Již jsme si zvykli na všechny možné hlodavce, na dnes už pro město charakteristické ptáky, vrabce, holuby, kosy, sýkory a další pěvce. Ale na místech dosud nezastavěných periferií, bývalých továren a skládek, ale i ve vnitřní městské zeleni či u vody už není žádným překvapením spatřit z ptáků straku, sojku, kavku, ale i krahujce, poštolku, labuť či kormorána; ze savců pak netopýry, kunu, lišku, králíky i zajíce.

Ovšem ta řádka nezvyklých a někdy i neznámých živočichů některé lidi znepokojuje a někdy je vnímají jako jisté ohrožení, zejména v souvislosti například se vzteklinou, ptačí chřipkou, tuberkulózou, tularémií, salmonelózou a dalšími onemocněními, která mohou být za určitých okolností přenosné ze zvířete na člověka.

Přímé ohrožení lidského zdraví z kontaktu s volně žijícími živočichy při dodržování základních hygienických návyků člověku nehrozí. Tyto návyky je třeba utvrdit zejména u dětí, že není vhodné se dotýkat neznámých zvířat, ať již se jedná o ta domácí např. psy, kočky, ale i volně žijících, a samozřejmě je se ani nesnažit chytat. Většina volně žijících zvířat má snahu před člověkem uprchnout. Nezbytnou manipulaci, zejména pokud se jedná o zvíře uhynulé, je nejlépe nechat na odbornících.

Není-li si někdo jistý při posouzení chování zvířete, či posouzení potenciálního rizika, je určitě vhodné si vzpomenout, že je celá řada možností, kde se dovolat pomoci, kde získat informace. Určitě pomohou orgány státního veterinárního dozoru, tj. místně příslušné krajské veterinární správy, pokud jde o Prahu Městská veterinární správa v Praze, aktuální informace lze najít na webových stránkách Státní veterinární správy – www.svscr.cz, lze kontaktovat Ústřední komisi pro ochranu zvířat- www.ukoz.mze.cz, obrátit je možné se na Městskou policii, její odchytové odborníky, na odbory životního prostředí, soukromé veterinární lékaře, na pracovníky útulků, stanice pro hendikepované živočichy, na Českou společnost ornitologickou (www.birdlife.cz). Možností, jak se dozvědět seriózní informace je celá řada.

Při kontaktu s volně žijícím živočichem ale i domácím zvířetem, které se podivně chová, je třeba být vždy obezřetný. Jedním z častých průvodních projevů onemocnění zvířete je ztráta plachosti a zejména se to projeví u divokých, tj. volně žijících zvířat. Ztrátu plachosti ale nelze zaměňovat s krotkostí. Krotkost je vlastnost, kterou nabude zvíře po dlouhodobém kontaktu s člověkem. A to na základě jeho cílené a zpravidla odborné činnosti. Podezřelá jsou tedy zvířata, který ztratila svou „divokost“, tedy plachost, tj. přirozenou nedůvěru k člověku.

Zdroj: svscr