To, že jejich plochy nejsou takové, jaké by si zasloužily, způsobuje více faktorů. Nutnost dodržovat speciální agrotechniku a nepříznivá ekonomika, především jako důsledek zatím nízkých farmářských cen, odrazují nejednoho agronoma od jejich zařazení do osevního postupu.

Pěstování luskovin bylo podrobně probráno na semináři, který uspořádala Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin loni začátkem prosince v Humpolci. „Luskoviny považuji z mnoha důvodů za perspektivní plodiny a přesto se u nás stále nedaří rozšířit jejich plochy a zvýšit produkci,“ řekl s politováním Ing. Miroslav Hochman, ředitel společnosti Agritec, výzkum, šlechtění a služby, s. r. o., Šumperk a předseda Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin.
Zatímco ve Spojených státech amerických zaujímají luskoviny a sója 18 % všech pěstovaných plodin a v Kanadě 7 %, v Evropské unii to jsou 2 % a v České republice nedosahují luskoviny ani 2% zastoupení na orné půdě. Rozdíly jsou tedy poměrně značné.

Ekonomika hrachu není příznivá
V Evropské unii je stejně jako u nás hlavní luskovinou hrách, ale v posledních několika letech i tam jeho produkce klesá. Zda je i v jiných zemích na vině ekonomika pěstování, nelze s určitostí tvrdit. „Realizační ceny luskovin byly u nás vždy nejnižší z celé EU a je tomu tak doposud. Zatímco ceny potravinářské a krmné pšenice, ječmene a řepky na plodinové burze v Brně na podzim roku 2007 stouply, cena hrachu zůstala nízko,“ konstatoval Ing. Hochman. Navíc byla zrušena dotace na používání certifikovaných osiv a zatím se nerýsuje možnost tento systém podpory obnovit.
Protože naděje na vyšší farmářské ceny je navzdory zvýšené poptávce po hrachu nejistá, východiskem z nepříznivé situace je zvýšení výnosů hrachu. Podle Ing. Antonína Ponížila, CSc., z Agritecu je hranice kladné ekonomiky pěstování hrachu při výnosu 3,0 – 3,5 t/ha, přičemž, jak zdůraznil, v podmínkách České republiky mohou pěstitelé dosahovat u hrachu v průměru dlouhodobě výnosu vyššího než 3,5 t/ha. „Takové výnosy hrachu mají například v sousedním Rakousku a Německu,“ upozornil. Důležité tedy je dodržovat všechny zásady doporučované agrotechniky, zkrátka věnovat této luskovině pozornost, která jí přísluší.

Výběr usnadní seznam doporučených odrůd
Zahltit pěstitele širokou nabídkou odrůd (u hrachu je jich v evropském katalogu zhruba čtyři sta) může být na jednu stranu příjemné, na druhou to ale způsobuje problémy. Rozhodnutí, co vybrat, není jednoduché a existují také obavy, zda jsou všechny, byť velmi výkonné a kvalitní zahraniční odrůdy, které v ČR neprošly registračním řízením, vhodné do našich podmínek. Nejen u hrachu, ale i u jiných plodin přichází pomoc ve formě seznamu doporučených odrůd.
Od roku 2007 pověřilo Ministerstvo zemědělství ČR Asociaci pěstitelů a zpracovatelů luskovin, aby spolu s ÚKZÚZ vedla pokusy pro Seznam doporučených odrůd hrachu. „Pěstitelé by měli sledovat především výsledky pokusů z míst, která jsou jim nejblíže, a podle toho se řídit. Snaha hodnotitelské komise, jejímž jsem předsedou, je, aby zkoušených odrůd nebylo mnoho. Jsem přesvědčen, že jich na pěstitelskou plochu zhruba třicet tisíc hektarů stačí do deseti, v roce 2007 jich bylo do zkoušení zařazeno jedenáct,“ řekl Ing. Hochman.
Jak uvedla Ing. Radmila Dostálová z Agritecu, pro příští rok je navržena částečná změna hodnotitelských kritérií pro zařazení odrůdy do seznamu doporučených odrůd. Některé z výsledků, dříve uváděné pouze slovně, budou zpřesněny číselným vyjádřením. Tak by napříště měl být výnos alespoň v jedné z oblastí minimálně 98 %, poléhání před sklizní v průměru minimálně 2, komplex kořenových chorob minimálně 2, minimální obsah dusíkatých látek v sušině 22 % a aktivita trypsin-inhibitoru maximálně 9 mg/g.

