Na úvod zahrála Jitřenka Praha (Sokol) píseň Ktož sú boží bojovníci, při které nastoupil s prapory Sbor Selských jízd Jana Žižky z Trocnova pod vedením jednatele společnosti Františka Sáčka a dále zástupci Sokola a dalších organizací. Poté všechny přítomné přivítal předseda SAŠ Pavel Černý. Uvedl, že na podzim letošního roku je plánován druhý díl tohoto povídání, kde budou připomenuty další významné osobnosti agrární historie.

Alfons Šťastný

Prvním z řečníků byl jednatel Selské jízdy František Sáček. Ten velmi stručně představil život Alfonse Šťasného a akce, které se konaly k uctění jeho památky. „Šťastný se narodil v roce 1831 ve Štěkni, kde mu byl roku 1925 odhalen pomník. Byl člověkem, který velmi toužil po vzdělání, studoval tři vysoké školy najednou. Po smrti svého bratra však musel studií zanechat a vrátit se k otci na rodinný statek v Padařově, kde začal hospodařit. Jako nejvzdělanější muž z celé vsi se stal brzy jejím starostou,“ uvedl Sáček. Alfons Šťastný vydával vlastním nákladem Selské noviny, spoluzakládal mladočeskou stranu, v níž především usiloval o zlepšení poměrů rolnictva. Byl člověkem, který snil o evropské unii, jednotném jazyku, měně a bezcelních zónách. V září 1891 založil Českomoravskou stranu hospodářskou. Za tu byl následně zvolen do zemského sněmu. Zemřel roku 1913 na svém statku v Padařově, kde byl pohřben na místě pro bezvěrce, protože během svého života z církve vinou sporů vystoupil. Je považován za zakladatele českého agr

Antonín Švehla

Antonína Švehlu představil ve svém vystoupení předseda SAŠ Pavel Černý. „Tento muž pocházel ze statku v Hostivaři. Narodil se jako devátý ze 14 dětí a původně měl být mlynářem. Jeho život je krásně popsán v knize Antonín Švehla a Hostivař od Marie Zdeňkové. Bez tohoto muže by agrární strana nedosáhla takové síly a prestiže, jakou bezesporu měla. Nebyl teoretik, ale byl mužem praxe. Celý život se intenzivně věnoval samostudiu. Byl jedním z mužů 28. října, trojnásobným ministerským předsedou a tvůrcem neformálního uskupení „Pětka“, dále mistrem politických kompromisů, člověk oddaný myšlence československého státu a demokracii, realista, který se nikdy nesnížil k intrikám. Měl přirozený talent na politiku a také přirozenou autoritu a selský rozum. Jeho heslem bylo „Venkov jedna rodina“. Za svého působení otevřel agrární stranu širšímu venkovu. O peníze se nikdy nezajímal, žil z výnosu statku v Hostivaři. O ten se starala jeho manželka a poté dcera Lenka. Byl také velkým přítelem T. G. Masaryka. Ten ho často na jeho statku navštěvoval a debatovali o všem možném,“ řekl předseda. „Jeho vysoké pracovní nasazení a životní styl (pil velké množství kávy, kouřil doutníky a pracoval dlouho do noci) se projevily podlomeným zdravím, srdečními chorobami a celkovým vyčerpáním. Poslední roky doslova zápasil se smrtí. Jeho pohřeb symbolizoval jeho celoživotní pouť. Byl pochován ze statku jako prostý sedlák, rakev byla tažena na voze koňmi,“ dodal. „Teprve když padne strom, vidíme jeho pravou velikost,“ pronesl na pohřbu tehdejší předseda vlády Jan Malypetr.

