Překvapující součástí výzkumu Kevina Tiessena o podzimním páskovém hnojení dusíkatého hnojiva, prováděného na universitě v Manitobě v Kanadě, nebylo jen to, že nízko položené a rovinaté plochy polí byly náchylné ke ztrátám hnojiv vlivem denitrifikace. Velkým překvapením bylo spíše to, jak velmi malé změny v terénu  mohly ovlivnit výnosové výsledky.

     Dokonce malé plochy v poli, které zadržují vodu jen několik dní na jaře, jsou náchylné ke ztrátám dusíku, když je dusík aplikován na začátku podzimu, sděluje profesor Don Flaten, který má dozor nad Tiessenovým výzkumem. Lze se přemístit 20 metrů dál na téměř horizontální pole a zjistí se 20% rozdíl ve výnosu pšenice.

     V západní Kanadě zlepšoval páskově aplikovaný dusík konzistentně po několik let účinnost hnojiv aplikovaných na podzim ve srovnání s rozmetaným dusíkem. Ale v západní Kanadě byl uskutečněn relativně malý výzkum, který měl zjistit, zda páskově na podzim aplikovaná dusíkatá hnojiva vyžadují pozdržení aplikace, aby se zlepšily výnosy zrna, jako v  případě rozmetávaných a zapravovaných hnojiv. Proto Tiessen prováděl dva roky pokusů v jižní Manitobě, aby zjistil, jestli dusíkatá hnojiva aplikovaná páskově pod povrchem jsou opravdu méně citlivá na dobu aplikace na podzim.    

     Tiessen zkoumal aspekty podzimní versus jarní páskové aplikace dusíkatého hnojiva, a to, jak doba aplikace a poloha terénu ovlivnila účinnost dusíku a výnos plodiny. Doufal, že zodpoví otázku, zda by podzimní páskové hnojení dusíkem mohlo být použito jako efektivní způsob zvládání jarního pracovního zatížení a umožnilo tak farmářům, aby vytvořili zisk při  nižších nákladech na hnojiva a jejich aplikaci. Také chtěl zjistit, jestli ztráty na podzim páskově aplikovaného dusíku jsou zvláště velké v proláklých plochách pole, kde zůstává stát voda několik dnů nebo týdnů brzy na jaře poté, co roztaje sníh.

     Tři zkoumaná místa byla umístěna na těžkých hlinitých půdách v relativně nížinatém terénu Red River Halley, kde typické výškové rozdíly terénu jsou menší než 60 cm na míli. Čtvrté místo mělo nepatrně více zvlněný reliéf.

     Na každém místě byla páskově aplikována močovina ve třech různých dobách – dvakrát na podzim od 15. září do 20. října v závislosti na podmínkách počasí - a jednou na jaře meziřádkově páskově aplikována při setí. Místa byla také rozdělena na výše položené (lépe odvodněné) a níže položené (hůře odvodněné) plochy, aby se zhodnotily vlivy polohy terénu.  

Krátkodobé zadržování vody mělo za výsledek ztráty dusíku a nižší výnosy

     Tiessenův výzkum je nejlépe pochopen, pokud se výsledky oddělí podle polohy terénu. Na nepatrně výše položeném terénu, kde se nezadržovala na jaře voda, byla výnosová reakce  statisticky podobná pro všechny doby aplikace, jarní i podzimní. To ukazuje, že ačkoliv páskové aplikace dusíku na začátku podzimu mohou mít čas na přeměnu čpavkového dusíku na dusičnanový, který podléhá vyplavování a denitrifikaci v podmínkách zadržování vody, nitrátový dusík se neztratil z půdy a byl dostupný pro plodinu na jaře.

     Ale v nepatrně nižších polohách terénu měl páskově aplikovaný dusík na jaře a na konci podzimu nejvyšší výnosy ještě před páskovými aplikacemi na začátku a v polovině podzimu. Na těchto těžkých jílovitých půdách je vyplavování dusíku nepravděpodobné; proto se ukazuje, že při po hnojení na začátku a v polovině podzimu nitrátový dusík pravděpodobně unikl do atmosféry prostřednictvím denitrifikace. Reakce plodiny na dusík páskově aplikovaný na podzim byly zlepšeny až o 40 % jednoduše oddálením aplikace až do pozdního podzimu, kdy teplota půdy poklesla na 5–6 stupňů C.

     Zvýšená účinnost dusíku páskově aplikovaného na konci podzimu v nízkých polohách terénu nastala pravděpodobně díky nižší konverzi močovinového hnojiva na nitráty před zimou, což snížilo jarní vyplavování a ztráty denitrifikací.

     Na základě výzkumu se ukazuje, že na dobře odvodněné půdě je aplikace dusíkatého hnojiva na začátku podzimu vhodnou možností. Ale na špatně odvodněné půdě, kde potenciál podmínek zaplavení je vysoký během podzimu a jara, by měli pěstitelé s aplikací dusíkatého hnojiva na podzim nebo do jara čekat tak dlouho, jak je to jen možné.

     Háček je v tom, jak definovat špatně odvodněnou půdu. Výzkumníci byli překvapeni, že jen několik dní, kdy na jaře ležela voda na tom, co se jevilo jako relativně rovný povrch půdy, by mohlo mít tak velký vliv na výnos plodiny. Dokonce menší změny na poli mohou zanechat významné podíly pole vystavených krátkým obdobím menšího zaplavení, což může způsobovat ztráty dusičnanového dusíku.

Top Crop Manager, 2005, July, s. 12–14