Fuzariózy patří k chorobám obilovin, kterým se v poslední době věnuje nejvíc pozornosti. Jejich riziko a význam podtrhuje fakt, že produkci ohrožují přímo (snížením výnosu), ale i nepřímo – snížením kvality zrna (krmné, sladovnické nebo potravinářské), anebo jeho kontaminací mykotoxiny. Z těchto a možná i jiných důvodů se fuzária stala jakýmsi hitem, kterému se věnuje pozornost na většině odborných sympozií a konferencí týkajících se obilovin. V tomto kontextu se v tisku objevuje stále více článků a prací, které se věnují fuzáriím. Téma fuzárií přitahuje stále nové autory, kteří se snaží „zachytit“ aktuální trend, což je na jedné straně pozitivní, ale na druhé straně to přináší některé dezinformace. Negativem je totiž fakt, že někteří autoři si problematiku fuzárií nenastudují důkladně, mají tendenci ji zjednodušovat a výsledkem jsou, bohužel, unáhlené a nesprávné závěry publikované v tisku, z čehož vyplývá zbytečná dezorientace v problematice, která může vyvolávat neopodstatněnou paniku mezi pěstiteli, výkupci a zpracovateli obilovin. Cílem tohoto článku je poukázat na nejčastější a nejdůležitější otázky, jakož i na nesprávná konstatování a dezinformace v problematice fuzárií v zrnu obilovin. K nejdůležitějším patří následující:

1. Nesprávné konstatování: „Vzorek je podezřelý na přítomnost fuzárií, nemůže být předmětem obchodování!“

Podle informací z praxe se pěstitelé v uplynulých letech setkávali i s touto argumentací, dokonce i v kontaktu s oficiálními institucemi. Neuvěřitelnou komplikací byl fakt, že „kompetentní“ pracovníci sice neuměli argumentovat podezření na přítomnost fuzárií, ale partii navzdory tomu zamítli. Z těchto a jiných indicií vyplývá, že neznalost problematiky nejenže někdy vyvolává neopodstatněnou hysterii, ale i to, že symptomatika fuzárií a otázky s nimi související nejsou v praxi dostatečně jasné. V souvislosti s výše uvedeným konstatováním je však důležitý fytopatologický aspekt fuzárií v zrnu.

Podle průzkumů výskytu fuzárií na Slovensku a v zahraničí není jejich výskyt v zrnu obilovin žádnou výjimkou a je úplně běžný v každém roce. Z uvedeného vyplývá, že dopěstování sklizně s nulovým výskytem fuzárií v zrnu je téměř nemožné. Otázkou je spíše rozsah napadení, zjištění druhového zastoupení fuzárií a určení rozsahu infekcí. Důvodem pro zamítnutí vzorku tedy nemůže být přítomnost nebo pouze podezření na výskyt fuzárií. Na hodnocení vizuálních ukazatelů kvality jsou stanovena přesná kritéria (kromě jiného i výskyt „plesnivých“ zrn) a vzorek může být zamítnut jen tehdy, pokud nevyhovuje některému z legislativně stanovených parametrů. Nejasná a neurčitá podezření a nekodifikované ukazatele nejsou relevantním argumentem.

2. Otázka: „Jak se projevují fuzária v klasech a zrnu?“

Jednou z forem napadení obilovin je fuzarióza klasů, která se projevuje zbělením části nebo celého klasu a objevením se charakteristického růžového povlaku na povrchu klásků, zrn nebo klasového vřetena. Napadení klasů je v praxi poměrně známé, jako méně známé se ukazují příznaky napadení zrna. Fuzárii napadená zrna lze vizuálně zjistit podle nápadně menší velikosti, nižší hmotnosti, deformace, případně podle růžových povlaků resp. zabarvení (které může někdy chybět nebo je méně výrazné). Je však třeba poznamenat, že tvorbu zakrnělých zrn nezpůsobují pouze fuzária. Fuzárii napadená a zakrnělá zrna mají sníženou klíčivost, obvykle i vyšší množství mykotoxinů, a proto jsou pro kvalitu výnosu nebo osiva nežádoucí. Při sklizni a mlácení však bývají zrna s menší hmotností převážně součástí sklizňových ztrát a později, při třídění na sítech, bývají součástí tzv. zadinového podílu. Při výrobě osiva nebo čištění potravinářské pšenice či sladovnického ječmene je většina takto napadených zrn odstraněna. Aby bylo výše popsané zrno symptomaticky pozitivní a zakrnělé, musí k napadení dojít v době jeho tvorby. Pokud však dojde k infekci zrna později, vzniká tzv. latentní forma infekce. To je skrytá, pouhým okem nepozorovatelná forma napadení, protože zrno je tvarově normální – symptomatické, bez viditelných příznaků poškození. Tuto infekci je možné zjistit pouze v laboratoři, kultivačními testy. K latentní infekci dochází zpravidla později, během dozrávání zrna. Obsah latentně infikovaných zrn ve vypěstované (i přečištěné) produkci je úplně běžný, na Slovensku každoročně dosahuje i několikaprocentního zastoupení.

