Renata Šarjaková, 30. srpen 2007
Více vitamínů a minerálních látek v obilovinách
Plodiny se zvýšeným obsahem mikroživin budou moci zmírnit skryté hladovění velkých skupin obyvatelstva.
 
V Indii každým rokem zemře více než 175 000 lidí, především dětí, na karenci železa, zinku a vitaminu A. Zásadní pomocí by podle názoru experta na ekonomiku zemědělství z univerzity v Hohenheimu měla být konzumace pšenice a rýže s vysokým obsahem minerálních látek a vitaminů, které jsou v této podobě mnohem efektivnější a cenově příznivější než medikamenty.
To, že se lidé potravou nasytí bohužel nestačí! Více než polovina lidstva trpí tzv. skrytým hladem: trpí nejrůznějšími chorobami vyvolanými nedostatkem vitaminů a minerálních látek často s pustošivými následky jak na jejich individuální zdravotní stav, tak také na národní hospodářství. V průběhu tříletého výzkumu propočítal Dr. Alexander J. Stein (univerzita v Hohenheimu), že tuto nepříznivou situaci postižených vrstev obyvatelstva by mohla dalekosáhle a levně vyřešit konzumace přirozenou cestou obohacené rýže a pšenice o mikroživiny v porovnání s dosavadními opatřeními, jakými jsou např. podávání syntetických vitaminových preparátů. Ze strany univerzitního svazu byl tento výzkum vyznamenán vědeckou cenou hohenheimské univerzity. Základem výzkumu bylo zmapování stravovacích zvyklostí 120 000 indických domácností.
Dosud bylo skryté hladovění v celosvětovém měřítku podceňováno. Přitom se jedná o jednostrannou výživu, chudou na vitaminy a minerální látky, která může časem způsobit v lidském organismu závažná poškození. „V chudých vrstvách společnosti z rozvojových zemí, kde chybějí možnosti a finanční prostředky na zajištění vyvážené stravy, je velmi rozšířeným fenoménem“, prohlásil Dr. Stein.    
Na následky 3 nejdůležitějších karencí – železa, zinku a vitaminu A ročně v Indii umírá 175 000 lidí, zejména dětí. To je však je jen zlomek celkového počtu indického obyvatelstva, které trpí nedostatkem mikroživin. Většina trpících přežívá, ale zaostává v celkovém duševním a tělesném vývoji, řada lidí je slepá, fyzicky velmi slabá a málo odolná vůči nejrůznějším onemocněním. Tato celková morbidita se spolupodílí na roční ztrátě „zdravých roků života“ ve výši 9,1 milionu, což je jeden z výpočetních ukazatelů používaných ve zdravotnické ekonomice. Při čistě ekonomickém hodnocení odpovídá morbidita na této úrovni ztrátě 2 až 3 procent indického hrubého národního produktu.
Vzhledem k humanitárním a ekonomickým dimenzím skrytého hladovění bývá ze strany indického státu snaha o řešení této otázky např. pomocí vitaminových preparátů ve formě pilulek. Tato metoda však účinkuje pouze v omezeném rozsahu a v lehko dostupných oblastech země – velká část venkovského obyvatelstva zůstává nezaopatřena, zjistil Dr. Stein.
Dokonce i když běžná opatření v rámci boje s karencí mikronutrietů byla celkově pokládána za cenově přijatelná, tak jsou vitaminové a minerální preparáty přece jenom relativně drahé. Mnohoslibně se jeví možnost hlavní složky potravy tamního obyvatelstva – rýži a pšenici obohatit nezbytnými obsahovými látkami. V závislosti na minerální látce a druhu obiloviny je podle šlechtitelů možné dosáhnout klasickými šlechtitelskými metodami zvýšení obsahu mikroživin o 20 až 170 procent. Podle propočtů Dr. Steina by mohlo tímto způsobem dojít ke zmírnění problém skrytého hladu více než o polovinu. Nedostatek vitaminu A ve stravě obyvatel konzumujících především rýži není možné zmírnit klasickými šlechtitelskými postupy, protože nejsou k dispozici žádné vhodné odrůdy, které by bylo možné vzájemně zkřížit: betakarotén, prokurzor vitaminu A totiž není v rýžových zrnech obsažen. Existuje však metoda genového inženýrství, která zajistí dostatečné množství betakarotenu.
Také z ekonomických aspektů jsou tyto šlechtitelské snahy podle výpočtů Steina velmi příznivé: při vzájemném porovnávání tradičních programů využívaných v boji proti karenci mikronutrientů, jako je průmyslové obohacování potravin nebo přidělování farmaceutických preparátů, pohybují se finanční náklady u jednoho „zdravého roku života“ v závislosti na druhu mikroživiny od 5,60 až 600 USD. Finanční náklady na záchranu jednoho roku zdraví prostřednictvím přírodního obohacení plodin by měly v závislosti na druhu mikroživiny dosáhnout pouhých 0,50 až 35 USD, což je hluboko pod hranicí hospodárnosti, kterou stanovila Světová banka na 200 USD za jeden rok života ve zdraví.
Ve snaze zvýšit kladné přijetí nových odrůd, bude podle Dr. Steina potřebné zvýšit nejenom obsah obsahových látek, ale také celkový výnos. „Osivo by nemělo bojovat pouze proti skrytému hladu, ale sedlákům by také mělo přinést dodatečný ekonomický efekt". Při selekci bude proto nutné zohlednit kromě obsahu mikroživin také výnosnost a jiné agronomické vlastnosti. „Ve výsledku bude možné řešit i více problémů, protože díky vyšším ziskům budou moci sedláci pěstovat zdravější odrůdy.  
 
Zdroj: Ing. Dana Nehasilová

Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 015
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář