Renata Šarjaková, 28. červen 2006
Šetřit na hnojivech ano, ale rozumně
Zásady správného hnojení cukrovky základními živinami a mikroelementy shrnují němečtí odborníci v následujícím článku.

V posledních letech se v Německu hnojení cukrovky dusíkem snížilo. Mnoho pěstitelů zjistilo, že nadměrné dávky dusíku, popř. aplikace N-hnojiv v nesprávném termínu, negativně působí na kvalitu. To ve většině případů nelze kompenzovat ani vyššími výnosy.

Cukrovka pokrývá potřebu hlavních živin v červenci/srpnu v době, kdy je vyšší teplota půdy a kdy intenzivně probíhají půdní procesy. Dochází také k mineralizaci dusíku. Mineralizovaný dusík je pro výživu rostlin obzvláště důležitý. Pouze pěstitel, který množství mineralizovaného dusíku správně odhadne, může správně stanovit i množství minerálního hnojiva.

Na sprašových půdách méně hnojit dusíkem

V pokusech s hnojením dusíkem se často ukazuje, že pokud není cukrovka hnojena touto živinou, nedochází (na rozdíl od obilovin) k velkým ztrátám na výnosech. Pokusy v letech 2003 až 2005 potvrdily, že hodnota doporučená pro oblasti na severu Německa 160 kg N . ha–1 (včetně Nmin, hloubka odběru vzorků 0–90 cm) je optimální. V závislosti na stanovišti, aplikaci hospodářských hnojiv a ročníku z toho vyplývá optimální N-hnojení od 80 do 140 kg . ha–1. Hluboké sprašové půdy s vyšším uvolňováním dusíku by měly být zásobeny nižším množstvím N. Pokud se na těchto stanovištích sníží hnojení např. ze 120 kg N . ha–1 na 90 kg N . ha–1, zredukují se podle současných cen živin náklady zhruba o 20 EUR . ha–1.

Při zavlažování by se mělo hnojení dusíkem omezit, protože se s větší jistotou rozběhne mineralizace a tím i uvolňování dusíku. Také při pravidelné aplikaci hospodářských hnojiv nebo při zařazení meziplodiny by se mělo množství dusíku snížit o 20 až 30 kg . ha–1. Zvýšení dávky N o 20 kg . ha–1 je oproti tomu vhodné v případě, že se výsev cukrovky uskutečnil do mulče ze slámy.

Zásobení cukrovky základními živinami, zvláště draslíkem, musí být zajištěno, aby se současně s vysokými výnosy dosáhlo i vysoké cukernatosti. Při současné finanční situaci mnoha podniků je obtížné zaplatit dostatečné zásobení pěstovaných plodin živinami. Bylo by přitom nesprávné omezit hnojení pouze u cukrovky. Je třeba pamatovat na to, že hnojení cukrovky základními živinami přijde minimálně 50 % následných plodin (většinou obilovinám) k dobru.

Často lze prostřednictvím hospodářských hnojiv získat čistou živinu za příznivou cenu (např. fosfor prostřednictvím sušeného drůbežího trusu). Oproti tomu vícesložková hnojiva jsou často nejdražším a nejméně flexibilním řešením. Nutnost ušetřit by však neměla vést k tomu, že by se dispozice živin a tím i kvalita hnojení spustila ze zřetele. Hnojiva na bázi surového fosfátu (např. Novaphos nebo Dolophos) jsou sice cenově výhodná, působení fosforu však na sebe nechá dlouho čekat.

Nešetřit na draslíku

Cukrovka má vysokou potřebu draslíku. Draslík je kumulován především v listech. Zlepšuje toleranci rostlin vůči suchu a pozitivně ovlivňuje cukernatost. Optimální obsah draslíku se pohybuje mezi 30 až 35 mmol . kg–1 cukrovky. Pokud je obsah několik let pod touto hodnotou, doporučuje se – pokud možno na jaře – aplikovat vyšší dávku K-hnojiva. Na dobře zásobených půdách by se mělo (pokud se tak nestalo již na podzim) aplikovat minimálně 200 kg K2O . ha–1. Forma draslíku není důležitá. Aplikace sodíku spolu s draselnou solí však může pozitivně ovlivnit růst cukrovky. Při obsahu draslíku, který je několik let vyšší než 40 mmol . kg–1 cukrovky, je možné hnojení touto živinou snížit, aniž by došlo ke ztrátám na výnosech a kvalitě.

Fosfor především pro počáteční vývoj rostlin

Při dobré zásobenosti půdy by se měla cukrovka hnojit minimálně 50 kg P2O5 . ha–1, nejlépe ve vodorozpustné formě (lze použít např. trojitý superfosfát, MAP, DAP). Pokud je zásobenost půdy nižší, je vhodné aplikovat minimálně 100 kg P2O5 . ha–1, aby se podpořil počáteční vývoj rostlin.

Levné surové fosfáty, kostní moučka a masokostní moučka mohou jen minimálně přispět k výživě rostlin fosforem, protože fosfor je rostlinám dostupný jen v malé části. Tato organická hnojiva se však vzhledem k nálezu zbytků v cukrovarnických řízcích nedoporučují. V současné době je v Německu používání kostní a masokostní moučky zakázáno.

Při dobré zásobenosti půdy hořčíkem není potřeba aplikovat k cukrovce žádná speciální hořečnatá hnojiva. Pokud je zásobenost nižší, mělo by se hnojit 50 kg MgO . ha–1. Vhodný je např. Kieserit, kterým lze současně pokrýt také potřebu síry.

Zanedbávat by se nemělo ani vápnění. Vedle saturačních kalů je vhodným vápenatým hnojivem zejména vápenec, nejlépe s příměsí hořčíku ve formě uhličitanu hořečnatého. Při vápnění je však potřeba dbát na hodnotu pH půdy. Příliš silné vápnění nejenže zbytečně zvyšuje náklady, ale hodnota pH vyšší než 7 omezuje také dostupnost mikroelementů.

Mikroelementy a síra jsou důležité

Významné problémy působí u cukrovky deficience bóru. V jejím důsledku dochází k srdéčkové hnilobě, která výrazně snižuje výnosy a kvalitu a také skladovatelnost. Na pozemcích v sušších oblastech, kde půdy vykazují vysoké pH, by se bezpodmínečně mělo hnojit tímto prvkem. Výjimkou jsou stanoviště, na nichž půdní analýza ukáže více než dostatečnou zásobenost bórem.

Větší množství bóru (1 000 g . ha–1) se v Německu aplikuje např. takto: ASS + bór krátce před výsevem v kombinaci s N-hnojivem. Cenově výhodný a účinný (především na alkalických půdách) je postřik listů 500 g B . ha–1 do zapojení řádků. Část je přijata listy, část se dostává do půdy a je přijata kořeny. Přídavek bóru k fungicidnímu postřiku počátkem srpna je sice možný, v suchých letech je však bór dodán příliš pozdě.

Pokud půda uvolňuje jen málo síry, protože mineralizační potenciál (celkový obsah S v půdě nízký, často při nízkém obsahu humusu) je velmi nízký nebo nebyla hnojivem dodána žádná síra, doporučuje se aplikovat 15 až 20 kg S . ha–1 v kombinaci s N-hnojením. Protože přídavkem síry se zužuje poměr dusíku k síře a tím je možné lepší využití dusíku, lze množství N o 10 kg . ha–1 snížit. Hnojení tak navzdory aplikaci síry není celkově dražší.

Top Agrar, 2006, č. 3, s. 72–73     Zdroj info ÚZPI


Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 114
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář