem stromů z jeho pozemku např. za situace, kdy mu bylo známo, že stav stromu (stromů) hrozí vznikem majetkové újmy (např. v důsledku pádu stromu či větví z něj) jiného typu a o této skutečnosti vlastníka ohrožené nemovitosti neinformoval a ani sám neučinil nic jiného, aby vzniku škody bylo zabráněno.

Lze doporučit, aby vlastníci všech nemovitostí, které jsou ohroženy pádem stromů  či jinými vlivy majícími původ na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, byli písemně vyrozuměni o obsahu § 22, odst. 1 lesního zákona a vyzváni, aby po dohodě s vlastníkem pozemku určeného k plnění funkcí lesa učinili na svůj náklad opatření k nápravě.

Podmínění souhlasu orgánu státní správy lesů s umístěním stavby povinností investora provést na svůj náklad nutná opatření podle mého názoru možné není, lze ale požadovat, aby v textu souhlasu (např. v jeho odůvodnění) byl vlastník nemovitosti na povinnosti vyplývající z § 22, odst. 1 lesního zákona upozorněn.

Závěrem upozorňuji, že vlastníkem případně vytěženého dříví zůstává vždy vlastník pozemku určeného k plnění funkcí lesa, a to i tehdy, když těžbu provede vlastník ohrožené nemovitosti.

V případě elektrických vedení je situace poněkud jiná – zde se naopak lesní zákon považuje za obecný předpis vůči energetickému zákonu jako zvláštnímu a tudíž upřednostňovanému předpisu. Energetický zákon pak s existencí elektrických vedení spojuje institut ochranných pásem, v nichž je vlastník povinen udržovat trvalé porosty ve výšce nepřesahující zákonem stanovené maximum. Pokud to neučiní, je oprávněn to za něj provést provozovatel příslušné energetické soustavy.

Pokud jde o spad listí, popř. zastínění, platí ustanovení § 127, odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.“

S ohledem na skutečnost, že pozemek, ze kterého spad listí, popř. stínění pochází, má charakter pozemku určeného k plnění funkcí lesa (PUPFL), domnívám se, že obojí nepřesahuje míru přiměřenou poměrům – jinak řečeno, jestliže někdo hodlá bydlet vedle lesa, musí počítat s tím, že stromy stíní a padá z nich listí.

Martin Flora
zdroj: www.uhul.cz