Nejen průmyslová hnojiva, ale také statková hnojiva lze optimálně aplikovat pomocí nejmodernější satelitní techniky, to přesně až na dílčích plochách parcel o velikosti kolem 50 m².  "V závislosti na pojezdové rychlosti to pro kejdu jde již pomocí průtokoměru a třícestného kohoutu", říká Franz Hinken, jednatel firmy Wienhoff v emslandském Bawinkelu. Podnik zemědělské techniky, který se pokusil tento záměr převést na skutečnost pomocí zařízení firmy Müller Electronic, se podílí na projektu zrovna tak jako Ústav věd užitkových rostlin a ochrany zdrojů Univerzity v Bonnu. Německá nadace životního prostředí plán podporuje částkou 160 00 EUR, neboť v budoucnu by se tak mohlo zabánit přebytkům a nedostatkům živin. "Že se musejí dávky kejdy rozdílně aplikovat na louky a pastviny a na ornou půdu, to se až dodnes při stávajícím způsobu hnojení nebralo v úvahu", si myslí Prof. Dr. Walter Kühbauch z Univerzity v Bonnu. "Cílem projektu je regulovat aplikaci kejdy v závislosti na skutečné potřebě živin na plochách, a zabránit tak lokálním přebytkům a nedostatkům živin", doplňuje Dr. Jürgen Schellberg. Pomocí mapování výnosů a vzorků půdy se nejprve přesně vypočítávají odběry živin a potřeba hnojiv. Výsledek se ukládá do paměti GIS (geoinformační systém) a zakládá se do palubního počítače traktoru. Tak lze stanovit polohu cisterny s kejdou. Výtok se potom má regulovat řídicím ventilem na cisterně, buď rotačním pístovým čerpadlem nebo přestavováním šoupátka. V současné době se v tomto směru provádějí první polní pokusy na loukách a pastvinách a na kukuřici. Zda je technika skutečně zralá pro praxi, to lze odhadnout teprve po prvním vyhodnocení.

Zdroj: UZPI