V dalším textu se tedy budeme zabývat pouze schválenou další, dvanáctou novelou zákona o odpadech, která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů jako zákon č. 314/2006 Sb., kterým se mění zákon. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Původní návrh poslanců Ivy Šedivé, Jitky Gruntové, Josefa Víchy a Taťány Fišerové na vydání zákona (sněmovní tisk 1087) obsahoval navíc oproti schválenému textu několik ustanovení, kterými se poslanci pokoušeli zavést do zákona o odpadech pojem „druhotná surovina“ a vymezit tak část vedlejších produktů, které by se nestávaly odpadem. V průběhu projednávání  návrhu však došlo k vypuštění těchto i některých dalších ustanovení. Naopak, v důsledku problémů s nelegálními dovozy odpadu z NSR, které byly za značné pozornosti médií a veřejnosti  řešeny  od konce minulého roku, byla novela rozšířena o další návrhy změn a rozšíření nejen zákona o odpadech, ale i trestního zákona, které by měly do budoucna takovým případům účinněji bránit, případně usnadnit řešení jejich důsledků. Poslední novela zákona o odpadech  tedy nakonec  obsahuje následující  okruhy změn, jejichž cílem a účelem je:

1)                 úprava a doplnění definic pojmů, které po vstupu České republiky do Evropské unie mají poněkud jiný význam a v zájmu jednoznačného výkladu zákona je třeba na tuto skutečnost reagovat,

2)                 doplnění části čtvrté zákona další skupinou vybraných odpadů – biologicky rozložitelných odpadů,

3)                 doplnění nebo úprava změn přijatých posledními novelami (zákon. č. 188/2004      Sb., a zákon č. 7/2005 Sb.), u kterých se v průběhu jejich účinnosti v praxi projevily problémy nebo potřeba je doplnit),

4)                 úpravy  s cílem účinněji bránit a přísněji postihovat nelegální činnost v oblasti nakládání s odpady .

1. okruh změn zákona o odpadech je zdůvodněn v důvodové zprávě poslaneckého návrhu tím, že v souvislosti se vstupem České republiky do EU bylo nutné stanovit definici „uvedení výrobku na trh v ČR“, aby mohly být stanoveny povinnosti zpětného odběru použitých výrobků adresně všem osobám, které nejen výrobky určené ke zpětnému odběru  vyrábějí a dovážejí, ale i uvádějí na trh v České republice výrobky z jiných členských států EU, pouze však osobám  trvale podnikajícím v České republice.

Pojem „osoba, která uvádí na trh“ je nutné především pro účely zpětného odběru (včetně elektrozařízení) definovat tak, aby bylo jasné, že osobou uvádějící výrobek na trh v České republice je první distributor na území ČR (ten, kdo poprvé uvádí výrobek do oběhu – viz § 4 písm. s) zákona), tj. ten, kdo první předá výrobek českému spotřebiteli nebo jinému uživateli. Problematika přeshraničního pohybu zboží mezi jednotlivými členskými státy souvisí s problematikou volného pohybu zboží a kapitálu v EU. Zboží může vstupovat z jedné členské země do druhé v zásadě bez překážek. Hovoří-li směrnice o „uvedení na trh“, rozumí se tím trh EU. Náš zákon však má teritoriální působnost jen pro území ČR a z toho je nutno vycházet. Nelze zavazovat subjekty, které této působnosti zákona nepodléhají. S tím souvisí i doplnění ustanovení  § 37i  odst. 1 zákona o odpadech o větu „Do Seznamu se zapisují pouze ti výrobci podle § 37g písm. e), kteří trvale podnikají na území České republiky“.

Pojem „uvedení výrobku na trh“ v sobě zahrnuje a nahradí v textu zákona pojmy „výroba“ a „dovoz“ a „výrobce“ a „dovozce“, čímž se předejde   nutnosti mnoha úprav textu spojených s novým chápáním pojmů „dovoz“  a „dovozce“ v případě přeshraniční přepravy ze členských států EU a z nečlenských států EU.

V souladu s úpravou pojmu „uvedení výrobku do oběhu“ měla být provedena i změna složité definice pojmu „výrobce elektrozařízení“ /§ 37g písm. e)/, což je podle § 38 odst. 3 rovněž osoba povinná zpětně odebírat použité výrobky od spotřebitelů. Změna této definice nakonec byla vypuštěna, zřejmě z obavy, aby definice zůstala plně v souladu s definicí transponované směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Rozborem této definice lze však dojít k závěru, že povinnými osobami ke zpětnému odběru elektrozařízení jsou jejich čeští výrobci, kteří uvádějí na trh v ČR  výrobky své značky, podnikající osoby prodávající pod vlastní značkou výrobky jiných výrobců, jejichž značka se na výrobku neobjevuje, dále podnikající osoby dovážející elektrozařízení z nečlenských států EU a podnikající osoby s trvalým pobytem nebo sídlem na území ČR zastupující výrobce z jiných členských států EU na území ČR na základě jejich písemného pověření. Jde tedy opět o osoby, které uvádějí výrobky na trh v České republice spotřebiteli