3. Dezinformace: "Zrno obilovin napadené fuzárii obsahuje velké množství mykotoxinů, a proto se nemůže použít ani na potravinářské, ani na krmné účely."

Tento matoucí a nesprávný názor byl dokonce publikovaný v odborném tisku, čímž vnesl ještě větší chaos do problematiky, v které zjevně neměl přehled ani samotný autor. Jde totiž o povrchní zhodnocení poznatků, bez potřebných hlubších znalostí a souvislostí. V každé seriózní odborné a vědecké literatuře se totiž uvádí komplex faktorů, které ovlivňují produkci mykotoxinů fuzárií. Mnoho vědeckých prací poukazuje na to, že přítomnost fuzárií v zrnu obilovin neznamená automaticky i přítomnost mykotoxinů. Na druhé straně bylo dokázáno, že neexistuje ani přímá úměra mezi zvyšováním napadení obilovin a zvyšováním obsahu mykotoxinů. Ve více případech bylo totiž zjištěno, že vzorky osiva s těžkým stupněm napadení obsahovaly méně mykotoxinů než např. ty, které nevykazovaly žádné symptomy fuzarióz. Proto vysoké napadení porostu (vizuálně, podle symptomů) ještě neznamená, že zrno obsahuje i velké množství mykotoxinů. Na produkci mykotoxinů má totiž vliv kromě počasí a hostitele také konkrétní spektrum druhů, které napadají zrno. Každý druh fuzárií napadajících obiloviny (přibližně 10–20 nejvýznamnějších druhů) produkuje specifické spektrum mykotoxinů, jejichž produkce a zastoupení se rovněž mění podle různých podmínek. Výsledkem kombinace množství faktorů je potom malá pravděpodobnost pro vyvození jednoznačných a jednoduchých závislostí, na jejichž základě lze množství mykotoxinů v zrnu předpokládat bez speciálních analýz. Kromě uvedeného existuje i velký rozdíl mezi napadením klasu a zrn, které mnozí pěstitelé zaměňují. Fuzarióza klasů vede obvykle k zbělení a hluchosti klasů, což se projevuje buď zastavením tvorby obilek nebo tvorbou výše popsaných zakrnělých a symptomatických obilek. Zakrnělé obilky jsou však většinou součástí sklizňových ztrát – jsou vyfukované při mlácení kombajnem, proto je někdy jejich podíl ve sklizeném produktu navzdory vysokému vizuálnímu napadení klasů nízký. Fuzarióza zrn sice navazuje na napadení klasů, v některých letech jsou však tyto formy napadení oddělené, protože např. v letech s vysokým výskytem fuzariózy klasů nebyl v zrnech zjištěný vysoký výskyt fuzárií a naopak. Z uvedeného vyplývá, že tato problematika je poměrně komplikovaná a těžko je možné na základě napadení rostlin během vegetace předpokládat, do jaké míry jsou zrna, resp. sklizený produkt, kontaminované mykotoxiny. Fuzariózy je totiž možné hodnotit na základě dvou aspektů: fytopatologicko-ekonomického a hygienického. Při hodnocení fytopatologicko-ekonomického aspektu jde o přímé snížení výnosu a s tím spojené ekonomické ztráty. Z hygienického (kvalitativního) aspektu jde, kromě jiného, o skutečný obsah mykotoxinů v zrnu, nejen o jejich přítomnost. V USA a EU se proto přistupuje k hodnocení obilí i z hlediska obsahu toxinů. Pro nejčastější mykotoxiny byly stanoveny limitní hodnoty, což je důležité i proto, že v zrnu obilovin mírného pásma se fuzária a jejich mykotoxiny vyskytují v každém roce a téměř v každém vzorku. Na vrub škodlivosti mykotoxinů je vhodné uvést i úzce související pravidlo platící pro jedy: – „Jed činí jedem koncentrace“. Rozhodující proto není přítomnost, ale množství fuzáriových toxinů, resp. jejich procentuální obsah v zrnu. Pokud by platila výše uvedená a diskutovaná dezinformace, drtivá většina produkce obilovin by byla nepoužitelná. Z naznačené diskuse jednoznačně vyplývá, že v souvislosti s fuzáriovými toxiny může být za rizikovou partii označena pouze ta, která překračuje legislativně stanovené limitní koncentrace některého z fuzáriových toxinů. Za samozřejmé se považuje, že obsah mykotoxinů musí být stanovený a deklarovaný na základě laboratorních analýz v akreditovaném pracovišti. Vzorek, který překračuje limity některého z mykotoxinů, však na Slovensku nemusí být ztracený, v praxi se úplně běžně zkrmuje i takové obilí. Důvodem je fakt, že monitoringu mykotoxinů v zrnu se na Slovensku věnuje jen minimální nebo žádná pozornost. Navíc snížení přírůstků nebo zhoršení zdravotního stavu (např. prasat) způsobené mykotoxiny, většinou není až tak dramatické, aby tento problém přirozeně na sebe upozornil. V precizním zemědělství však i v případě rizikového obilí existují různá speciální aditiva přidávaná do krmných směsí, která mají schopnost sorbovat (poutat) na svém aktivním povrchu mykotoxiny, a tak eliminovat jejich negativní účinky.

4. Polopravda: „Aby zrno neobsahovalo žádná fuzária a mykotoxiny, je třeba porost ošetřit fungicidy.“

Uvedený argument je klasickým příkladem povrchní znalosti a zjednodušování problematiky a často se na jeho základě vina klade neprávem na bedra pěstitelů. Důležité je proto upozornit na fakt, že ani komplexní ochrana s použitím všech nejmodernějších metod včetně nejúčinnějších fungicidů nedokáže stoprocentně zamezit výskytu fuzárií v zrnu. Zkušenosti ze slovenské i zahraniční praxe ukazují, že ze všech fungicidních pokusů se fuzária v zrnu nacházejí běžně (otázkou je spíš jejich procentuální zastoupení). O ochraně proti fuzáriím bylo publikováno již mnoho prací, ale téměř každá vyúsťuje v závěr, že ochrana musí mít komplexní charakter. Kromě agrotechnických opatření hraje důležitou roli i použití chemických ochranných prostředků, které však samy o sobě nejsou dostatečně účinné. Proti infekcím klasů a zrna existují dva termíny chemické ochrany – ochrana proti napadení klasů a ochrana (napadeného) osiva – mořením. V současnosti chemická ochrana se stoprocentním účinkem na fuzariózu klasů a zrna není známa. Aplikace kombinovaných, systémově účinkujících fungicidů v období kvetení poměrně dobře omezuje fuzariózy v klasech, méně v zrnech. Infekce však může nastat i o několik týdnů později, proto účinnost tohoto zásahu bývá variabilní a nikdy není stoprocentní. Z foliárně aplikovaných fungicidů se jako nejúčinnější ukazují některé triazolové přípravky (na bázi účinných látek tebuconazolu, metconazolu aj.). Například proti perfektnímu stadiu Fusarium graminearum – Gibberella zeae dosahuje v pokusech nejúčinnější tebuconazol 50–70% účinnosti, pokud jsou fungicidy aplikované v době kulminace tvorby askospor.

Závěrem je potřeba zdůraznit, že problematika fuzárií je poměrně složitá a k jejímu správnému pochopení je třeba důkladně zvážit množství faktů. Jako důkaz tohoto tvrzení lze uvést desetiletí trvající celosvětový výzkum a stovky autorů, kteří se zabývají touto problematikou. Navzdory tomu problematika fuzárií stále není dořešená, neustále vzniká množství nezodpovězených otázek a konečné a úplné řešení ochrany proti nim není k dispozici. Proto je úkolem vědecko-výzkumné základny, ale i zemědělské praxe, neustále monitorovat nové poznatky a především správně pochopit a interpretovat známá fakta.

http://www.nasepole.sk/pole05/clanok.asp?ArticleID=21 

Zdroj info ÚZPI