Pěstování lupiny může být výhodné
Ještě před několika lety byla lupina na našich polích spíše exotickou plodinou. Zlomem v pěstování byl podle Miroslava Vrabce z firmy Francotcheque Agricole, s. r. o. (FTA) rok 2005. Tehdy po dlouholeté stagnaci osevních ploch na úrovni 80 – 150 ha vyseli naši pěstitelé lupinu asi na 4800 ha. O rok později stouply plochy na 7500 ha a v roce 2007 byl opět znamenán pokles na 5500 ha. Zda to je pro příští roky předzvěstí stagnace, nelze zatím říci.
„Pěstování lupin (bílé, žluté nebo úzkolisté) je podle mého názoru výhodné,“ řekl Miroslav Vrabec a vysvětlil proč. „Tato plodina potřebuje velmi málo vstupů (nesmí se ale opomenout inokulace osiva preparátem obsahujícím speciální hlízkové bakterie), jde o vhodnou předplodinu pro obilniny, lze ji pěstovat i na kamenitých pozemcích, snadno se sklízí a skladuje a v neposlední řadě pro ni existuje potenciálně velké odbytiště, a to jak pro krmení zvířat, tak pro potravinářské využití.“
Jedním ze způsobů pěstování lupiny je její směs s obilninou, nejčastěji s jarním tritikale nebo ovsem. Sklizená hmota se potom silážuje. Výsledkem je hodnotné bílkovinné krmivo. Jde o jistou obdobu hrachové siláže, s níž jsou ovšem v současné době větší zkušenosti.

Sója je strategickou plodinou
Porovnáme-li spotřebu bílkovinných rostlinných zdrojů, sójové boby budou na prvním místě se značným předstihem,“ řekl Ing. Jiří Holeček, CSc., ze Zemědělské agentury, s. r. o. Zároveň upozornil, že ze sóji se vyrábí mnoho dalších produktů, neslouží pouze jako krmivo. Ve statistikách je sója vedena mezi olejninami, ale pro naše účely je to spíše luskovina, jak to odpovídá jejímu botanickému zařazení.
Největšími producenty sóji jsou ve světě Spojené státy americké, Brazíliie, Argentina a Čína, ve státech Evropské unie se sóji pěstuje poměrně málo. Příčinou je pravděpodobně zamítavý postoj unie k pěstování geneticky modifikovaných odrůd, které u sóji na americkém kontinentu převládají. V roce 2007 se v České republice sója pěstovala na 7,5 tisíce hektarů. Jde ovšem o odhad, takže toto číslo je pouze orientační, jiné zdroje udávají větší rozlohu. Z celkové produkce 22 000 tun bylo 900 tun vyvezeno.
Stejně jako u ostatních luskovin i u sóji by bylo pro zlepšení ekonomiky třeba pozvednout hektarové výnosy. Příčinou nízkých výnosů není podle Ing. Holečka málo tepla, jak se občas uvádí, ale spíše nedostatek vláhy. Dalším hlediskem je délka vegetační doby. Nastoupí-li u nás brzy podzimní plískanice, nepodaří se sklidit ani ranější odrůdy sóji, natož pozdní, které mohou dát vyšší výnosy. Rozmezí výnosů v roce 2007 od 1,2 t/ha v okolí Prahy, kde sója trpěla suchem, po 3,5 t/ha na Ostravsku, což byl lokálně poměrně vysoký výnos, jsou nižší, než je výnosový potenciál zakotvený v příslušných odrůdách.

Budoucnost luskovin s otazníkem
Skutečností je, že poptávka po hrachu, u nás nejpěstovanější luskovině, zvláště ze zahraničí roste, jeho farmářské ceny ale stoupají jen pozvolna. Není tedy divu, že v zemědělských podnicích vsázejí na pěstitelsky jednodušší plodiny, za něž dostanou více zaplaceno. „Vysoká poptávka po pšenici, sladovnickém ječmeni a řepce negativně ovlivní plochy luskovin i dalších plodin, pokud se tržby alespoň částečně nevyrovnají,“ konstatoval Ing. Hochman s tím, že pohled do budoucna, tedy například hledisko vynikající předplodinové hodnoty hrachu a ostatních luskovin, se v současné době jaksi nenosí. Přitom hrách dokáže fixovat 140 – 200 kg N/ha, což při jeho vysoké ceně v minerálních hnojivech není zanedbatelné množství. A navíc jde o dusík, který není vyplavován do podzemních vod.
Poněkud problematické je také využití hrachu. V krmivářském průmyslu by mohl najít značné uplatnění, ale přece jenom nejde o tradiční krmnou plodinu. Spotřeba jako potraviny je přes všechny propagační kampaně o jejich vhodnosti pro výživu stále nízká. Podle Ing. Hochmana by bylo vhodné průmyslové využití – například biodegradovatelné plasty. Jenže tato oblast je zatím spíše hudbou budoucnosti. Takže uvidíme, jestli luskoviny, v našich podmínkách především hrách, najdou v nejbližších letech svoje místo v osevních postupech zemědělských podniků.

Zdroj: Dušana Hofmanová