Povinnost zajištění zpětného odběru vybraných vozidel podle dílu 7 části čtvrté zákona o odpadech (i když poněkud zúženého – autovraky nejsou uvedeny v § 38 jako výrobky určené ke zpětnému odběru), je opět uložena v § 37a odst. 1 písm. b) je povinností výrobců a akreditovaných dovozců vybraných vozidel. Pochopitelně, jsou to opět výrobci, kteří zároveň uvádějí vozidla na český trh (pokud by vyráběli pouze na sklad nebo pouze na export, neměli by co od českých spotřebitelů zpětně odebírat). Akreditovaný dovozce je podle definice § 2 odst. 10  zákona č. 56/2001 Sb.,o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů právnická osoba, která má sídlo na území České republiky, nebo fyzická osoba, která má na území České republiky místo trvalého pobytu a je registrována ministerstvem jako zástupce zahraničního výrobce na základě jeho písemného pověření. Akreditovaný dovozce dováží vozidla tohoto zahraničního výrobce na území České republiky a vystavuje pro tato vozidla technický průkaz nebo technické osvědčení vozidla. Jednou z posledních novel zákona č. 56/2001 Sb. bylo slovo dovozce nahrazeno slovem zástupce, takže tato změna byla provedena i v zákoně o odpadech.

2. okruh navrhovaných změn je cílen na biologicky rozložitelné odpady, jejichž ukládání na skládky je žádoucí omezovat a časem úplně vyloučit, neboť jejich nekontrolovaný biologický rozklad v prostředí skládky je zdrojem nežádoucích „skleníkových plynů“. Poslaneckým návrhem se doplňují mezi vybrané odpady části čtvrté zákona o odpadech nově, vedle již v ní uvedených kalů z ČOV používaných na zemědělské půdě, i další biologicky rozložitelné odpady, které je možno za jasně stanovených podmínek dobře materiálově využívat. Účelem bylo, na žádost obcí, upravit jednak zjednodušený režim provozu menších kompostáren obcí pro zpracování jejich odpadu ze zeleně, při zachování vysokého standardu ochrany životního prostředí,  jednak jasného vymezení přechodu kompostů z režimu odpadů do režimu výrobků. Technické podrobnosti, požadavky na vybavení kompostáren, kvality vstupujících i vystupujících odpadů i kompostů, které již nebudou považovány za odpady, způsoby jejich hodnocení včetně odebírání vzorků  k tomuto účelu, stanoví na základě zmocnění § 33b odst. 3 Ministerstvo ŽP ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví prováděcím právním předpisem.

Nová právní úprava by v prvé řadě měla  řešit využívání upravených biodegradabilních odpadů na plochy zemědělsky nevyužívané. Komposty aplikované na zemědělskou půdu jsou hodnoceny podle zákona o hnojivech č. 156/1998, v platném znění a jeho prováděcího předpisu č. 271/1998 Sb., který stanoví rizikové látky a jejich limitní hodnoty v hnojivech a substrátech. Pro využití upravených biodegradabilních odpadů na nezemědělské plochy tj. obytné zóny, parky, lesoparky, plochy v průmyslových zónách, rekultivace, překrytí skládek a odkališť nejsou k dispozici pravidla upřesňující nakládání s nimi, včetně ukazatelů a limitů, které je třeba dodržovat z pohledu ochrany zdraví a životního prostředí a které v současné právní úpravě nejsou řešeny. Neexistence těchto limitů omezuje legální možnosti výroby rekultivačních materiálů.

 V rámci tohoto okruhu změn zákona byl poslaneckou novelou doplněn i nový § 10a. O významu tohoto ustanovení změny zákona i o vhodnosti jejího zasazení do všeobecných povinností při nakládání s odpady, lze pochybovat (zcela nevhodné je v této všeobecné úvodní části zákona uvádět definice „pro účely této části zákona“). Navíc v kontextu s novými § 33a a 33b, týkajícími se biologicky rozložitelného odpadu, jako další položky vybraných odpadů části čtvrté zákona, je doplnění nového § 10a zbytečné.

Do 3. okruhu navrhovaných změn zákona náleží především nová povinnost zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem, ukládaná touto změnou zákona o odpadech všem výrobcům a akreditovaným zástupcům pro vybraná vozidla a všem zpracovatelům vybraných autovraků. Důvodem je nutnost plnit a kontrolovat povinnosti stanovené v § 37 odst. 7 písm. b) zákona o odpadech v platném znění. K tomuto účelu bude nutné vytvořit propojený informační systém, do kterého budou zapojeny osoby oprávněné ke sběru a zpracování autovraků a který bude zaznamenávat  toky vybraných autovraků. O připravovaném informačním systému pro vyřazené automobily pod zkratkou ISVA jsme informovali v předchozím, 4. čísle tohoto měsíčníku. Zkušební provoz systému ISVA byl zahájen počátkem května 2006 a zapojily se do něj vybrané subjekty po celé ČR. Informační systém musí být schopen monitorovat tok informací v celém systému nakládání s vyřazenými vozidly (autovraky, vybrané autovraky) pro potřeby výrobců automobilů a akreditovaných zástupců (kteří jsou podle zákona o odpadech povinni zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění autovraků) a dále také pro potřeby zpracovatelských zařízení, zařízení ke sběru, státní správy a samosprávy, občana a obce.

