V reakci na růst poptávky po zemědělských produktech čelí zemědělství nutnosti zrychlení růstu produktivity environmentálně udržitelným způsobem. K růstu dochází především inovacemi a technickými změnami, strukturálním přizpůsobováním a udržitelnějším využíváním přírodních zdrojů. Studie „Drivers of farm performance: Empirical country case studies“ se snaží přispět k hlubšímu porozumění dopadům politik a dalších faktorů na produktivitu a environmentální udržitelnost na úrovni farmy. Napomáhá tomu detailnější pohled na heterogenitu zemědělských podniků, který umožní informovanější podněty napomáhající méně výkonným odvětvím/farmám k přechodu na vyšší produktivitu a vysoce produktivním subjektům k vyšší environmentální udržitelnosti. Analyzován je vzorek 33 podniků z oblasti rostlinné i živočišné výroby (zejména mléčných farem) ze 13 zemí (Korea, Chile, Austrálie a deset evropských zemí, včetně ČR). Přechod k produktivnějším technologiím je často limitován přírodními a lidskými zdroji. Vztah mezi produktivitou a environmentální udržitelností je v sektoru mléka, drůbežího a vepřového většinou negativní, synergie byly naopak konstatovány v případě farem zaměřených na rostlinnou výrobu nebo na produkci hovězího masa. Vyšší environmentální udržitelnost se vyskytovala u podniků, jejichž velikost byla podprůměrná, ale nebyla zjištěna přímá souvislost této udržitelnosti s malými rodinnými farmami. Neplatí, že s velikostí provozu nezbytně klesá environmentální udržitelnost. Studie současně připomíná, že lokální udržitelnost nezbytně nemusí znamenat též globální udržitelnost - nižší lokální zatížení a nižší produktivita bývá totiž kompenzována vyšším zatížením v jiných oblastech.

http://www.oecd.org/publications/drivers-of-farm-performance-248380e9-en.htm

OECD-FAO Agricultural Outlook 2020-2029 přináší pravidelné každoroční střednědobé projekce vývoje na globálních agrárních trzích. Projekce v prvních letech odrážejí vliv pandemie COVID-19, druhá polovina sledovaného období vychází již z obvyklých hlavních makroekonomických faktorů. Zásadní strukturální změny v poptávce nejsou očekávány. Přechod celosvětové stravy k vyšší spotřebě živočišných produktů pokračuje. Hlavním růstovým faktorem zůstává rostoucí globální populace. Výdaje na potraviny na obyvatele celosvětově rostou, ale jako podíl na celkových příjmech klesají. Neočekává se, že by používání biopaliv významně vzrostlo nad současnou úroveň, a to zejména kvůli klesající roli biopaliv při snižování emisí skleníkových plynů a klesajícímu využívání na dvou hlavních trzích s lihem – v USA a Evropské unii. Přibližně 85 % celosvětového růstu rostlinné produkce v příštích deseti letech je připisováno zlepšení výnosů vyplývajících z intenzivnějšího využívání vstupů, investic do technologie výroby a lepších pěstebních postupů. Zintenzivnění využívání půdy (více sklizní ročně) bude představovat dalších 10 % růstu, oproti předchozí dekádě se ale očekává méně významné rozšiřování ploch zemědělské půdy. V případě živočišné výroby se očekává růst o 14 % (zejm. důsledek nízkých cen krmiv) – nejrychleji rostoucím segmentem bude produkce drůbežího masa (cca polovina předpokládaného růstu). V dalším desetiletí se předpokládá růst emisí skleníkových plynů o 6 % (nejvíce v rozvojových zemích), kdy živočišná výroba bude představovat 80 % tohoto nárůstu.

https://www.oecd.org/publications/oecd-fao-agricultural-outlook-19991142.htm