V kukuřici se vyskytuje mnohem více plevelných druhů, než se předpokládalo. To ukázal pětiletý monitoring University Hohenheim, v jehož rámci bylo v letech 2000 až 2004 na celém území Německa sledováno více než 2 600 polí s kukuřicí a zaznamenáno téměř 500 000 plevelů. Celkem bylo určeno 204 různých plevelných druhů z 32 rostlinných čeledí.

Na základě rozmanitosti plevelné flóry je zřejmé, jak důležitá je pro pěstitele správná volba herbicidu. V následujícím přehledu je uvedeno 15 nejčastějších plevelů v kukuřici: merlíky (79,7 %), ptačinec (61 %), opletka obecná (55,7 %), ježatka kuří noha (53 %), heřmánky (50,3 %), violka (47,8 %), truskavec ptačí (45,8 %), hluchavky (41,6 %), svízel přítula (39,7 %), pýr plazivý (39,4 %), lilek černý (36,3 %), penízek rolní (34,3 %), kokoška pastuší tobolka (33,8 %), rozrazily (31,3 %), lipnice (27,7 %). S výjimkou ježatky kuří nohy a lilku černého se nejedná o charakteristické, teplomilné plevele v kukuřici, ale o druhy, které jsou hojně rozšířeny. Některé druhy (ptačinec, lilek černý) se vyskytují zvláště na severozápadě Německa, rozrazily jsou oproti tomu častější na jihu. Příčinou je rozdílné hospodaření a také délka pěstování kukuřice v podniku. Příklad: Nápadně silný výskyt rozrazilů a violky ve srovnání s dřívějšími výzkumy je způsoben intenzivnější aplikací sulfonymočovin, které vykazují slabší účinek vůči těmto plevelům. Podobné platí i pro kakosty, které se dříve v kukuřici vyskytovaly méně. Přibývání rosiček a bérů souvisí hlavně s pozdějším klíčením (ve srovnání s ježatkou kuří nohou). Proto je preemergentní aplikace herbicidů většinou málo účinná. Například u ježatky kuří nohy je při aplikaci v časném termínu zasažena jen první vlna plevelů.  

Top Agrar, 2006, č. 3, s. 61              Zdroj info ÚZPI