Rajčata mají vzhledem k nejvyšší spotřebě na osobu nezastupitelné místo na trhu se zeleninou. Problematika hnojení a výživy je pěstitelům a poradcům dobře známa. Navzdory tomu se často v porostech objevují škody, které mohou pěstitele uvést do rozpaků.

Je příčinou výživa, mohou být ohroženy výnosy, lze proti tomu něco dělat? Tyto otázky často vyvstávají při výskytu příznaků poškození rostlin. Němečtí odborníci předkládají v následujícím článku typické poruchy v zásobení hlavními živinami.

Deficit dusíku

První známky nedostatku dusíku se projevují již tři týdny po výsadbě výrazným zpomalením růstu rostlin. Později vznikají na starších listech typické chlorózy. Nápadná je také purpurově červená žilnatina. Nejmladší rostlinné části zůstávají zpočátku normálně zelené. Listy zejména v horní části rostlin mají vzpřímené, tuhé řapíky.

Deficit fosforu

Nedostatek fosforu se u rajčat projevuje stejně jako nedostatek dusíku silně zpomaleným růstem.

V počátečních fázích lze deficit fosforu u rajčat jednoznačně rozpoznat podle matných, modrozelených, menších listů. Na spodní straně listů se objevují nejprve při okrajích červenofialové skvrny, které se dále rozšiřují. Při déletrvajícím deficitu se po počátečním zesvětlení listů velmi rychle tvoří světle hnědé, pergamenové nekrózy, které se od žilnatiny rozšiřují na celou listovou plochu. Nekrózy jsou ostře ohraničené, okrouhlé, s dobře patrným koncentrickým šířením.

Škody jsou delší dobu omezeny jen na spodní část rostlin.

Deficit draslíku

Při nedostatku draslíku je narušeno hospodaření rostlin s vodou, dochází k vadnutí. Na začátku vegetace jsou příznaky deficitu draslíku málo patrné. Přibližně po čtyřech týdnech vegetace se objevují typické symptomy deficitu nejprve jen na okrajích starších listů v podobě bělavě žlutých chloróz, které se šíří směrem ke střednímu žebru. Pletiva mezi žilnatinou jsou puchýřovitě vyklenutá. V těchto partiích zejména při okrajích listů později vznikají bronzové nekrózy, postižená pletiva jsou křehká a snadno se drolí. Zdravotní stav rostlin se postupně zhoršuje. Nejvíce poškozeny jsou listy ve spodní a střední části rostlin, jejichž veškerá listová plocha je vyklenutá nad okraj.

S nedostatkem draslíku je spojován také zelený lem okolo stopky, který je dobře patrný na zralých plodech. Podle novějších poznatků je však tato porucha dozrávání vyvolána spíše společným působením různých faktorů – teploty, intenzity světla, odrůdovými vlastnostmi a často vedle dostatečného zásobení draslíkem také vysokým obsahem hořčíku v substrátu. Pokusy prováděné v Německu souvislost mezi poruchami dozrávání plodů a nedostatečným zásobením rostlin draslíkem jednoznačně nepotvrdily.

Deficit hořčíku

V pokusech na rašelinném substrátu se symptomy deficitu hořčíku neprojevily. To bylo pravděpodobně způsobeno relativně vysokým obsahem hořčíku (75 mg Mg . l^–1) v nehnojeném substrátu. V dalších pokusech na pěnovém polyuretanu se však očekávané příznaky deficitu velmi rychle objevily – nejprve v podobě rozsáhlých chloróz pletiv mezi žilnatinou listů, přičemž žilky a jejich bezprostřední okolí zůstávaly zelené. Zejména ve střední části rostlin později chlorotické pletivo nekrotizovalo a často docházelo k odumírání celých listových partií. Deficit hořčíku vedl také k výrazné redukci růstové intenzity.

Nadbytek hořčíku

Extrémní nadbytek hořčíku se projevuje silným snížením růstu a může vést až k jeho úplnému zastavení. Postižené rostliny mají malé listy a nevytvářejí postranní výhony. Na bázi listů a na středním žebru nejmladších listů vznikají chlorózy, špičky listů a zóny okolo žilek zůstávají zprvu zelené. Později dochází také k tvorbě nepravidelných bodových nekróz na chlorotických listech. Substrát je velmi špatně prokořeněný.

Deficit vápníku

Ačkoli s nedostatkem vápníku ve volné půdě je možné počítat méně, u kultur v kontejnerech nebo v uzavřených pěstitelských systémech nejsou poruchy ve výživě rostlin tímto prvkem nijak vzácné. Na rašelinném substrátu bez přísunu vápníku je od poloviny vegetace zřetelné odumírání špiček výhonů. U kultur na pěnovém polyuretanu se po krátké době objevují v horní části rostlin výrazné symptomy deficitu tohoto prvku. Vedle hnědavě purpurového zbarvení nejmladších lístků s postupující nekrotizací dochází k deformacím horních listů. Za důsledek nedostatku vápníku je často považován také vznik hnědých až černých skvrn na plodech (v místě zbytku květu). Je však známo, že toto poškození se může objevovat i při dostatečné zásobě vápníku v půdě, zvláště když transport vápníku do příslušných rostlinných částí probíhá pomaleji. V pokusech byl podíl takto poškozených plodů nízký.

Všechny tyto uvedené příznaky jsou však pro přesné určení příčiny nedostačující. K jednoznačnému určení je proto nutné provádět podrobné chemické rozbory. Základem předcházení poruch ve výživě je vyvážené zásobování rostlin živinami a znalost chemického složení používaných půd a pěstebních substrátů.

Gärtner u. Florist, 11, 2006, č. 2, s. 28–29   zdroj info ÚZPI