František Machník

S životem Františka Machníka seznámil přítomné Lukáš Kopecký, historik z Klatov. „Letošní rok byl vyhlášen rokem Františka Machníka,“ uvedl. Machník se narodil v roce 1886 nedaleko Strakonic. Na vysoké škole vystudoval učitelství pro střední školy. Osudové pro něho bylo, když po první světové válce zamířil do Klatov, kde začal učit na střední hospodářské škole. Tam se roku 1925 stal i ředitelem. Vstoupil zde také do místní agrární strany a v roce 1925 se stal poslancem národního shromáždění. O deset let později byl jmenován ministrem obrany. Poslancem zůstal až do rozpuštění sněmovny v březnu 1939. Za nacistického režimu se stal terčem pronásledování gestapa, byl zatčen a v Mnichově mu byl udělen trest smrti, posléze změněný na doživotní vězení. Osvobození se dočkal v německé káznici, avšak jeho svoboda netrvala dlouho. Krátce nato začalo další vyšetřování týkající se jeho údajné kolaborace. Na konci roku 1951 byl zatčen a odsouzen za velezradu na pět let těžkého žaláře. Po roce byl díky zdravotním potížím propuštěn, avšak i nadále byl sledován StB. Zemřel v roce 1967.

V závěru povídání přispěl do diskuze i vnuk Františka Machníka. „Na dědečka si pamatuji jako na vlídného člověka, který mi rád četl pohádky a vyprávěl spoustu příběhů. Já sám se snažím v selské tradici pokračovat. Hospodařím nedaleko Hradce Králové, kde se věnuji chovu 370 krav a produkci mléka,“ řekl.

Rudolf Beran

Tohoto politika nám představil Jaroslav Rokoský z ÚSTR. Beran se narodil v roce 1887 na statku v Pracejovicích. Jeho politickým vzorem byl Antonín Švehla. „Chtěl dělat stejnou politiku jako on, ale v jeho době už to možné nebylo. V roce 1935 se stal předsedou agrární strany, avšak tehdy musela domácí politika ustoupit té zahraniční. Beran se tedy stáhl do pozadí. Vzhledem k tomu, že byl nekonfliktním politikem, který uměl hledat kompromisy, stal se po „Mnichovu“ premiérem. 15. března 1939 podala Beranova vláda demisi a on sám se zhroutil. Ještě předtím však nechal odvézt a pečlivě uschovat všechny důležité spisy vlády, které díky němu zůstaly zachovány i přes válku. V roce 1941 si pro něho přišlo gestapo. Všichni věděli, že agrárníci podporovali odboj proti nacistům. O rok později byl odsouzen k deseti letům těžkého žaláře, v roce 1943 byl propuštěn do domácího vězení. Zde se také dočkal osvobození. Po skončení války byl však zatčen jako zrádce, jemu i jeho ženě byl protiprávně zabaven majetek a byl odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Zemřel v roce 1954 v Leopoldově,“ konstatoval Rokoský. „Odmítl všechny pokusy o útěk, tvrdil, že by útěkem přiznal vinu. Vysvětlil to slovy: Český sedlák z půdy, na které žili po staletí jeho předci, neutíká. Žije na ní a také na ní umírá,“ dodal.

Jan Malypetr

Poslední osobnost nám představil vnuk tohoto politika - Jan Malypetr. „Můj dědeček byl v roce 1918 jmenován poslancem, jímž byl až do roku 1939. Počínaje rokem 1922 byl ministrem vnitra a mezi lety 1932-1935 předsedou vlády. Pocházel ze statku v Klobukách. Za vrchol rodinného běhu bych označil rok 1934, kdy dědeček předával statek mému otci a odehrávala se zde zabíjačka. Na té se sešla spousta významných osobností té doby, mezi nimiž byl i Karel Čapek. Byl to fatální rozdíl oproti skladbě lidí, kteří se dnes pohybují v okolí našeho prezidenta,“ uvedl. V roce 1944 se podílel na založení České ligy proti bolševismu. Díky této činnosti byl spolu s dalšími členy ligy postaven komunisty před soud. Nakonec byl zproštěn viny, avšak soud zanechal nevratné následky na jeho zdraví. V září 1949 zemřel, pohřben byl na rodném statku v Klobukách.

Na závěr programu opět zahrála Jitřenka a nastoupil Sbor Selských jízd Jana Žižky z Trocnova. Jednatel František Sáček představil prohlášení, které připravila Jednota Karla Havlíčka Borovského ze Strakonic. V něm byla vyjádřena podpora v této osvětové činnosti a poděkování.

Pavlína Rejchrtová