Zajištěním kvalitní výroby krmiv pro živočišnou a drůbežářskou výrobu je vytvořen hlavní předpoklad pro výrobu kvalitního masa. Umožní se zformovat strukturu zemědělské produkce a dosáhnout přehlednou cenovou politiku masných výrobků.
V recepturách kombinovaných krmiv, vyrobených tradičními technologiemi, se obsah obilné části pohybuje od 60 do 80 %. Předpokládá se, že se světové zásoby obilnin budou během následujících pěti let snižovat.
Zvýšení produkce obilných kultur bude záviset na nárůstu jejich použití, které je také spjato s intenzivním zvyšováním koupěschopnosti v rozvojových zemích. V neposlední řadě může hrát významnou roli i extrémně vysoká cena obilovin na světovém trhu.
V souvislosti s rostoucí zemědělskou a potravinářskou výrobou se ve všech zemích neustále vytvářejí velká množství odpadů z potravinářského průmyslu, zemědělství a chovu dobytka, které po ukončení celkového zpracování mohou způsobit, že nově vyrobená krmiva mají takové vlastnosti, která převyšují 1,5 až 3krát více vlastnosti původní krmné obiloviny. Například druhotné odpady potravinářského průmyslu jsou složeny z 60-80 % objemu zaměnitelných zdrojů a v některých případech dosahují i 95 % zaměnitelných zdrojů.
V souvislosti s tím, je aktuálním a jedním ze základních úkolů ekonomiky zemědělské oblasti problém nových a alternativních způsobů, získávání krmných produktů, u nichž se pokládá za cíl zlepšení jejich vlastností a snížení jejich ztrát ve výrobě.
S rozvojem živočišné výroby a produkce drůbeže se získává velké množství odpadů, která vytváří ohniska nebezpečí pro okolní životní prostředí.
Dalším vážným problémem, který přivádí zemědělské podniky na pokraj zhroucení je vysoká spotřeba energií.
V průměru na 1 kg obilné krmné směsi připadá 5 kg rostlinných odpadů, 4 kg odpadů živočišného původu a 1 kg potravinářských odpadů. Probíhá-li výroba výše uvedeným způsobem ze zdrojů získaných z různých odpadů, pak se mohou dosáhnout mnohokrát vyšší výnosy z prodeje základního výrobku a při pěstování obilovin bez doplňujících ztrát lze zvýšit obecnou rentabilitu výroby na 300-400 %.
Odpady z potravinářského průmyslu, bohaté na stravitelné látky, se snadno mění působením enzymů a různými mikrobiologickými metodami zpracování. Hledají se cesty, které jsou nejcitlivější a nejperspektivnější k rozvoji alternativních technologií výroby krmiv.
K mikrobiologickým změnám komplexu uhlovodanů s bílkovinami se používají různé odpady z potravinářského, masného, konzervárenského průmyslu, průmyslu živočišných tuků a obilnářského průmyslu. Dále se užívají organická hnojiva, růstové složky zemědělských kultur atd.
U tradičního způsobu krmivářství, kdy se obiloviny a další krmné komponenty mění bez dalšího doplňujícího zpracování, smíchávají se s dalšími složkami kombinovaných krmiv. V takovém případě, k pšenici, která má vysoký obsah lepku, se na ní při stravování v  žaludku zvířat naváže velké množství vody a vytvoří se gumovitá hmota obsahující lepek. Tím se snižuje dostupnost všech stravitelných látek pro výživu. Kromě toho vzrůstají ztráty energií na výrobu potravin a tvorbou metanu se tyto ztráty ještě více zvyšují.
Proto podle technologie biokonverze veškeré obilné složky procházejí fyzikálně-mechanickými změnami, které eliminují nežádoucí změny zdrojů obilného krmiva, nutnost zapařování nebo zavlažování krmiv před zkrmováním a tím se zvyšuje jeho hodnota.
Jak u tradičních krmiv, tak i u alternativních technologií se připravují látky, které vyhovují přijatým standardům krmení svým obsahem vitamínů a stopových prvků, svými požadavky na bezpečnost, odpovídají předepsaným certifikátům a splňující kritéria pro ekologickou čistotu. Střední ztráty na výrobu 1 kg krmiva zkoumané touto technologií jsou souměřitelné s hodnotou 0,5 kg krmných obilovin a s hodnotou krmiva zvyšující jeho ukazatele až k 1,4-2násobku.
Hlavní základní vlastnost u technologie výroby alternativních krmiv spočívá v tom, že lze najednou řešit vážnější problémy:
• zabezpečení živočišných výrob vysoko kvalitními krmivy
• využití odpadů (zlepšení ekologie)
• využít doplňkových zdrojů elektrických a tepelných zdrojů zemědělských podniků.

Meat Industry Magazine, 82, 2005, č. 7, s. 42-44     Zdroj info ÚZPI