SPÚ k tomu samozřejmě nemá ani datové podklady, ani příslušně odborné pracovníky. Obojí sice získá od VÚMOP, avšak i díky platnosti služebního zákona poněkud krkolomným způsobem. Stávající zaměstnanci VÚMOP totiž musí u svého současného zaměstnavatele podat výpověď a čekat, zdali je SPÚ přijme. Ten to zřejmě ve většině případů ve vlastním zájmu udělá, přesto jsou stávající zaměstnanci VÚMOP evidentně ve vydíratelné pozici, neboť budou vydáni na milost a nemilost SPÚ a své loajalitě k této instituci, případně k ministrovi. Nikde totiž není psáno, že SPÚ přijme každého, kdo se díky ministerské rošádě ocitne na čas bez zaměstnání.

To ale zdaleka není nejdůležitější. Podstatné je totiž, co bude následovat. Jedním z důvodů převodu aktualizace BPEJ z VÚMOP na SPÚ je totiž teze, podle které provádí VÚMOP aktualizaci moc draho. Z rozkladu nákladů na aktualizaci ale vyplývá, že více šetřit se už skoro nedá, a i díky tomu se ročně stihne aktualizace jen zhruba 40 000 hektarů, což je naprosto nedostatečné. Vzhledem k dynamice probíhajících změn na zemědělské půdě by ČR potřebovala, pokud chce aktualizaci dále provádět, aktualizovat ročně několikanásobně větší plochu BPEJ, což je mimo jiné také v zájmu transparentních daňových příjmů do státního rozpočtu, k čemuž také BPEJ slouží. Vzhledem k tomu ale, že ministerstvo zemědělství nepočítá s navýšením prostředků na tuto činnost a vzhledem k tomu, že zaměstnanci SPÚ jsou v průměru placeni lépe než zaměstnanci VÚMOP, lze předpokládat pravý opak. Totiž, že ročně se bude aktualizovat ještě menší plocha pozemků než dosud. Nutnost pořízení nového vybavení a přístrojů pro „nové“ zaměstnance SPÚ navíc minimálně jednorázově náklady na tuto činnost prodraží.

Na místě je tak proto otázka, proč ministr ke změně něčeho, co funguje, vlastně přistupuje. Odpovědí se přitom nabízí několik, přičemž všechny lze hodnotit jako opatření poškozující vlastníky, zvýhodňující vybrané starosty a zatajování pravého stavu krajiny z pohledu zemědělského hospodaření. To vše zasazeno do rámce pokračující koncentrace moci a kompetencí v rukou stále menšího množství jedinců a institucí, v tomto případě SPÚ. Ten totiž, jak je v naší zemi zvykem, bude nepochybně v praxi předvádět, jak „nové koště dobře mete“. V kuloárech se přitom za lepší metení považuje aktualizace BPEJ s cílem snížit zemědělskou hodnotu půd v katastrech obcí, jejichž představitelé jsou loajální ke stávajícímu vedení ministerstva. Na to jsme už nakonec také zvyklí, a upřímně řečeno, díky stále pokračující vodní i větrné erozi zemědělská hodnota půdy skutečně klesá. Rebonitace směrem k horší kvalitě nicméně také znamená, že příslušní vlastníci pozemků budou mít horší pozici při pronájmech či prodejích svých pozemků. Protože přitom není možné aktualizovat BPEJ plošně po celém území ČR (respektive možné by to bylo, ale bylo by na to třeba poměrně dost peněz), může se stát převod kompetencí k aktualizaci nástrojem, jak „neposlušným“ jedincům hodnotu jejich majetku cíleně v krátkém časovém úseku snížit, zatímco jiným zůstane stejná, ačkoli třeba místní nájemci půdy tuto hodnotu již reálně snížili, ale vlastník se to nedozví a nájemce může v hospodaření vedoucím k další degradaci půdy a poklesu její hodnoty nerušeně pokračovat dál. Kromě řízeného zatajování pravého stavu pozemků tak připravované opatření zvyšuje korupční a vyděračský potenciál státních úředníků vůči vlastníkům a „špatným“ starostům.

Samozřejmě je teoreticky toto riziko potenciálně přítomné i v případě, že by aktualizaci dále prováděl VÚMOP. Tato instituce však není v této oblasti nepopsaným listem, a její činnost je mnohem více předvídatelná než činnost SPÚ, který se od svého založení potýká s problémy při správě státní půdy nebo při procesu komplexních pozemkových úprav. Obecně je přitom převod kompetencí k aktualizaci BPEJ na SPÚ systémovým řešením. Ale ne teď a ne zvoleným způsobem.

Petr Havel