Do tohoto okruhu změn je možné zařadit i úpravu § 38 odst. 7, na jehož konec byla doplněna věta „Provozovatel místa zpětného odběru použitých výrobků je povinen na požádání spotřebiteli vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku s náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem.“.

4. okruh změn zákona o odpadech byl k původnímu poslaneckému návrhu změnového zákona připojen  až v průběhu jeho projednávání v poslanecké sněmovně s cílem účinněji zabraňovat a přísněji postihovat nelegální činnost při nakládání s odpady, především jejich přeshraniční přepravy do ČR. Jedná se o následující úpravy:

A) zvýšení horní sazby pokut podle § 66 odst. 2, 3 a 4,

B) zavedení nových skutkových podstat sankcí, které lze podle zákona o odpadech ukládat především nepodnikajícím fyzickým osobám (nedovolená přeshraniční přeprava odpadů, shromažďování odpadů na soukromých pozemcích, které nejsou podle zákona o odpadech k nakládání s odpady určeny, přebírání odpadů do svého vlastnictví),

C) rozšíření orgánů veřejné správy s působností v odpadovém hospodářství o Policii České republiky,

D) změna § 181e zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. 

Ad A) sazby pokut byly zvýšeny ze 300  000 Kč na 1 mil. Kč v odst. 2, z 1 mil. Kč na 10mil. Kč. v odst. 3 a z 10 mil. Kč na 50 mil. Kč v odst. 4 § 66. Jedná se tedy o značné zvýšení horních sazeb pokut pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Zvýšené horní sazby pokut budou, jak lze předpokládat vzhledem k jejich účelu, využívány především při nelegálních  přeshraničních  přepravách odpadů.

Ad B) Nové skutkové podstaty sankcí byly doplněny jednak pro podnikající subjekty (sankce s horní hranicí sazby do 10 mil. Kč za převzetí odpadu, přestože k jeho převzetí není podle tohoto zákona osoba oprávněna), ale především pro fyzické osoby nepodnikající, u kterých zákon o odpadech dosud neměl možnost je sankcionovat (kromě nedovoleného nakládání s autovraky). Od účinnosti této novely zákona o odpadech bude možné ukládat nepodnikajícím fyzickým osobám pokuty podle nového znění § 69:

(1) Obecní úřad uloží pokutu až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že

a) se zbaví autovraku nebo umístí vozidlo vyřazené z registru vozidel v rozporu s tímto zákonem,

b) odloží elektrozařízení mimo místa k tomu určená nebo mimo místa jejich zpětného odběru.

(2) Inspekce uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že

a) převezme odpad do svého vlastnictví,

b) provádí nedovolenou přepravu odpadů podle čl. 26 nařízení Rady (EHS) č. 259/93, o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole³⁹⁾ nebo uskuteční přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s povolením,

c) soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě.“.

Ustanovením § 69 odst. 2  se tedy zavádí pro nepodnikající fyzické osoby sankce až 1 milion Kč, a to nejen když převezmou odpad do svého vlastnictví, nebo jej nedovoleně přepravují přes hranice, nebo s ním nakládají na místech, která k tomu nejsou určena, ale i za to,  když pronajmou soukromý pozemek k těmto účelům jiné osobě.

Ad C) Novým orgánem veřejné správy s působností  v oblasti odpadového hospodářství se stává Policie České republiky, která podle nového § 77a bude  v rámci pohraničního odbavování a v pásmu do 25 km od státních hranic zaznamenávat a podle možností dokumentovat podezřelé jevy a okolnosti nasvědčující nelegální přeshraniční přepravě odpadů do České republiky, předávat zjištěné podněty orgánům inspekce a celních úřadů k provedení vlastních nápravných opatření, spolupracovat a v rámci součinnosti poskytovat odbornou pomoc a přiměřené podmínky orgánům inspekce a celních úřadů.

Ad D) Součástí opatření proti ilegálním přepravám odpadů přes hranice ČR, ale i dalším nezákonným  způsobům nakládání s odpady byla touto novelou provedena změna § 181e zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který se nadále nebude vztahovat jen na případy nakládání s nebezpečným odpady jako dosud, ale se všemi odpady. Pokud ten, kdo, byť jen z nedbalosti při nakládání s odpady poškodí nebo ohrozí životní prostředí, bude potrestán dvěma roky odnětí svobody nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší právní předpisy upravující nakládání s odpady tím, že přepraví odpad přes hranice státu bez oznámení nebo souhlasu příslušného správního úřadu, anebo v takovém oznámení nebo žádosti o souhlas nebo v připojených podkladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.

Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li některým z výše uvedených činů značný prospěch, nebo spáchá-li takový čin opětovně.

Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li některým z výše uvedených činů prospěch velkého rozsahu.

Autorka: Mgr. Věra Dubanská, CSc.

Pokud Vás zajímají další informace o aktuální odpadářské legislativě, zalistujte v naší příručce Odpadové hospodářství.

Zdroj info www.technoportal.cz