Co vše může zaměstnanec postižený pracovním úrazem od nás požadovat jako náhradu věcné škody. Měli jsme za to, že jde jenom o zaměstnancovy věci, ale zaměstnanec požaduje i úhradu určitých "domáckých služeb", které si zajistil.

Odpověď:

Nárok na náhradu věcné škody je jedním z nároků, který může zaměstnanci vzniknout v  důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (ust. § 271e zákoníku práce). Co vše může být věcnou škodou, někdy vyvolává nejasnosti. Věcnou škodou se tedy rozumí následující dvě skupiny škod:

a) škoda, která vznikne zaměstnanci na věcech v souvislosti se škodou na zdraví, jako například škoda na oděvech, obuvi, hodinkách, přílbě, brýlích, ale i na autě, či jiném dopravním prostředku, pokud byl použit na pracovní cestě se souhlasem zaměstnavatele. Tato skupina nečiní v praxi výkladové problémy a vlastně je podle ní tento druh škody také nazván „věcná škoda“.  

b) škodu, která spočívá v nákladech, které musel zaměstnanec vynaložit na určité činnosti, které jsou pro něho (jeho rodinu) nezbytné a které do doby, než došlo k pracovnímu úrazu (nemoci z povolání) běžně vykonával; nicméně po vzniku pracovního úrazu (nemoci z povolání) sám nadále vykonávat nemůže. Tato skupina vyvolává někdy v praxi aplikační problémy. Může se jednat například o různé práce v domácnosti, například mytí oken, žehlení prádla, skládání uhlí, jejichž provedení je postižený zaměstnanec nucen si zajistit placenou službou. Tedy tím, že je nucen za tyto činnosti platit, vzniká mu v důsledku pracovního úrazu (nemoci z povolání) náklad, který musí nést, a který se posuzuje také jako věcná škoda.

Každý případ pod písm. b) je třeba posuzovat individuálně, zda skutečně „koupené služby“ byly nezbytné. Zaměstnanec musí prokázat, že mu uvedené náklady vznikly ve výši, kterou požaduje (musí předložit doklady), a  že mezi vzniklou věcnou škodou a pracovním úrazem (nemocí z povolání) je příčinná souvislost.