Renata Šarjaková, 22. květen 2006
Půda žije a obsahuje mnoho mokroorganismů
Dešťovky & spol. významně přispívají k úrodnosti půdy. Půdní organismy způsobují zvýšení hmotnosti tři až čtyři tuny na hektar. Aplikace chemických látek ale ohružuje jejich život.

V jednom gramu úrodné orné nebo luční půdy žije více než miliarda bakterií, miliony hub a tisíce nejmenších živých organismů. Povrch všech částeček jednoho gramu půdy sečtený celkem do jedné plochy činí až dva čtvereční metry. Poskytují mikroorganismům obrovský prostor pro kolonie. I když převážně nejsou rozeznatelné pouhých okem, vykonávají při rozkladu organických látek nejtěžší práci. Ale "rozbíjejí" také chemické sloučeniny. Zdravý, fungující život v půdě je předpokladem pro udržení úrodnosti půdy a tím jejího trvalého obhospodařování. Mechanické zpracování půdy je pro ni stresovým faktorem, který má velmi silný vliv na život v půdě jako chemické hnojení nebo ochrana rostlin, na tom se shodli účastníci odborného semináře "Život v půdě a úrodnost půdy". Konal se před krátkým časem v Německu v Bonnu, uspořádal ho Ústav pro zemědělství a životní prostředí a Společnost pro minimální zpracování půdy.
Přirozené stresové faktory pro život v půdě
Půda je oživená nejvyšší část zemské kůry. Její nakypřená forma vznikla fyzikálními a chemickými pochody při zvětrávání pevné skály působením rostlinných a živočišných živých organismů. Již tisíciletí je půda trvale ovlivňována působením při pěstování nejrůznějších kulturních rostlin a jejím obděláváním. Například orba: Při ní se nepromíchává pouze půda. Trpí tím také aktivita větší zvířeny v půdě, zejména dešťovek. Ty jsou zraňovány, větší měrou sežrány ptáky a jsou ničeny chodbičky hluboko zahrabávajících se druhů. Také počasí, zejména srážky, ovlivňují dešťovky, chvostkovce (Collemboly) a jiné. Delší období sucha mohou počet jedinců půdních živočichů redukovat. Záplavy, sucho a mráz, - to vše jsou stresové faktory pro život v půdě.
Škodliviny a prostředky na ochranu rostlin z pohledu mikroorganismů
V laboratorních pokusech a v pokusech ve volné přírodě se zjistilo, že mikroorganismy se dokonce mohou specializovat na odbourávání složitých organických látek. To platí také pro prostředky na ochranu rostlin. Při opakovaném použití jde další odbourávání dokonce vždy rychleji. Někdy tak rychle, že účinná látka nemůže ani projevit požadovaný účinek. Většinou zůstávají pouze přírodní látky jako voda, oxid uhličitý, dusík nebo sirovodík. Podle dnešního stavu poznání nejsou populační a výkonová ovlivnění půdních organismů po dobu 30 dnů a méně pokládána za nebezpečná. Podle toho se organismy vždy opět rychle zotavují. Výkyvy v populaci takového druhu jsou ale rovněž vyvolávány přírodními stresovými faktory. Jaký účinek mají prostředky na ochranu rostlin na soubor obyvatel v půdě lze posuzovat měřenými veličinami "dýchání půdy", tedy tvorbou CO2 a na základě přeměny dusíku. Zatímco herbicidy a fungicidy vykazují v normálním případě malý účinek, mohou insekticidy půdní faunu na přechodnou dobu ovlivnit, ale při správném použití to nemůže způsobit trvalé poškození. Vedle mikrobiálního odbourávání se prostředky na ochranu rostlin ostatně přeměňují také chemicky a mineralizují.
Biomasa půdních organismů
Průměrné množství mikrobiální biomasy, tedy tělesných látek žijících mikroorganismů, činí 15 tun čerstvé hmoty na hektar. Vychází se přitom z toho, že obsah vody mikroorganismů činí 80 %. Přibližně jedna třetina této biomasy je podle profesora Rainera Georga Jörgensena z university ve Witzenhausenu tvořena bakteriemi, dvě třetiny houbami. Mikrobiální biomasa je vyživována za průměrnou roční škodu 8 tun sušiny rostlinného materiálu na hektar. Mikroorganismy by tedy měly v půdě zacházet s energií, která je k dispozici, velmi šetrně. Doba přeměny mikrobiální biomasy by asi byla velmi dlouhá a činila by přibližně 1 až 3 roky. Již se ostatně ukázalo, říká profesor Jörgensen, že mikroorganismy v půdě by mohly být méně citlivé než jak se dříve uvažovalo. Čilý život se v půdě vyvíjí tehdy, je-li v ní k dispozici velké množství živného humusu. Ten vzniká především tehdy, když se rozkládají a přeměňují kořeny sklizených plodin, posklizňové zbytky, zelená hnojení, chlévská mrva, kejda, močůvka a zbytky živočišného původu. Půdní organismy přeměňují živný humus na živiny, které tak mohou přijímat rostliny. Jsou to sloučeniny dusíku, oxid uhličitý, minerální látky, jako draslík, vápník, hořčík, fosfor, síra a podobně. Mineralizace, to znamená přeměna organických látek na minerální látky, je proto také součástí procesu tlení.

http://www.profil.iva.de/html/text.php?id=446&rub_id=2&from_email=1
Zdroj info ÚZPI

Hodnocení => průměr 103
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář