Jak se v Česku v posledních letech mění výskyt nemocí rostlin?
Přibývá chorob, které tu dřív nebyly, nebo se objevovaly sporadicky. Zvyšuje se i jejich škodlivost. Každá choroba má sice trochu jiné optimální podmínky, ale výskytu i šíření obecně nahrává variabilnější počasí - vyšší teploty a častější srážky. Počasí zkrátka už nemá průběh, na který jsme byli zvyklí, výkyvy jsou větší a trend má podle dlouhodobých předpovědí pokračovat.

Mohou se díky tomu objevit nové choroby třeba z roku na rok?
Ve výjimečných případech to může tak být, ale většinou dostáváme nějaké varovaní, že k nám choroba nebo škůdce přijdou. Když se rozšíří třeba v Maďarsku, po několika letech se objeví na Slovensku a jihu Moravy.

Před dvaceti lety byla jedna či dvě primární choroby, teď je jich mnohem víc a každý rok mají různý dopad, protože se mění podmínky. Pro zemědělce je velmi těžké se přizpůsobit, nevědí, co mohou od počasí očekávat. Neexistují odrůdy, které by odolávaly všemu.

Jak dlouho vydrží nová odrůda odolávat chorobám?
Životnost nové odrůdy se za posledních třicet let zkrátila na polovinu. Zatímco dřív se její odolnost prolomila v průměru třeba za deset let, teď vydrží nanejvýš pět. Potom je nutné ji nahradit novou odrůdou s novou odolností. Když mají choroby dobré podmínky, lépe se odolnosti rostlin přizpůsobují.

Jak nákladné je vyšlechtit novou odrůdu?
Nákladné, dlouhé a hlavně stále složitější, protože zdrojů ubývá. Pokud odolné genotypy existují, mohou být původem třeba ze Sýrie či Střední Asie, ale je nutné je několikrát zpětně křížit, aby získaly adaptaci na naše podmínky, byly výnosné a rezistence se udržela. Dělá se to, ale možnosti nejsou neomezené.

Chorobám rostlin vyhovují i mírné zimy, jaké tu byly v posledních letech.
Pro celou řadu chorob je mírná zima příznivá, mohou lépe přežívat nebo se dokonce rozvíjet v průběhu zimy, zatímco u hmyzích škůdců rostlin je to často naopak. Ti obvykle potřebují mrazivou zimu se sněhem, aby se následně po zimním spánku mohla na jaře vyvinout silná populace.

Zabýváte se mimo jiné takzvanými fuzariózami, čím jsou nebezpečné?
Fuzariózy jsou skupina chorob. Jejich vliv na výnos nemusí být velký, tyto houby ale produkují mykotoxiny, což jsou látky nebezpečné pro člověka i zvířata. Ve vyšších dávkách mohou způsobovat potraty, poškození orgánů, při dlouhodobé pravidelné konzumaci i nižších dávek mohou být rakovinotvorné.

Jak rozšířená je to infekce?
Výskyt se zvyšuje zejména u obilnin, nejvíc u ozimé pšenice. Když v květnu a červnu hodně prší a je teplo, což u nás tou dobou bývá stále častěji, riziko šíření je poměrně velké. Přispívá k němu i časté opakování stejných plodin, především vyšší podíl kukuřice, která je největším zdrojem infekce.

Napadení rostlin takzvanými fuzariózami často ani není vidět...
Řadu hub, alespoň v počátečních stádiích, nelze dobře odhalit okem. Vidět jsou až ve velmi silném stupni napadení. Když je houba stresovaná vlivem střídaní sucha a deště, není to příznivé pro rozvoj jí samotné, ale produkuje o to víc mykotoxinů. Na zrnu jich může být vysoký obsah, což je zdravotní riziko, vidět přitom nemusí být vůbec nic, proto se vzorky analyzují.

Jak často se podaří nakaženou úrodu zachytit a zlikvidovat?
Laboratorní analýzy dřív bývaly spíš náhodné, nyní jsou sice častější, ale ani tak na ni neputují úplně všechny vzorky - testování je dost nákladné. V deštivějších sezonách se analýz dělá víc, procento případů, kdy se kontaminované partie zachytí, se ale dá těžko odhadnout.

Jsou houby v současnosti hlavním problémem zemědělských plodin?
I viry přenášené hmyzími škůdci jsou významné. Škody způsobují častěji v teplejších oblastech Moravy, vyskytují se ale prakticky po celé zemi. Projevují se například zakrslým vzrůstem, obilí vůbec nevymetá a při těžkém napadení je nutné porosty zaorat. Podniky, které se s virózami potýkají pravidelně, používají moření osiva nebo postřiky. Pro přírodu to není ideální, ale dokud se nenajde jiné řešení, je to jediná možnost, jak zabránit milionovým škodám.

Kde mají houbové choroby svůj původ?
Nevýhodou Česka je, že leží na rozhraní rozdílných klimatických podmínek. Choroby se velmi dobře přizpůsobují a šíří na velké vzdálenosti. Pokud u nás převládnou podmínky přímořského klimatu, šíří se víc choroby ze západních zemí, kterým vyhovuje vlhké počasí a mírnější teploty, zejména takzvané listové skvrnitosti, které u nás dřív prakticky nebyly. Naopak pokud převládne teplé a suché počasí, jsou rizikem virózy nebo rzi četnější v jižních zemích.

Řešení? Pásování i směsi odrůd

Co dalšího mimo chorob zemědělských plodin zkoumáte?
Zabýváme se především dopady změny klimatu a to nejen v zemědělských ale i lesních ekosystémech. Zaměřujeme se na budoucí dopady zvyšování koncentrace oxidu uhličitého, teploty i sucha na produkci rostlin, jejich fyziologii, i na to, jak změny ovlivní kvalitu potravin.

Musíme se naučit vývoj chorob i škůdců lépe předpovídat abychom se mohli na tyto změny připravit například šlechtěním nových odrůd, agrotechnikou i chemickou ochranou.

Jak vám pomáhají při práci speciální skleníkové komory?
Umožňují nám simulovat určité podmínky - vyšší koncentraci oxidu uhličitého, sucho či intenzivnější UV záření. Je důležité zkoumat, jak se budou chovat naše lesy. U obilí druhý rok zasejete odolnější plodinu, ale stromy musí na místě setrvat padesát a více roků, takže případné důsledky jsou mnohem závažnější. Dřeviny pěstujeme v Beskydech na Bílém Kříži, obilí je v samostatném experimentu v Bystřici nad Pernštejnem.

Jak vzdálené budoucnosti odpovídají simulované koncentrace?
Navozujeme oproti nynějšímu stavu téměř dvojnásobnou koncentraci oxidu uhličitého, která se podle prognóz očekává ke konci století. Díky tomu víme, že je to pro rostliny spíše stimulační, podporuje to jejich růst a zlepšuje využití vody, kdy lépe odolávají krátkodobému suchu. Na druhou stranu může vlivem toho být v rostlinách více cukru, což láká řadu hmyzích škůdců, třeba mšice.

Co to může do budoucna znamenat pro zemědělství?
U pšenice dochází vlivem zvýšené koncentrace oxidu uhličitého ke zhoršování potravinářské kvality, do zrna je ukládáno více škrobu, tím pádem je tam méně bílkovin, které jsou velmi důležité pro kvalitu pečiva - tvoří lepek. U jarního ječmene pro sladovnické účely to může být naopak pozitivní, dostatek škrobu je klíčový pro dobré prokvašení, tam se výtěžnost zlepšuje.

Na konci století naši potomci už nebudou mít chléb, jaký známe dnes?
Že by měli už jenom nekvalitní pšenici, to asi ne. Je nutné s tím počítat a přizpůsobit se, používat odrůdy schopné produkovat víc bílkovin nebo podpořit jejich tvorbu hnojením dusíkem. Snažíme se zjistit, co je potřeba dělat, aby důsledky byly co nejmenší.

Jak tedy můžeme negativním důsledkům předcházet?
Obilí tvoří obrovské monokultury, což je velmi příznivá situace pro překonání odolnosti odrůd. Pokud se rezistence prolomí, okamžitě se choroba rozšíří po celém poli. Jsou metody, kdy se používají různé směsi odrůd, mix geneticky rozdílných semen stejné plodiny. Jsou třeba výškově variabilní, nebo nesou různé typy odolnosti k chorobám, takže se pak nepřenáší snadno.

Druhá možnost je takzvaný strip cropping, kdy jsou plodiny vysety v pásech a mezi nimi se choroba vzájemně nešíří, protože vedlejší pruh vždy tvoří bariéru. Stejně tak to lze udělat po okrajích, což pomůže proti nalétávání škůdců.

Jsou příklady ze světa, kde to funguje. V některých oblastech Číny měli obrovské problémy a směsi odrůd eliminovaly šíření chorob za situace, kdy už ani chemická ochrana moc nefungovala. Diverzitu na polích podporují i v Anglii i dalších státech, stále je to ale spíš v začátcích.

Jak by se podle vašich odhadů mohlo změnit složení lesů?
Bude muset dojít ke změně struktury, vyšší teplota a delší periody sucha moc nesvědčí smrkům. Například buk to snáší lépe, protože má hlubší kořenový systém a dostane se i k vodě ve větších hloubkách. Lesy už nemohou být monokultury, aby byly připravené na nevyhnutelný budoucí vývoj.

Martina Vyroubalová

Zdroj: iDNES.cz